'Křičela jsem, ale nikdo nepřišel'. 454 Syřanů promluvilo o sexuálním násilí ve válce
Má 28 stran, téměř každý její odstavec by ale vydal na bolestivý román. Rada pro lidská práva OSN vydala v březnu zprávu o sexuálních zločinech v Sýrii, a to na základě 454 osobních rozhovorů s oběťmi, svědky, příbuznými, zdravotníky i přeběhlíky z válečné fronty. Zpráva je děsivým čtením pro kohokoliv.
„Do mého domu vpadli v prosinci. Jeden ze strážníků mi řekl, abych šla do svého pokoje, a následoval mě dovnitř. Pak mě začal urážet a říkat, že 'mě udělá' a už 'nikdy to ze sebe nesmyju'. Křičela jsem, ale nikdo nepřišel.“
„Strážník vzal dvě děvčata, přitiskl jim tváře na stůl a na střídačku je znásilňoval. Pokoušela se bránit, ale nic nezmohla. Pak mi řekl: 'Vidíš, co s nimi dělám? To samé udělám s tvojí ženou a dcerou.'“
Tříminutové soudy a masové popravy každý týden. Zpráva Amnesty International popisuje zabíjení v syrské věznici
Číst článek
Těmito dvěma svědectvími začíná zpráva o sexuálním násilí v Sýrií od Rady OSN pro lidská práva (dále jen Rada). První pochází od ženy znásilněné v roce 2012 ve městě Dar'á. Druhé od muže drženého v damašské věznici o dva roky později.
Jsou jen malým kouskem dokumentu, který Rada sestavila na základě 454 osobních rozhovorů s oběťmi, svědky, příbuznými, zdravotníky i zběhy z válečné fronty. K nejzávažnějším z nich shromáždila i zdravotní dokumentaci.
Zpráva se zabývá sexuálními zločiny od počátků protestů v Sýrii v březnu 2011 až po prosinec 2017 a týká se prakticky každé části země. Nejde přitom jen o ojedinělé činy několika sadistů, naznačuje Rada, ale o systém, který podobné – ve válce široce opomíjené – zločiny umožňuje.
Před hlavněmi tanků
„Téměř bezprostředně poté, co v březnu 2011 začaly protivládní protesty, syrské úřady zahájily masové zatýkání, aby je potlačily. Jejich součástí bylo pátrání po hledaných lidech v domech, které se nejčastěji odehrávalo během noci a svítání,“ popisuje zpráva situaci z počátků nepokojů v Sýrii.
S tím, jak v zemi eskalovalo násilí, se vyhrocovaly také domovní prohlídky. Jejich cílem už přestalo být jenom vypátrání hledaných, ale také potrestání příbuzných (většinou žen) a zastrašení a ponížení vzdorující populace.
Součástí toho se stalo znásilňování – často skupinové – za nuceného sledování mužů a dětí, někdy i na veřejnosti. V drtivé většině byly oběťmi ženy a dívky – Rada zaznamenala i případy znásilnění devítiletých dívenek. Došlo ale i na muže.
V únoru 2012, poté, co se vládní síly přesunuly do čtvrtě Bab Amr ve městě Homs, vpadly provládní jednotky do domu muže, se kterým pracovníci Rady později mluvili. Vojáci zabili pět mužů z jeho rodiny a přinutili ho sledovat skupinové znásilnění manželky a dvou nezletilých dcer. Poté znásilnili i jeho.
Nic z toho neprobíhalo bez protestů. Zpráva popisuje případy brutálně zbitých či zabitých žen a rodinných příslušníků, kteří se pokoušeli násilí zastavit. V jiných případech nutili vojáci nahé ženy kráčet ulicemi před hlavněmi tanků.
Jeden z přeběhlíků – voják, který se podobného vpádu do domu účastnil – Radě potvrdil, že tyto činy nebyly důstojníky armády nijak omezovány a někdy se na znásilněních i sami podíleli. Pokud se hledané muže nepodařilo najít, putovaly často jejich příbuzné do vazby.
Brutálních domovních prohlídek ubylo až se stupňováním bojů, včetně zapojení letectva, kdy se přímé střety mezi provládními silami a rebely omezily na minimum.
'Dělej s ní, co chceš'
Násilí provládních jednotek se ovšem neomezovalo jen na domovní prohlídky. Skutečnou živnou půdou se staly věznice.
