Trumpův telefonát s Putinem o válce na Ukrajině vyvolal debaty. ‚Otázka zrady se nabízí,‘ míní politolog
Mezinárodní pozornost na sebe strhl středeční telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Jsou obvinění Trumpa ze zrady Ukrajiny opodstatněná? A jaké kroky americká administrativa dál podnikne? Na otázky Radiožurnálu odpovídá politolog Tomáš Weiss z katedry Evropských studií Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy.
Co víme o obsahu rozhovoru Trumpa s Putinem? Proč Američané mají potřebu zdůraznit, že se nejednalo o zradu Ukrajiny?
Myslím si, že je to jiný přístup, než který doposud americká administrativa měla. To znamená, že v tomto je agresor zřejmý a jasný. Jsme na straně Ukrajiny a snažíme se podpořit to, co Ukrajina potřebuje, a to, v jaké je situaci.
Američané chtějí, aby NATO bylo silné, ale zároveň aby daleko větší zodpovědnost v rámci aliance, zejména tedy finanční, měly evropské státy. Což asi je trochu bezrozporná záležitost, říká politolog Tomáš Weiss
To znamená, že se nejdříve bavíme s Ukrajinci a ladíme s nimi postup. A pak se případně můžeme bavit s Ruskem. V tento okamžik to ale bylo opačně. Takže otázka zrady se samozřejmě nabízí. Chce Donald Trump udělat nějakou dohodu s Putinem přes hlavy Ukrajinců, a tedy potažmo Evropanů, anebo ne? Myslím si, že to je to, co tu velkou debatu vyvolalo.
„Chceme zajistit, aby bylo NATO silné a robustní, aby odvrátilo jakoukoliv budoucí agresi,“ prohlásil americký ministr obrany Pete Hegseth a jedním dechem dodal, že je odpovědností Evropy zastavit ruskou válečnou mašinérii. Co si z toho vybrat?
Myslím si, že to není úplně nutně protichůdná informace, protože všechny americké administrativy za posledních třicet let chtěly, aby Evropa do své bezpečnosti investovala trochu víc. O kolik víc a jakým způsobem, tam se samozřejmě třeba něco i liší. Takže v tento okamžik nechápu výroky amerického ministra obrany jako protichůdné.
Všichni chceme mír na Ukrajině. Je ale zásadní, aby byl trvalý, uvedl Rutte
Číst článek
Američané chtějí, aby NATO bylo silné, ale zároveň aby daleko větší zodpovědnost v rámci Aliance, zejména tedy finanční, měly evropské státy. Což asi je trochu bezrozporná záležitost. Evropané, myslím, s tím asi počítali a počítají, byť v jednotlivých evropských státech možná zvyšování obranného rozpočtu v posledních letech naráželo, a možná i v budoucích letech bude narážet, na nějaké domácí politické limity a problémy.
Na Mnichovské bezpečnostní konferenci se podle jejího šéfa možná podaří dosáhnout pokroku v plánech na dosažení míru na Ukrajině. Jste v tom směru stejný optimista?
Upřímně řečeno, absolutně netuším a nedokážu vám vůbec nic říct. Problém s americkou administrativou je ten, že je velmi koncentrovaná na Donalda Trumpa. Na rozdíl od minulých administrativ, které byly koncentrované na americký zájem, zájem Spojených států, se zdá, že současná administrativa je daleko koncentrovanější na image a zájem Donalda Trumpa jako osoby.
V tento okamžik, vzhledem k tomu, jaký Donald Trump osobnostně je, to znamená dosti nevyzpytatelný a často velmi eratický, je velmi obtížné předpokládat, jak bude vypadat politika Spojených států a zahraniční politika Spojených států zítra, pozítří nebo za tři měsíce. Takže upřímně řečeno, jestli vám někdo řekne, že ví, co se stane, tak absolutně netuší, co se stane. Nevíme to nikdo.