Výcvik afghánských pilotů komplikuje jazyková bariéra
Jedním z úkolů českých vojáků v Afghánistánu je výcvik tamních pilotů helikoptér a leteckých mechaniků. Ti mají být součástí letectva vznikající nové afghánské armády. Výcviková základna se nachází na kábulském letišti, které je nyní pod kontrolou mezinárodních sil.
Čeští vojáci a piloti trénují své afghánské kolegy přímo na letišti v Kábulu. Mají k tomu k dispozici ruské stroje, vrtulníky Mi-35. Na nich je učí, jak stroje obsluhovat, opravovat, jak na nich létat a jak střílet. Tyto vrtulníky jsou vlastně darem České republiky afghánské armádě.
"Protože naší hlavní povinností je provádění leteckých střeleb, spotřebovali jsme docela velké množství munice - okolo tisíce raket S5-KP a deset tisíc nábojů do rotačního kulometu ráže 12,7 mm, který můžete vidět vpředu. Střílíme na dvou zařízeních - na střelnici East River v Bagramu, která je pod vedením americké strany, a na střelnici KMTC, která je výhradně ve vlastnictví Afghánské národní armády," říká velitel jednotky Radek Mičulek.
Dva přítomní afghánští piloti potvrzují, že hlavním problémem zatím zůstává jazyková bariéra. První z nich mluví trochu anglicky, druhý jen trochu rusky.
"Výcvik probíhá velmi dobře, protože čeští piloti jsou vysoce kvalifikovaní. Od vašich chlapíků se můžeme hodně naučit. Zlepšujeme se každým dnem. Létání nám nedělá problém, protože jsme letci a tyto vrtulníky známe," vysvětluje první z nich.
'Jsou pro nás jako bratři'
A druhý pilot jej doplňuje: "S českými letci a instruktory vycházíme velmi dobře. Cvičili nás rok a půl a teď už jsou pro nás jako bratři."
Afghánští letci Zahír a Enudín by si však rádi vyzkoušeli také novou techniku: "Problém je, že nemáme k dispozici nové vrtulníky. To by bylo mnohem lepší. S nimi bychom mohli pokrývat celý Afghánistán."
Velitel české jednotky však s názorem, že jsme Afgháncům věnovali hromadu létajícího starého šrotu, nesouhlasí: "Stroje, které vidíte, prošly modernizací a prostředí Afghánistánu plně vyhovují."
Afghánští piloti nejvíc potřebují dobré učitele angličtiny, dodává nadporučík Robert Mižičko: "Výcvik je pomalejší, než by byl v České republice, ale pokrok je vidět. Je vidět rozdíl v létání, v připravenosti, v jazykové výbavě. S angličtinou měli loni větší problémy, letos je to lepší."
"V podstatě máme 8 lidí, kteří už jsou na střelby vycvičeni, a dalších šest, sedm, kteří budou začínat. U těch je největší problém s jazykovou bariérou, protože neumí ani anglicky ani rusky. Nedomluvíme se s nimi na palubě, takže s nimi nemůžeme létat. Všichni však už více než deset let létají," přibližuje nadporučík Mižičko.
'Vytváříme předpovědi'
Od výcvikové základny přejíždíme na stanici, která má pro chod kábulského letiště zásadní význam. I tam slouží čeští specialisté, jak upřesňuje kapitán Kortánek z ministerstva obrany: "Jedeme navštívit meteorologickou skupinu úkolového uskupení Armády České republiky. Meteorologičtí pozorovatelé nám ukáží, jak zabezpečují letiště KAIA."
"Naším hlavním úkolem je vytvářet předpovědi pro Afghánistán na dva dny a pro Kábul na čtyři dny," vysvětluje česká meteoroložka. "Zítra bude ještě hezky. V sobotu odpoledne se to začne kazit, přijdou srážky. Vám to ovšem ještě s odletem vyjde," ubezpečuje.
Pro jistotu však vypouštíme sondu - balón, který vynese do výšky čidla teploty, síly a směru větru nebo vlhkosti. Na balón se můžete podepsat, vyzývá přítomné ministr obrany Martin Barták a použije při tom hrozbu největšího kalibru: "Pojďte se také pánové poslanci podepsat na sondu. Nebo tam napíšu 'Ať žije ODS!'"
Podepsaný meteorologický balon rychle stoupá do výšky a mizí směrem k pákistánské hranici. My se za chvíli odletíme směrem přesně opačným.