Už loni vydala organizace Amnesty International (AI) zprávu o věznici Sajdnájá, která rovněž vycházela z osobních svědectví obětí. Popsány v ní byly popravy po tříminutových soudech i fyzické týrání vězňů.
Zpráva se zaměřovala se na muže, protože ve věznici podle dostupných zpráv nebyly drženy ženy. I Rada pro lidská práva uvádí, že většina zadržených jsou muži nad 15 let.
Nic to ale nemění na faktu, že se za mříže dostaly i tisíce žen – ať už právniček, novinářek, aktivistek, příbuzných povstalců či žen podezřelých z toho, že povstalcům pomáhaly. Mříže jsou v tomto případě obrazným pojmem, jelikož řada zadržených skončila v neoficiálních zařízeních. V opuštěných domech nebo fabrikách.
Jejich osud nejlépe vystihuje svědectví přeběhlíka ze syrské armády. Když podle něj v roce 2012 nižší důstojník projevil zájem o zadrženou ženu, řekl mu generál: „Vezmi si ji. Dělej s ní, co chceš.“
Podle svědectví jsou ženy ve věznicích znásilňovány, mučeny, obtěžovány a ponižovány. Dostávají minimum jídla a nemají prostor na hygienu. Podle zprávy krvácely a pomočovaly se bez možností se umýt nebo převléci. Jedna ze zadržovaných vylíčila, že v jistém momentu ji před dalším znásilňováním zachránilo jenom to, že byla pokrytá krví a močí.
Sexuální násilí se používalo i jako prostředek během výslechů.
V jednom zejména brutálním incidentu v roce 2012 u Damašku nechtěla žena spolupracovat. Člen provládních milic požádal důstojníka o povolení „domluvit jí“ a poté, co ho dostal, ženě vrazil před jejím batoletem do konečníku ocelovou tyč. Žena bolestí ztratila vědomí a utrpěla vážná vnitřní zranění.
O rok dříve pro změnu skupina strážců znásilnila ženu, protože odmítla prozradit, kde je její bratr. Jindy zase strážci ženy znásilňovali před očima vězněných mužů.
Sexuální násilí a mučení se nevyhnulo ani jim. Rada zaznamenala znásilňování mužů i jedenáctiletých chlapců. Dochází k němu většinou během příjmu do zařízení a děje se za pomoci nejrůznějších objektů - pendreků, lahví, dřevěných holí nebo trubek. Využívá se rovněž jako taktika během výslechu.
Některé vězně stráže nutily k sexu s dalšími zadrženými, jinému vězněnému do genitálií pouštěly elektřinu. Zůstal trvale impotentní.
„V extrémních případech pachatelé zneužívali pokrevní vztahy a nutili mužské příbuzné navzájem k sexu,“ uvádí Rada s tím, že takové chování má pro oběti devastující psychologické důsledky.
Zpráva zmiňuje nejméně dva takové případy v roce 2011 v Aleppu a v roce 2012 v Damašku. V dalším případě z roku 2011 znásilnili nezletilého syna před zraky otce, aby ho přinutili k doznání.
Také řada technik mučení v syrských věznicích se zaměřuje na genitálie mužů. Nejméně u jednoho mladého muže bylo po jeho smrti zjištěno, že mu byl useknutý penis.
Násilí jinak
V syrské válce bojuje několik skupin a tak, jak jsou odlišné jejich cíle, liší se i jejich způsob boje a vyvolávání teroru.
U ozbrojených skupin, které se v Sýrii pohybují (s výjimkou takzvaného Islámského státu) Rada nenašla důkazy systematického používání sexuálního násilí například k získávání informací.
Objevovalo se ale v jiném kontextu. Ozbrojenci využívali svého postavení a podporu svých velitelů, aby si vynutili sňatky i s nezletilými dívkami. V září 2013 například postřelili otce rodiny poté, co odmítl sňatek svých dvou dcer s bojovníky protiasadovské Svobodné syrské armády (FSA).
Jako širší problém těchto sňatků Rada uvádí i to, že pozice v opoziční armádě umožňuje mužům své manželky po pár dnech opustit bez jakýchkoliv závazků. V minimálně jednom zaznamenaném případě pak rodina odmítala dívku jako „zneuctěnou“ vzít zpátky.
Pentagon: Zasáhli jsme syrský chemický program, Rusové protivzdušnou obranu nepoužili
Číst článek
K sexuálnímu násilí zároveň dochází při střetech různých náboženských a etnických skupin. Zaznamenán byl případ, kdy členové syrské ozbrojené skupiny v Afrínu drželi na samotce a znásilňovali kurdskou ženu.
Jindy byla irácká rodina obviněna neznámou ozbrojenou skupinou z toho, že jsou šíité, a její členy znásilnili. Ozbrojené skupiny podle Rady zadržovaly – a do dnešního dne zadržují – stovky žen a dívek z menších náboženských skupin, které chtějí použit při výměně zajatců.
Samostatnou kapitolou jsou pak teroristické skupiny jako Islámský stát (IS) a An-Nusra. Obě na územích, která kontrolovaly, ustanovily pravidla a zákony, které Rada označuje za „středověké“. Týkaly se nejen žen, jejichž občanská práva byla okleštěna prakticky na minimum, ale i homosexuálů.
V roce 2016 bojovníci Fronty an-Nusra vynesli na střechu budovy v Idlíbu dva svázané muže. Přes reproduktory oznámili jejích zločin – homosexualitu – a následně je shodili z výšky třetího patra. Tresty za homosexualitu se týkaly například i chlapců, které znásilnili starší muži.
Běžnými se na územích ovládanými IS staly popravy za nepovolený kontakt s opačným pohlavím. Na tyto soudy nebylo potřeba důkazů, stačilo pouhé obvinění, po němž následovalo veřejné kamenování před zraky rodiny. Videa z poprav následně Islámský stát používal jako výstrahu pro další obyvatele.
V roce 2015 členové IS veřejně brutálně zmlátili dvanáctiletou dívku za to, že nesla své sestře make-up v den její svatby. Ve stejném roce byla zbita i žena v sedmém měsíci těhotenství za to, že v Rakce mluvila s prodejcem, od něhož si kupovala rukavice. I na zdejším území běžně docházelo k vynuceným sňatkům.
Skupina, u které Rada nezaznamenala žádné znásilňování vězňů, byly Syrské demokratické síly. U těch ale bylo zdokumentováno v roce 2017 násilí při výsleších, a to včetně pálení genitálií zapalovačem.
Horší než smrt
Prožití toho všeho není pro řadu Syřanů koncem. Země zdecimovaná vleklou válkou jim není schopna poskytnout zdravotní ani psychologickou péči a často k tomu není svolné ani jejich nejbližší okolí.
„V mnohých částech syrské společnosti je koncept cti postaven na představě ženského panenství před svatbou a sexuální věrnosti poté,“ uvádí zpráva s tím, že podle některých zpovídaných je kvůli tomu znásilnění pro ženu horší než smrt.
Součástí následné zdravotní péče je tak pro některé dívky – pokud je to možné – opětovné sešití panenské blány, aby se tak zvýšily jejich šance na vdavky. Mnohé ženy jsou naopak zcela „vyděděny“.
Přesvědčil jsem Trumpa, aby nestahoval jednotky ze Sýrie, prohlásil Macron
Číst článek
Rada neuvádí přesná čísla, se sexuálním násilím ale podle ní souvisí i sebevraždy. V roce 2012 otěhotněla 14letá dívka poté, co byla opakovaně znásilněna členy provládních milic. Podstoupila umělý potrat, jelikož bylo usouzeno, že v daném případě je přípustný, aby ji ochránil před vraždou ze cti.
Pro smrt se ale nakonec rozhodla sama poté, co podle zprávy nedokázala unést obě události. Ve stejném roce si vzala život dívka z okolí Latákie. Po propuštění z vězení nabyl její otec přesvědčení, že byla znásilněná a začal ji jako takovou osočovat.
Podle Rady neničí sexuální násilí pouze životy jednotlivců, ale celou syrskou společnost. Strach o ženy a dívky zmiňuje Rada jako jeden z důvodů, proč syrské rodiny opustily své domovy zejména v letech, kdy vládní síly prováděly pozemní operace a IS dobýval svá území.
„Téměř totální absence odpovědnosti za tyto zločiny zachovává cyklus násilí a do zasažených komunit zasévá pocit studu a křivdy,“ píše se ve zprávě.
Pokud podle ní někdy mají být jednou pokusy o smír úspěšné, musí se obětem dostat pomoci a spravedlnosti.
