Zapomenutá válka aneb Konflikt v severní části afrického Mosambiku. V zemi jsou již tisíce obětí
Rok před prvními útoky začaly podle obyvatel malého chudého města Mocímboa da Praia na severu Mosambiku mizet děti. Místní mysleli, že odešli za lepším životem do měst. Jenže ony se vrátily ozbrojené a vycvičené. Zabíjely své příbuzné, bývalé sousedy. Od začátku konfliktu v severní provincii Cabo Delgado v roce 2017 už zemřely tisíce lidí. Přes brutalitu útoků tamní situace neplní přední stránky médií. Začalo se jí tak přezdívat zapomenutá válka.
Od začátku konfliktu na severu Mosambiku své domovy opustilo asi 800 tisíc lidí. Neuprchli do zahraničí, stali se z nich takzvaně vnitřně vysídlení. Uchýlili se do velkých měst, kde třeba mají příbuzné.
Jiní se zastavili na dosud bezpečných místech na venkově, kde si postavili tradiční domy a založili políčka. Další skončili v táborech pro vnitřně vysídlené. To je podle humanitárního pracovníka Carlose Almeidi z portugalské organizace Helpo pravděpodobně nejhorší možnost.
Zapomenutá válka - tak by se dal nazvat konflikt v severní části afrického Mosambiku
„Vysídlenecké nebo přesídlovací tábory vznikly na zelené louce v místech, kde nikdo dřív nežil. Lidé, kteří do nich přijdou, dostávají humanitární pomoc, ale jinak je to svazující prostředí. Žije tam velké množství lidí, které nemá možnost si cokoliv pěstovat nebo chovat. Žijí jenom z charity a to je velký problém,“ popisuje.
Carlos do Mosambiku přišel původně na jeden rok. V zemi už působí dvanáct let a podílí se na projektech, které mají za cíl přitáhnout děti ke vzdělání. Organizace Helpo pracuje s místními autoritami včetně představených komunit. Tím se jí daří i v menším počtu pracovníků pomáhat efektivněji, než organizacím s velkými projekty.
„Problém velkých projektů je, že s nimi přichází cizinci nebo lidé z velkých měst, jako je třeba Maputo, kde je úroveň vzdělání mnohem lepší. Ale nezapojují místní. Ti pro ně nemají dostatečnou kvalifikaci. Potom je ale přesná pomoc komplikovanější.“
K podobě pomoci přicházející zvenčí je kritický mosambický válečný fotograf Antonio Cossa.
25:33
Věřil jsem, že nepřežiju, a žil, jako bych byl mrtvý, vzpomíná na Sarajevo válečný chirurg Jaganjac
Číst článek
„Nejhorší, co pro ty lidi můžeš udělat, je, dám jím pocit, že jsou oběti a uprchlíci. To je zlomí. Ti lidi jsou ohromně traumatizovaní. Potřebují poplácat po zádech a říct, to bude dobrý. Musí se oklepat a postavit se na nohy. Žít dál. Ale když jim řekneš: ,Mrzí mě to, je to strašný, na, vezmi si bundu, dáme ti jídlo, postaráme se o tebe…‘, tak tím je zabiješ. Ti lidi utekli, mají jen holý život a musí ho co nejdřív zase začít žít,“ vysvětluje na základě svých zkušeností nejen z konfliktu v Cabo Delgadu, ale taky těch v Iráku, Sýrii, Afghánistánu nebo na Ukrajině.
Dopady přírodních katastrof
Útoky v mosambickém Cabo Delgadu, ke kterým se nejčastěji hlásí místní islamistická organizace Ansar al Sunna věrná takzvanému Islámskému státu, ale nejsou jediným problémem sužujícím obyvatele jihoafrické země.
„Od roku 2017 se Mosambik potýká čím dál častěji s projevy klimatických změn,“ říká fotograf Antonio Cossa. „Cyklón Kenneth, cyklón Idai. Od roku 2017 jsme měli čtyři velké cyklony, které pustoší celou zemi.“
Například cyklón Idai v roce 2019 zabil jen v Mosambiku skoro 1100 lidí. V nouzi se ocitly více než dva miliony lidí. Bouře a následné záplavy zničily ve velké části země infrastrukturu, úrodu, oslabily zdravotnické i správní služby. Naposledy se Mosambikem prohnal cyklón Gombe, který v severní a centrální části země zničil přes 78 tisíc domů a zabil nejméně 69 lidí.
Následkem působení cyklonů se ale znovu dávají do pohybu lidé, kteří uprchli před násilím páchaným útočníky z buše. Zranitelní lidé jsou potom podle Antonia Cossy náchylní k naverbování do řad teroristů.
„Náboráři těch teroristů, kteří vypalují vesnice a hromadně popravují lidi, nemají problém se k těmhle lidem přebrodit vysokou vodou. Vědí, kdy jsou lidé nejslabší a umí toho využít.“
Do řad Ansar al Sunny, místně známé taky jako Aš Šabáb, se někteří přidávají dobrovolně. Bojovníky se tak nestávají jen unesené děti a mladiství nebo ti, co přišli ze severnějších zemí Afriky.
Jakýkoliv boj proti nim je ale těžký. I když mosambická armáda za výrazné pomoci vojáků ze Rwandy v posledním roce oznámila několik úspěchů, boje pokračují. Od islamistů se armádám podařilo osvobodit například města Mocímboa da Praia nebo přístav Pemba. Jenže podle fotografa Cossy se útočníci díky skvělé znalosti terénu jen přesouvají na jiná místa. „Je to jako zakrývat slunce slunečníkem. Nejde to,“ myslí si.
Poslechněte si celý pořad Kateřiny Havlíkové v audiozáznamu.
