Se skupinou dobrovolníků z Charkova jsme přijeli na jednu ze základen ukrajinské armády na východě Ukrajiny. Místo prozradit nesmíme, museli jsme si také z bezpečnostních důvodů vypnout mobilní telefony. To je v této válečné situaci samozřejmé.

Potkávám se s velitelem brigády, který popisuje to, co může říci. Co se vlastně na východě Ukrajiny odehrává?

„Bez paniky, normálně plníme úkoly, které máme naplánované. Všichni jsme v klidu. Kromě toho se věnujeme výcviku mladých kluků, kteří k nám nastoupili. Poměrně nedávno jsme totiž rotovali. Armáda od počátku bojů v roce 2014 prošla velkými změnami. Teď máme mnohem lepší výzbroj a výstroj. Ale hlavní je, že si vojáci uvědomují, proč jsou tady a co chtějí,“ popisuje velitel.

Modernizované tanky

V obrovské hale, kde dřív stály traktory nebo kombajny, je nyní šest tanků. Na jednom z nich je vidět, že je to modernizovaná zbraň.

„Tento kolos T-64 váží 42,5 tuny. Jako hlavní zbraň má kanon o ráži 125 mm a obsluhuje ho tříčlenná posádka – řidič, velitel a střelec,“ popisuje voják. 

T-64 vyvinuli pro potřeby sovětské armády v šedesátých letech nedaleko odtud, v Charkově. Je to svým způsobem legenda mezi tanky, protože díky automatizovanému nabíjení posádka ušetřila jednoho člena. A tank měl také jako první kompozitní pancíř. Jen ho často zlobil naftový motor, což ukrajinský výrobce při modernizaci vyřešil přechodem ke benzínovému. 

Tak hluboko do útrob tohoto stroje jsem ale nenahlédl, protože mi velitel vzhledem k mé nestandardní výšce nedoporučil, abych lezl dovnitř. Raději jsem se šel podívat, jak vojáci žijí. A jak dodává seržant: „Jaké podmínky si vytvoříme, takové máme.“

„Tady spí staršina, tady spí seržant, hlavní seržant roty. A ještě je tady i náš kocour,“ vysvětluje seržant po příchodu do místnosti. Vojáci v ní mají teplo, hoří tady totiž dřevo v kamnech. A mladíci zrovna připravují také jídlo.

„Vajíčka s klobásou, brambory, makaróny. Boršč jsme se ještě nenaučili vařit, ale jiné polévky nám jdou,“ doplňuje seržant s tím, že pravý boršč umějí uvařit spíše ženy.

Ani muzika vojákům nechybí. „Je tady teplo, jaké si to tady zařídíme, takové to tady máme. Jak se voják stará, takové to má,“ vysvětluje seržant.

Otevíráme dveře a vcházíme na chodbu. Tady si vojáci věší mokré věci. Dokonce si sami vytvořili poličky. Jsou to budovy bývalého kolchozu.

Vojáci tady mají prakticky veškeré nezbytné zázemí. Teď mi zrovna ukazují svou koupelnu. Je to pochopitelně v polních bojových podmínkách. Ale to opravdu základní, včetně pračky, tady mají.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít