„Dům nijak speciální není. Nemyslím si ale, že by se měly chránit jen speciální věci, protože dojem z města zprostředkovává nenápadná konzervativní obyčejnost. A to je případ tohoto domu. Myslím, že když si ho nikdo nevšímá, tak plní svou roli dobře," říká o smyslu budovy architekt Adam Gebrian.

S tím souhlasí například i herec a architekt David Vávra. „Jsem pro to, aby tento dům zůstal stát. Na náměstí, kde se domy předvádějí, mají zůstat i poctiví nosiči vody."

Lehce opačný názor o demolici budovy na Václavském náměstí 47 zastává architekt Zdeněk Lukeš. „Je to průměrný dům, památkově chráněný není a Václavské náměstí je živý organismus. Otázka, co se tam postaví."

Historik architektury Lukeš připomíná, že na rohu původně stál velice kvalitní neorenesanční palác, který byl podle něj zničen brutální přestavbou architekta Bohumíra Kozáka ve 20. letech minulého století. „Na starých fotografiích bylo vidět, že se jednalo o mimořádné dílo, které kdyby tam zůstalo ve stejné podobě jako v 70. letech 19. století, kdy se palác stavěl, tak by to možná dnes byla národní kulturní památka. To nejhorší se stalo už na začátku 20. století, kdy vznikla průměrná stavba."

Takovou stavbu přitom už podle něj nahradit lze. Po roce 1990 ostatně vzniklo na Václavském náměstí několik nových staveb, aniž by to vyvolalo nějaké bouře. Zboural se dům například Diamant v dolní části náměstí, na jeho místě dnes stojí moderní obchodní dům. V polovině 90. let postavili v horní části Novostavbu domu architekti Drexler a Vrbata.

„Praha nejsou Benátky. Je to město, které se stále vyvíjí a zrovna Václavské náměstí je docela zajímavý příklad – baroko, klasicismus, secese, funkcionalismus. Do jisté míry mě to bourání mrzí, ale vývoj by se zastavovat neměl, a aby se vystavila nějaká klatba nad Václavským náměstím s tím, že se tam nemá už nic postavit, to ne. Myslím, že tento dům je zrovna jeden z posledních, které se ještě dají nahradit," dodává Lukeš.

To Adamu Gebrianovi plánované bourání v pořádku nepřijde. Majitelům jde podle něj spíše o maximální využití ekonomického potenciálu prostoru. „Mrzí mě to, ale spíš než aby se to vymáhalo nějakými zákony, tak by vlastník měl mít nějakou erudici, že je škoda takovou věc zbourat, protože to podle mě nemůže nahradit něčím lepším."

Architekt David Vávra ale připomíná jednu důležitou podmínku. „Když se něco boří, tak by to nové, mělo být lepší. Jsem tedy velmi zvědavý," dodává.

Podle Gebriana není demolice budovy na Václavském náměstí 47 tento případ. „Když jsem viděl návrhy současné budovy, tak si nemyslím, že by vznikala nová revoluční věc, tak jako se dělo ve 20. letech," připomíná stavby funkcionalistických budov Baťova paláce nebo hotelu Juliš.

„Mnohem častěji se bourají věci, které stojí na lukrativních místech, o kterých si majitel myslí, že by z nich dostal mnohem víc. Pokud se tohle děje plošně, tak Praze hrozí, že začne ztrácet svůj charakter," obává se architekt.

Jan Řápek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít