V některých oborech rostou mzdy až o 20 procent. To se ale může stát brzdou, míní šéfka ManpowerGroup
Vysoká inflace a s ní rostoucí ceny nejen energií, ale i potravin nebo služeb. To jsou mimo jiné důvody, proč zaměstnanci žádají za svou práci vyšší mzdu. Platy těch státních se vláda rozhodla zmrazit. V soukromém sektoru ale mzdy rostou.
„Zaměstnavatelé tahají za kratší konec provazu, protože pokud chtějí nové zaměstnance, prostě musí zaplatit,“ komentuje Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka největšího agenturního zaměstnavatele v Česku, společnosti ManpowerGroup.
Poslechněte si Souvislosti o inflaci, trhu práce a proměně ekonomiky. Debatou provází Václav Pešička
Český pracovní trh se už nějakou dobou potýká s nedostatkem lidí, kteří chybí nejen na vysoce kvalifikovaných místech. „Není dostatek žádných kandidátů. Covid zbrzdil příliv pracovníků ze zahraničí, takže se ten nedostatek ještě zvýraznil,“ říká Rezlerová, která je také předsedkyní Asociace poskytovatelů personálních služeb.
Tato situace samozřejmě nahrává především rychlejšímu růstu mezd. „Já i vyzývám zaměstnance, aby využili této situace, a pokud vidí, že jejich produktivita práce roste a firmě se daří, aby si řekli o odpovídající odměnu,“ podotýká k celé situaci hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Mzdový strop
V posledních letech se zvyšoval zájem především o zaměstnanecké benefity. Nemalá část lidí dávala před výší platu přednost například tomu, zda byl zaměstnavatel schopen nabídnout flexibilní pracovní dobu.
Vysoká inflace, která je tématem několika posledních měsíců, ale vrátila do popředí téma výše mzdy. „Flexibilita trhu už dneska vlastně ani není požadavek. To je nutnost. Už se počítá s tím, že pokud to není typ práce, kdy musíte být přímo na pracovišti – jako třeba ve výrobě – tak vám ji zaměstnavatel umožní úplně automaticky. Teď aktuálně je ale extrémní tlak na mzdy,“ všímá si Rezlerová.
„V některých oborech se nárůst mezd nepohybuje kolem deseti procent, ale je na patnácti až dvaceti procentech. V podstatě se to může stát brzdou ekonomiky, protože zejména zahraniční firmy si spočítají, že se jim to tady nevyplácí. A půjdou někam jinam,“ varuje šéfka ManpowerGroup.
Přesto podle ní dává smysl zvýšit mzdy už zaškolenému zaměstnanci: „Hledat dnes nového zaměstnance, zaučovat ho – byť jen na středně kvalifikovanou pozici – stojí v řádu o dvacet pět až třicet procent více, než když máte člověka, kterého si udržíte. Takže dlouhodobě je to skutečně o tom, jak se budou zaměstnavatelé schopni o své zaměstnance starat a jak budou schopni je motivovat.“
Sama se ale zároveň obává o to, že takto výhodné podmínky na trhu práce nemají automaticky všichni.
„Vzniká nám tady skupina nízko kvalifikovaných zaměstnanců, která je velmi hendikepovaná, která si nebude moct diktovat podmínky, protože bude snadno nahraditelná. Dejme tomu třeba imigrační pracovní silou. Pak jsou tady lidé, kteří žijí v odlehlých regionech, kde je těch pracovních nabídek mnohem méně. Tam také se asi nebude moci zaměstnanec pustit do velkého vyjednávání. Zase to bude rozevírat nůžky v určité části společnosti,“ míní ředitelka.
Ekonomická transformace
Aktuální situace s sebou ale přináší také nové výzvy a příležitosti. „Já vidím ten postcovidový rok – doufám tedy, že je postcovidový – jako příležitost udělat velké strukturální změny v ekonomice, zejména v naše poměrně analogovém průmyslu. A dostat se tak mezi přední země, které budou technologicky vyspělé nebo budou umět alespoň svými technologicky kvalifikovanými pracovníky vyrábět vyspělé produkty. Myslím, si, že to je skutečně velká příležitost,“ říká Rezlerová.
