Českým sklářům se opět daří, někteří vsadili na technologie
Letadlo pomalu klesá a před ním se rozsvěcí letištní ranvej. Pronikavé světlo na ploše, které částečně pomáhá stroji při navigaci, rámuje speciální skleněný hranol. Pro terminály po celém světě ho vyrobila jedna česká sklářská firma. Malá rodinná společnost je jedním z příkladů, jak si tuzemské sklářství opět razí cestu na celosvětový trh. Tradiční průmysl v posledních letech zažívá boom.
Jiří Kočárek ukazuje na jeden sklářský výrobek za druhým. Světla do aut a lodí, navigační osvětlení do leteckého průmyslu, technická optika. To vše drží jabloneckou rodinnou firmu EcoGlass po ekonomické krizi nad vodou.
„Ale to je právě o tom zaměření firmy. Musíte si vybrat obor, kde je to riziko menší, a proto my jsme dnes zainvestovali do vývoje čoček, řešení optiky a do LED diodového osvětlení, takže už máme první čočku pro pouliční osvětlení,“ tvrdí Kočárek.
Tradiční užitkové sklo podle něj levněji vyrobí Čína a evropští skláři mohou konkurovat jedině v technologiích.
Poslední statistiky ukazují, že se českým firmám na trzích daří. Celkové tržby vloni dosáhly téměř 34 miliard korun, což je o dvě miliardy více než v roce 2010.
Zvedají se menší sklárny, jako jsou Bohemia Machine Glass, do zahraničí vyváží broušený křišťál a bižuterii i jablonecká Preciosa.
Podle Vlastimila Hotaře z Technické univerzity v Liberci má české sklářství za sebou krizi, kdy krachovaly mnohé firmy: „V roce 2007 si české sklářství prožilo vrchol, kdy se vyrábělo jak na množství, tak i na tržby. V roce 2008 už byl zaznamenán pokles, který pokračoval v roce 2009. V roce 2010 se to tam už nějak stabilizovalo a v roce 2012 by měl růst nějakým způsobem pokračovat.“
Rekordní tržbu více než 45 miliard korun jako v roce 2007 ale ještě sklářský průmysl nedosáhl. Rozhodující bude podle Vlastimila Hotaře nejen konkurenční výhoda, ale také odborná pracovní síla. Jestliže v devadesátých letech pracovalo ve sklárnách přes čtyřicet tisíc lidí, vloni jich byl téměř třikrát méně. Počty nových míst sice pomalu rostou, ale firmám chybějí absolventi odborných škol.
"Je to vlastně otázka vzdělanosti v technických směrech. Poptávka ze strany průmyslu je velká, velká je i ze strany sklářského průmyslu. Nicméně mnoho studentů se rozhoduje spíše pro humanitní obory, což potom vytváří problémy, protože vychováváme nezaměstnané,“ upozorňuje Hotař.
Několik let se nevyučuje obor technologie skla a někteří umělečtí řemeslníci proto odcházejí do zahraničí, například do Itálie. Proto některé podniky jako je jablonecká Preciosa lákají studenty do výroby a nabízejí jim stipendia.
Ruce a plíce nahradily linky
Sklářská výroba je už u nás z velké části automatizovaná. Silné ruce a plíce nahradily speciální linky. Tradice sklářství se ale v českých zemích datuje od pradávna, popisuje Petr Nový, hlavní kurátor z jabloneckého Muzea skla a bižuterie:
„Co se týče počátku sklářské výroby, tak samozřejmě máme tu Kelty, ale o nějaké větší kontinuální výrobě se dá mluvit od 13. století. Postupně se k tomu přidává i středověké duté sklo. První obchodníky máme v Čechách doložené až v 16. století. Ale teprve s vynálezem českého křišťálu na konci 17. století skutečně vzniká fenomén českého skla. Od této doby je české sklo světoznámé.“
Podle Nového závisí budoucnost českých sklářských firem na stavu exportu. „Pro české sklářství je zásadní to, jak se bude vyvíjet ekonomická situace ve světě. Protože je proexportně zaměřeno,vždycky bylo a vždycky bude. Domácí spotřeba je mizivá. Není úplně zajímavá. Záleží to i na tom, jakou cenovou hladinu se podaří firmám udržet, aby se v případě užitkového nebo designového skla nešly firmy příliš po krku samy, protože to je chronický neduh českého sklářství už od 18. století,“ vysvětluje.
A záležet prý bude také na tom, jak rychle asijské státy zareagují na novinky v tomto průmyslovém odvětví.
