Příběhy o Ivanu Jirousovi vyšly jako komiks. Vypráví Čuňas, kreslí Cingroš
Ivanu Martinu Jirousovi nikdo neřekl jinak než Magor. Básník, spisovatel a legenda českého undergroundu budila pozornost až do své smrti. Teď se Magor dostal i na stránky komiksu. Za knihou nazvanou Legendy o Magorovi I. stojí jeho dlouholetý přítel František Stárek zvaný Čuňas a kreslíř Marian Cingroš.
Magorových knih i knih o Magorovi je v knihkupectvích celá řada. Teď poprvé k nim ale přibyl komiks.
Pro úplně jinou formu vzpomínky na kultovní postavu Ivana Martina Jirouse se rozhodl František Stárek Čuňas. O tom, že by měl historky svého přítele vyprávět i obrazem, vůbec nezapochyboval.
„Vyprávím tyto příběhy vždycky v hospodách kolem stolu. A než bych v hospodě popisoval, kdo jak vypadá a kdo jak se tam chová, tak je lepší, když se to tam nakreslí. Je to žánr, který je lidem z hospody nejlépe přístupný,“ říká Stárek.
Příběhy o Ivanu Jirousovi vyjdou ve formě komiksu. Napsal František Stárek Čuňas a nakreslil Marian Cingroš. Natáčela Klára Fleyberková
Pro spolupráci si vybral svého přítele, kreslíře Mariana Cingroše.
„Je to jeho první komiks, nicméně jsem s ním naprosto spokojený. S nikým jiným bych do toho nešel, protože mimo to, že umí bezvadně kreslit, tak má i invenci, co se týče dopracování do detailů, o kterých já tam mluvím,“ dodává Stárek.
Přestože Cingroš kreslil reálnou postavu, kterou mnozí dobře znají a někteří pamatují, tak měl prý v tvorbě volnou ruku a práci s Františkem Stárkem si pochvaluje.
„Myslím, že ta spolupráce probíhala v tom, že jsme se často vídali. Já jsem mu to přinesl nebo mu poslal PDF, jak obrázek nebo scéna vypadá. Část se odehrává v Americe, tak říkal, ať si najdu ten hotel, jak vypadá. Pomocí Street Walkeru jsem si našel ten hotel, a pak jsem ho nakreslil,“ přibližuje Cingroš.
Autoři už chystají pokračovaní
Jejich společná kniha je označená jako první díl a podle Františka Stárka Čuňase opravdu nezůstane jen u něj.
„Další legendy už mám vymyšlené, které budou. Například o tom, jak Magor umyl nádobí křečkem. Ty příběhy se už mezi známými tradují a připadalo mi, že by bylo dobře, aby se šířily nejen ústní cestou, ale i obrazově,“ vysvětluje Cingroš.
Legendy o Magorovi by podle jejich tvůrců měly vycházet alespoň dvakrát ročně.