22:05
Inflace zrychlí až na 10 procent. Návrat k normálu čekáme v roce 2023, zní z České národní banky
Číst článek
Nutnost změny samotné podstaty české ekonomiky si uvědomuje také viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar: „Problém levné ekonomiky můžeme ilustrovat na dvou číslech. Průměrná produktivita, nebo chcete-li hodnota, kterou zaměstnanec za hodinu práce odevzdá svému zaměstnavateli, je třináct eur. V Německu je to 42 eur. To je ten hlavní problém, který musíme odstranit.“
Nejde přitom o to, že by český zaměstnanec byl méně produktivní než jeho německý kolega.
„Není to tak, že by se Češi tři čtvrtě hodiny opírali o lopatu. Je to strukturou české ekonomiky – tím, že jsme spíše subdodavatelsky orientovanou ekonomikou než ekonomikou finálních výrobců. A za druhé jsme výrazně ovládáni zahraničním kapitálem. Díky za to, že tady zahraniční firmy investovaly a investují, ale každý rok si na dividendách posílají peníze mimo Českou republiku. Kdyby tady tyto peníze zůstaly, mohly by být investovány do výzkumu, vývoje nebo třeba do mezd,“ má jasno Špicar.
S tím si ale podle něj firmy neporadí samy. Nezbytná je pomoc státu.
„Ty firmy chtějí v Česku investovat. Ale říkají, že Česká republika nedělá dost pro to, aby jim matka tu investici schválila. První problém, na který naráží, je vyprázdněný český trh práce, kde chybí až tři sta tisíc lidí. Druhý problém je povolovací řízení – postavit technologické centrum se všemi povoleními, které tady stavby doprovází, je souboj se státní správou na roky. A na to ty firmy nechtějí čekat. A já se jim vůbec nedivím. To znamená, že neděláme dost pro to, abychom se z pasti té levné ekonomiky dostali,“ kritizuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
Daňový mix
Pomoci by měla také podpora malých a středních podniků. S tou se ale váže především změna ve výběru daní.
Polovině Čechů by úspory vystačily nejvýš na tři měsíce. Rozdíl je ve vzdělání i mezi ženami a muži
Číst článek
„Doteď jsme danili hlavně práci, zejména odvody. To bohužel brzdí vznik lokálního kapitálu. Každý, kdo někdy zakládal firmu, tak ví, jak těžké je začít konkurovat stávajícím korporacím a firmám, protože ty náklady práce zaměstnanců jsou tak obrovské, že potřebujete velké tržby. A to řadu lidí drží v takovém tom režimu, že něco patlají na OSVČ a nejdou do toho rizika,“ všímá si Daniel Prokop, sociolog a zakladatel společnosti PAQ Research.
„Nemusíme nějak razantně měnit výši zdanění, ale měli bychom razantněji změnit to, kde ty daně vybíráme. Vláda to úplně nepřiznává, ale myslím, že bude muset přistoupit i k nějaké reformě daňového systému,“ souhlasí ekonom Petr Jánský.
Podle Prokopa je právě v tuto chvíli ideální část na debatu o tom, které daně by se měly snížit a kde naopak výpadek příjmů kompenzovat. „Musíme danit třeba progresivní daní z příjmů, musíme danit více nemovitosti, alkohol, cigarety, některé ekologické daně. Musíme je prostě vybírat chytřeji, abychom nemuseli tolik danit práci. Abychom pomohli ke startu menších firem a tvorbě lokálního kapitálu,“ dodává sociolog Daniel Prokop.
Poslechněte si celou debatu Václava Pešičky a jeho hostů.
Dozvíte také to, jak trh práce proměňují mileniálové nebo nastupující generace Z. Nebo to, jestli by bylo reálné propustit desetitisíce úředníků.
