Ukrajinci vytlačují ruskou armádu z Chersonské oblasti. Civilisté utíkají před válkou do Záporoží
Postup ukrajinské armády v okupované Chersonské oblasti komplikuje přítomnost civilního obyvatelstva, na které se snaží brát ohled. Kyjev proto doporučil dočasnou evakuaci z oblastí, které Ukrajinci osvobozují. Uchýlit se mohou například do Záporoží.
Do Záporoží přijela před čtyřmi dny rodina pana Dmitrije z Chersonské oblasti. Přivezli s sebou měsíční dítě.
Sebrali jsme se a odjeli, popisuje Dmitrij, který utekl i s rodinou z Chersonské oblasti do Záporoží. Poslechněte si reportáž Martina Dorazína
„Zvlášť poslední dny byly opravdu těžké – hodně ostřelování. Chápu to. Vím, že naši postupují, osvobozují město. To se nedá nic dělat. Zůstalo nás tam málo, všichni se snaží co nejrychleji odjet. Nechali jsme tam rodinný dům tak, jak byl. Sebrali jsme se a odjeli,“ přibližuje pro Radiožurnál Dmitrij.
Dmitrij měl v Chersonské oblasti dobrou živnost. Je vyučený zámečník a automechanik, což mu pomohlo, protože takové fachmany potřebovali i ruští okupanti.
„Ke mně se chovali normálně. Někteří za mnou chodili, abych jim opravil auto, které předtím ukradli, a potřebovali opravit třeba brzdy. Neměl jsem na výběr. Co jsem měl dělat, když přišli se zbraněmi? Pro mě byly nejdůležitější moje děti,“ vysvětluje.
Soužití s okupanty bylo uměním diplomacie, vyplývá ze slov pana Dmitrije. „Snažil jsem se, abych si s nimi nezadal, abych se nedostal do nějakých nepříjemných situací. Jako všude – lidé bývají různí. Ptal jsem se jich, proč k nám vlastně přijeli. Odpovídali: ‚Tohle je naše, to je náš domov a my tady zůstaneme.‘ Neříkal jsem na to nic. S těmi lidmi se nemá smysl hádat, zvlášť když jste sám a oni jsou čtyři a mají samopaly.“
Dmitrijovu vesnici u Chersonu neobsadili Burjati nebo Tuvinci, ale Rusové a Čečenci, kteří se chovali jakžtakž normálně. Nejhorší prý byli ozbrojenci ze samozvané Doněcké lidové republiky na východě Ukrajiny.
Hrajeme si s ohněm a mohla by se stát katastrofa, varoval šéf agentury po návštěvě Záporožské elektrárny
Číst článek
„Byli velmi krutí. Zavolali mi, abych k nim přijel a přivezl auto i papíry. Prohlédli si motor, auto se jim líbilo a řekli mi, že si ho vezmou. Čtyři chlapíci se samopaly mě i s autem odvezli do lesa. Měl jsem ale štěstí, že byli opilí a kolem zrovna jeli Čečenci, kterým se to zdálo podezřelé. Postěžoval jsem si jim, že mi opilí muži vzali auto i s papíry, že mi vyhrožují a dodal jsem, že mám tři malé děti. Pomohli mi,“ vzpomíná Dmitrij.
„Nevím, co by se mnou bylo, kdyby mi nepomohli. To byla poslední kapka. Následující den jsme se sbalili a odjeli. Každý den se modlíme za návrat. Doma je dobře,“ doplňuje.
S náhradním bydlením je v Záporoží kvůli přílivu uprchlíků problém. Dmitrij má ale štěstí, že mu pomoc nabídli známí ve vesnici asi 40 kilometrů od Záporoží, a není proto odkázaný na ubytovny pro uprchlíky.
O domek v Chersonské oblasti a o hospodářství – o všechny ty psy, kočky, slepice a papoušky – se mu zatím postarají sousedé. Každý den se ale celá rodina modlí, aby se mohli vrátit domů.
