V Rakousku mu říkají ‚zelený profesor.‘ Podívejte se, kdo je Van der Bellen
Dvaasedmdesátiletý profesor ekonomie Alexander Van der Bellen, který podle průběžných výsledků vyhrál opakované druhé kolo prezidentských voleb v Rakousku, představuje na tamní politické scéně proimigrační a proevropský hlas.
Finanční expert a lídr Zelených v letech 1997-2008 Van der Bellen kandidoval letos na jaře v prezidentských volbách za tuto stranu, byť jako nezávislý. V prvním kole voleb 24. dubna získal 21,4 procenta hlasů.
Jeho skóre 50,3 procent ve druhém kole voleb 22. května znamenalo těsné vítězství nad Norbertem Hoferem, který získal 49,7 procent, kvůli chybám při sčítání korespondenčních hlasů však soud nařídil opakování druhého kola voleb.
Van der Bellen tedy nepřevzal prezidentský úřad a pravomoci prezidenta přešly 8. července na tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady (předsedkyní byla Doris Buresová a jedním z místopředsedů Norbert Hofer), a to až do opakování voleb.
Obhájce imigrace Van der Bellen z velké části podporuje migrační politiku německé kancléřky Angely Merkelové, hájí lidská práva, ochranu životního prostředí a evropskou integraci. Několikrát avizoval, že by jako prezident nedopustil jmenování zástupce Svobodných do čela vlády. Zachoval by se tak i v případě, že by FPÖ vyhrála příští parlamentní volby.
Hofer uznal porážku, Van der Bellenovi pogratuloval k vítězství v prezidentských volbách
Číst článek
Stávající vládu Van der Bellen kritizuje za tvrdý postup vůči uprchlíkům a v otázkách imigrace. Také mimo jiné podporuje sňatky homosexuálů.
Od roku 2012 Van der Bellen zasedá ve vídeňské obecní radě. V letech 1994-2012 byl poslancem Národní rady za Zelené, se kterými již dříve spolupracoval jako nezávislý odborník. Vedení strany převzal v roce 1997 a o dva roky později se stal i vedoucím jejich poslaneckého klubu v Národní radě.
Z Nizozemska přes Rusko do Vídně
Má rodinné kořeny v Nizozemsku, jeho předci se ale v 18. století přestěhovali do ruského Pskova a dosáhli tam významného postavení. Po bolševické revoluci však musel dědeček Van der Bellena v roce 1919 uprchnout i s dětmi do sousedního Estonska. Když v roce 1940 SSSR zemi anektoval, rodina se ocitla znovu na útěku. Nejprve odjela vlakem do východního Pruska, odkud po strastiplné anabázi v uprchlickém táboře přesídlila do Vídně. Tam se 18. ledna 1944 narodil Alexander Van der Bellen.
Mládí strávil v Tyrolsku, vystudoval ekonomii na univerzitě v Innsbrucku a prakticky celý život působil jako vysokoškolský pedagog. V roce 1980 byl jmenován profesorem národohospodářství na Vídeňské univerzitě.
Rozum namísto extrémů. Alexander van der Bellen je spíš zdrženlivým kandidátem
Číst článek
Jeho politická kariéra začala v sociální demokracii, poté ho kolega v roce 1992 přesvědčil, aby vstoupil k Zeleným. Když tato strana v roce 1995 propadla ve volbách, Van der Bellen se ujal stranického předsednictví. Ve funkci vydržel takřka dvanáct let.
V Rakousku ho obvykle titulují jako ‚zeleného profesora', říká se mu také neformálně Saša.
V kampani před opakovanými volbami mu na sociálních sítích pravicoví extremisté vyhrožovali smrtí, proto jej na předvolebních akcích doprovázeli členové speciálního komanda Cobra.
Van den Bellen je ženatý, vloni v prosinci si vzal dlouholetou přítelkyni Doris Schmidauerovou. S bývalou manželkou Brigitte má dva syny.
