Potřebujeme bydlet, stěžují si obyvatelé turecké Antakye. Ta je po zemětřesení stále v troskách
Ničivé únorové zemětřesení v Turecku nahrávalo v nedělních volbách opozici. Padesát tisíc obětí, chyby ve stavbách a pomalá pomoc od vlády přinesla rozčarování. Volební předpoklad se ale nakonec nenaplnil. Ve většině oblastí postižených katastrofou zvítězil dosavadní prezident Recep Tayyip Erdoğan. O přízeň přišel jen v jedné z nich, v provincii Hatay. Jejím centrem je slavná Antakya, známá ve starověku jako Antiochie.
Jsem v historickém centru Antakye. Do šestého února tohoto roku to bylo živoucí město se 400 tisíci obyvateli. Tři měsíce po tragickém zemětřesení je stále úplně v troskách. Některé uličky prohrnul bagr, a sutiny odházel na stranu. Jinými se dodnes nedá projít. Není tu vůbec nikdo.
Poslechněte si reportáž z tureckého města Antakya poničeného únorovým zemětřesením
„Jsem tu od zemětřesení poprvé. Staré arabské město je pryč. Tohle bylo naše tržiště, sem jsme jezdili nakupovat, co jsme potřebovali. Všechno je pryč. Všichni odešli,“ vypráví paní Nilay, první duše, kterou potkávám.
Přišla se na tu spoušť podívat se svými dětmi. Je očividně otřesená. „Bydlím s dětmi v Harbíji, to je jedna vesnice za městem. Jsme tam teď ve stanu, náš dům je na odpis. Zahradu jsme neměli, tak jsme postavili stan u sestry, ta zahradu má. Až odstraní trosky našeho domu, dám si stan tam,“ popisuje své problémy.
S domem jí ale nikdo nepomáhá, stejně jako dalším lidem. „Poslali nám jednou na účet deset tisíc lir. To bylo všechno. Byla tu pomoc s jídlem, ale my jídlo nepotřebujeme, potřebujeme bydlet,“ stěžuje si.
Zřícenými domy profukuje vítr a v něm se plácají zbytky plechových střech a otevírají se a zavírají rozbitá okna a dveře.
Kostelní zvon
A tady, uprostřed sutin z jiných domů a také hromad oblečení a nábytku rozeznávám celou zřícenou věž řeckého pravoslavného kostela svatého Pavla, a z kusů kamení a betonu tu dokonce vykukuje krásný kostelní zvon. Jediné živé bytosti tu potkávám kočky a hrdličky.
1:43
Kontejnery vedle prolézaček. Turci po zemětřesení hlasovali v provizorních volebních místnostech
Číst článek
Na rohu pobořené ulice je jediný dům, odkud vidím vycházet paní. Je poškozený jen částečně a jsou před ním rozestavěná stará křesla a stolky a já už rozeznávám, že je to antik.
„Jsem tu s manželem od prvního dne po zemětřesení. Jen jsme sem ještě přinesli, co se doma dalo zachránit. V noci přespáváme různě, kde se dá, po stanech, po známých. Tady můžeme být jen přes den,“ říká paní Hatice, majitelka obchůdku.
Uvnitř v historickém domě je všude rozestavěná krásná veteš. „Jsem první člověk, kdo tu pobývá. Lidi se zatím nemají kam vrátit. Chtěla bych, aby to tu vypadalo jako dřív. Ale bude to ještě hodně dlouho trvat,“ vzpomíná.
Čtyři sta tisíc lidí z Antakye, zemětřesením nejzničenějšího tureckého města, je rozesetých po celé zemi. A nejbujnější fantazie mi nedovoluje si představit, že se sem, do trosek starého města, ještě někdy život vrátí.
