V Súdánu žily tisíce řeckých emigrantů, nyní zbývají desítky. Ze země je vyhnala tvrdá islámská politika
Před dvěma týdny ukončili Súdánci čtyřicetileté období islamistické vlády. Svržený prezident Umar Bašír prosazoval zákony, které byly podle něj v souladu s islámskou šaríou. Se zákazem alkoholu nebo mrzačícími tresty ale začal už jeho předchůdce Džaafar Nimajrí. Jejich politika vyhnala ze země mnohé Evropany. V Súdánu dříve početná řecká komunita tak postupně spěje k zániku. Na jejich osud se v reportáži zaměřil Radiožurnál.
Řekové slaví Velikonoce ve svém pravoslavném kostele v centru Chartúmu. Pop radostně oznamuje Kristovo zmrtvýchvstání, se svíčkami v rukou ale jeho radost sdílí jen asi dvacítka věřících. Dřív se přitom prý do přeplněného kostela nedalo nedostat.
Tak to popisuje pětasedmdesátiletý Athanasios Pagoulatos, spolumajitel rodinného hotelu, který se jmenuje příznačně Akropole.
„Řekové začali odcházet v osmdesátých letech. Nimajrího vláda konfiskovala majetek, zaváděla islámskou šaríu. My jsme tu v té době měli několik barů, obchodů s vínem, a to nám všechno bez jakékoliv náhrady zavřeli a vzali,“ říká.
Ekonomičtí migranti v Africe
Dvoupatrový hotel Akropole je ze zmizelého koloniálního světa. Všechno je staré a původní, stěny jsou natřené hnědým a krémovým emailem, dřevo na zábradlí na schodišti je vyleštěné desítkami tisíc rukou hostů, kteří tudy od roku 1952 prošli. Na online rezervaci můžete zapomenout. Poslouží jen telefon, maximálně e-mail.
„Táta sem přišel ve čtyřicátých letech, když byla v Řecku krize, chudoba a občanská válka. Mnozí Řekové tehdy utekli sem do Afriky. My jsme byli ekonomičtí migranti. Vydělané peníze jsme posílali zpátky rodinám do Řecka,“ vypráví Pagoulatos.
Ještě nedávno prý byly v Súdánu tisíce Řeků. Teď jich je šedesát. Zpustly jejich kluby i školy. Zmizely řecké kavárny a bary a v Chartúmu utichl noční život.
„Myslím, že tohle se nevrátí. Změny sice nastanou. A mluví se i o tom, že se islámské zákony zruší. Dotknout se náboženství ale bude podle mě těžké. I tak doufám, že se věci změní k lepšímu, že lidé tu budou svobodnější,“ říká o současné súdánské revoluci Athanasios.
Novináři i archeologové
Hotel Akropole vedou s Athanasiem dva bratři, jejich manželky a vypomáhají i děti. A teď se opravdu nezastaví, hotel je už dva týdny plný novinářů. Je to vyhlášená chartúmská instituce. Žádný moderní luxus, ale všechno perfektně fungující. V zimě se tu zase ubytovávají archeologické mise. A letos prý zažili dokonce nápor turistů.
Na recepci je Athanasiova dcera Flora, která s úsměvem poradí o Chartúmu všechno, a zařídí všechno, na co si vzpomenete. Včetně třeba formulářů k novinářským akreditacím. „Já jsem se narodila a vyrostla tady. Dneska mi je 47. A za celou tu dobu jsem tu v Súdánu nezažila žádnou změnu. Pořád cítím, že tady žijeme o spoustu let pozadu,“ popisuje.
V zásadní pokrok tak nedoufá Flora ani po revoluci a vedení hotelu po rodičích a strýcích asi nepřevezme. Možná Súdán opustí úplně. „Musela jsem se vzdát spousty věcí, abych tu mohla pracovat. Jiní mají mnohem lepší práci a vyšší kvalitu života. Mimo práci tu není co dělat. Ale tu práci mám moc ráda,“ říká.
Flora je půl roku v Súdánu a půl roku v Řecku. Tak se to prý dá zvládat. Podobně rotuje i její táta se strýci. I přesto ale hotel Akropole, tolik oblíbený cestovateli i profesionály, může brzy zmizet z mapy Afriky.
