Ze smogu je nejnebezpečnější jemný prach
Moravskoslezský kraj se opět dusí smogem, platí zde signál regulace. Signál upozornění platí v Ústeckém, Pardubickém a Středočeském kraji a také v Praze. Lidské zdraví ovlivňuje zejména jemný polétavý prach, na který se vážou organické karcinogenní látky.
Na základě výzkumu na dobrovolnících v Ostravě došel loni docent Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR k závěru, že ovzduší ve městě je v mnohem horším stavu, než se myslí.
Často se podle něj řeší pouze překračování norem pro prachové částice s označením PM 10. Z hlediska zdravotní závadnosti jsou však mnohem významnější jemné prachové částice menší než 2,5 mikronu, tedy s označením PM 1 až 2,5.
Hosty Světa o desáté byli docent Roman Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd a Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí
Na tyto částice jsou vázány organické látky. Podle poznatků týmu Radima Šráma se na tyto malé prachové částice vážou zejména karcinogenní polycyklické aromatické uhlovodíky. Jedním z nich je prokázaný lidský karcinogen benzoapyren.
„Když hovoříme o karcinogenech, není to jenom otázka zvýšení výskytu nádorů, ale u benzoapyrenu je prokázáno, že zvyšuje bronchitidy u dětí zejména předškolního věku. Kromě onemocnění dýchacích cest mohou tyto koncentrace nepříznivě ovlivnit počátky těhotenství, ovlivňuje to také kvalitu spermií,“ vysvětluje Radim Šrám.
Tyto koncentrace podle Šráma nepříznivě působí na vývoj plodu v těhotenství, zkracují délku života, snižují schopnost spermií oplodnit vajíčko a zvyšují četnost respiračních onemocnění, zejména u dětí předškolního věku. Nejhůře jsou na tom děti v prvním roce života, které onemocní průměrně až osmkrát za rok. Třicetiprocentní je také výskyt astmatu u dětí, které se narodily v letech 2001 až 2004, zatímco celostátní průměr je osm až 10 procent.
Podle měření ČHMÚ je ve srovnání s Prahou koncentrace benzoapyrenu vyšší v Porubě čtyřikrát, v Bártovicích zhruba devětkrát, v Karviné osmkrát. Koncem ledna 2010 koncentrace benzoapyrenu dosahovaly v Moravskoslezském kraji až 80 nanogramů na metr krychlový, zatímco průměrná roční koncentrace povolená Evropskou unií je 1 nanogram.
Změny v DNA
Podstatu svého výzkumu vysvětluje Radim Šrám: „My jsme hodnotili personální expozice. To znamená, že ti dobrovolníci chodili 48 hodin s osobními monitory. My jsme potom korelovali, jak tyto expozice jsou významné z hlediska změn, které jsme hodnotili na úrovni DNA.“
Šrám tedy na základě výzkumu tvrdí, že jedy v ovzduší narušily už po třech týdnech prožitých v ostravském regionu DNA čtyř jeho kolegů z Prahy.
Hlavními emitory drobných prachových částic, na které se váže karcinogenní benzoapyren, jsou podle Šráma průmyslové podniky a v oblasti nejvíce postižené Karviné také teplárny, nikoli lokální topeniště. Průmysl, který je právě v Moravskoslezském kraji koncentrovaný, však nepotřebuje krátkodobá řešení v podobě regulací, ale dlouhodobý plán.
„Proto se domnívám, že vláda České republiky by se tím měla vážně zabývat a připravit program rozvoje průmyslu například do roku 2020, protože je potřeba ten průmysl zásadně modernizovat,“ hodnotí Radim Šrám možné řešení celé situace.
Nezanedbatelné znečištění přichází do oblasti Moravskoslezského kraje také z Polska, kde ekologické standardy jsou měkčí než v České republice. Na svoje emise má Polsko výjimku podle Radima Šráma do roku 2015.
ČTĚTE TAKÉ: Moravskoslezský kraj se opět dusí smogem, upozornění platí i pro další lokality
Problém je i podle bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka daný historicky, a sice koncentrací průmyslových podniků a tepláren na určitém území. Nicméně se domnívá, že se řešit dá:
„My jsme přijali několik novel zákona, když jsem byl na ministerstvu. První novela umožnila, když se vyhlašuje smogová situace a tím pádem je možnost regulovat dopravu i průmysl, rozšíření právě o jemný polétavý prach, protože do té doby to byly jen oxidy dusíku a síry.“
Druhý podstatným řešením, které ministerstvo životního prostředí za Martina Bursíka zajistilo, je pověření krajského úřadu povinností snížit o třicet procent emisní strop svých spádových podniků, které emitují více než 30 tun jemného polétavého prachu ročně.
Novela zákona je platná, horizont pro snížení emisí je v ní zakotven na sedm let. Výsledky by tak měly být patrné do pěti let. Martin Bursík nicméně připouští, že koordinace všech úrovní státní správy je těžkopádná.
„Jednoznačně by tady na všech úrovních – od municipální přes krajskou až po státní – měla zaznít priorita, že zdraví obyvatel je nad průmyslovou výrobu,“ uzavírá Martin Bursík.
Jako řešení pro budoucnost vidí Martin Bursík řešení u zdroje: zejména tedy radikální modernizaci teplárenství, výroby elektřiny, odklon od uhlí, mýtné systémy dopravy, přechodná alternativní paliva, podporu hromadné dopravy, omezování individuální automobilové dopravy v centru měst, mýtný systém jako je ve Stockholmu či v Londýně. K těmto opatřením však zatím není podle něho v České republice politická vůle
Smog netrápí jen Česko. Tzv. městský smog dnes trápí asi 30 procent evropské populace. Často se třeba mluví o příkladu Londýna v 60. letech, kde se jim se smogem dařilo bojovat. V roce 1952 zahynuly v Londýně tisíce lidí během katastrofických smogových událostí, tzv. Velkého smogu. Šlo hlavně o emisi oxidů síry a smog. V roce 1956 Parlament zavedl v Londýně bezkouřové zóny.
