Komunistický režim zakazoval řadu věcí, a to včetně vydávání knih. Do hledáčku estébáků se tak dostávali dokonce autoři, kteří si psali „jen do šuplíku“.
Marta Jirousová vypráví o své zesnulé matce. „Přestože byl táta ve vězení, máma nám dokázala vytvořit pocit bezpečí,“ popisuje dětství s malířkou a manželkou básníka Ivana Martina Jirouse.
Měli dlouhé vlasy a hráli zvláštní hudbu, i proto byli takzvaní plastici trnem v oku komunistickému režimu. Ten jim tak vzal profesionální licenci a hudebníci se stáhli do podzemí – undergroundu.
Jednou z jejích podstatných pracovních zkušeností byla práce v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, kde s pacienty malovala v rámci tamní arteterapie.
Přátelé a rodina Miloše Doležala pro spisovatele a publicistu vytvořili k jeho loňským 50. narozeninám speciální sborník. „Zadání znělo: Nepište o Doležalovi, ale pište o Vysočině,“ říká.
„V křesťanské tradici se určitým způsobem vyvíjel odmítavý postoj podle nějakého principu interpretace bible. A jako biblista si myslím, že tato interpretace není zcela oprávněná,“ říká Heryán.
Ivanu Martinu Jirousovi nikdo neřekl jinak než Magor. Básník, spisovatel a legenda českého undergroundu budila pozornost až do své smrti. Teď se Magor dostal i na stránky komiksu. Za knihou nazvanou Legendy o Magorovi I. stojí jeho dlouholetý přítel František Stárek zvaný Čuňas a kreslíř Marian Cingroš.
Akce Partie pro Magora, která se včera uskutečnila v Heřmanově Městci, připomněla jednu z nejvýraznějších postav českého undergroundu Ivana Martina Jirouse. Takřečený Magor byl publicistou, výtvarným kritikem a především básníkem. Jednou z nejznámějších sbírek jsou Magorovy labutí písně, za které dostal literární cenu Jaroslava Seiferta.
V Kostelním Vydří na Vysočině se přátelé rozloučili s legendou undergroundu Ivanem Martinem Jirousem. Odpůrce totalitního režimu v komunistickém Československu, známý pod přezdívkou Magor, zemřel 9. listopadu ve věku 67 let.
Nejvyšší soud dnes projedná po 38 letech případ básníka Ivana Martina Jirouse a tří dalších literátů. V roce 1973 byli odsouzeni za to, že v hospodě zpívali písně namířené proti Rusům a urazili přítomného majora Státní bezpečnosti. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch mužů stížnost pro porušení zákona.