Školu hrou si užívají školáci v berlínské Komenského zahradě. Slaví 20 let
Škola hrou je asi všeobecně nejznámější poselství Jana Amose Komenského. Právě dnes si připomínáme 420 let od narození učitele národů. A že mu tento titul oprávněně patří, každodenně potvrzují malí návštěvníci Komenského zahrady v Berlíně.
Paní lektorka vysypává na stůl pytlík s kostmi. Malá skupinka asi devítiletých dětí si kosti se zájmem rozebírá a tipuje, jakému zvířeti asi která kůstka patří. Jde o experimentální výzkum - Komenského cestu za poznáním.
Tuší vůbec děti s tureckými nebo arabskými kořeny, kdo to byl Komenský? „Myslím, že mají představu. Tady ve čtvrti je Komenského zahrada dobře známá, a v ní stojí Komenského socha. Ale spíše než kvůli nějaké historické postavě sem přicházejí kvůli programům, které tu pořádáme. A ti, co ho neznají, se tu s jeho životní filozofií seznámí," vysvětluje lektorka Anna Holterhofová.
O Komenského zahradu v Berlíně se zajímala zpravodajka ČRo v Německu Klára Stejskalová
Na nápad vybudovat Komenského zahradu v místech, kde se kdysi usadili čeští protestantští uprchlíci, přišel Henning Vierck, známý komeniolog. „Zahrada začíná dětským hřištěm, které představuje mateřskou školu. Odtud vede cesta k dosud nerozkvetlým ovocným stromům. Ty jsou symbolem základní školy, a pak už nás čeká labyrint. Procházka i lidské vzdělání končí univerzitou, kterou reprezentuje trojúhelník, v jehož vrcholech jsou mikroskop, dalekohled a zrcadlo," popisuje Vierck.
Před vstupem do zahrady je tabule, na které se člověk dočte, na jakém experimentu se tu zrovna pracuje. „Ale lidé ani upozornění nepotřebují. Některé děti sem chodí už dlouhé roky a také sousedíme s hřištěm, dveře jsou otevřené. Zajímá se o to hodně škol. A děti experimentují velmi rády," říká slečna Holterhofová.
V Přerově na dva týdny vystaví první vydání Komenského 'Školy hrou'
Číst článek
„Je to takový vzájemný poznávací proces," pochvaluje si doktor Renn z berlínského institutu Maxe Placka. Na základě místních experimentů vnikla už řada odborných studií. Děti třeba bádaly nad tím, co to je zázrak.
„Teď jsem s dětmi zkoumala, co to je nebe, co se nachází v nebi, jaký má význam, kde jsou planety, kde je slunce. Tady nejde o školní odpovědi, ale o kreativní nápady," tvrdí lektorka. A podobně kreativní je i debata nad kostmi. Že by to patřilo myši, nebo že by to bylo kuřecí noha? Nebo snad křídlo nějakého malého ptáčka? Prostě škola hrou.
