Severní Kypr slaví 40 let nezávislosti jen ve dvou. Kromě Turecka ho totiž nikdo neuznal
Severokyperská turecká republika slaví 40 let nezávislosti. Slavit se ale bude jen ve dvou. Kromě sponzorského Turecka totiž Severní Kypr nikdo neuznal. OSN ho dodnes považuje za část Kypru okupovanou tureckou armádou. Dokonce ani původní turečtí Kypřané tuhle nezávislost moc slavit nebudou. Postupně se totiž stali nepatrnou menšinou.
„Strašně moc se toho změnilo. Především si myslím, že založení Severokyperské republiky byl velmi špatný nápad. Měli jsme předtím spoustu občanských práv, obchodovali jsme s Evropou, a pak jsme o to všechno přišli.“ Ege Tümerová je profesorkou architektury na univerzitě ve Famagustě.
Je turecká Kypřanka, narodila se v Limasolu a rodina pochází odtud, z Famagusty. „Spousta původních tureckých Kypřanů odešla. Říká se, že v Londýně jich dnes žije 400 tisíc, zatímco tady, na Kypru, jen 150 tisíc. Mladí odcházejí, nevidí tu pro sebe budoucnost.“ Ege s manželem opravili starý dům v historickém centru Famagusty a dnes v něm provozují ubytování.
Jakožto architektka se smutkem sleduje, kam se sever Kypru řítí: „Živelná výstavba je všude, nestaví se podle žádného plánu. A tahle výstavba ničí kyperskou přírodu. Také se tím mění složení obyvatelstva a z tureckých Kypřanů se tu stává menšina.“ Velkou část nových apartmánů totiž kupují Rusové, Ukrajinci a další cizinci, kterých na ostrově rychle přibývá.
Iskender, adana, döner kebap… Před restaurací v turecké části Nikosie mi nabízejí jídla opravdu turecká. Pán říká, že z Turecka pochází a na Kypr přesídlil teprve nedávno.
Turecká část starého města Nikosie, turecky Lefkoşa, poněkud chátrá.
Tady na hlavní ulici jsou ještě obchody, převážně s mobilními telefony, směnárny, je tu několik restaurací, podle názvů jsou majitelé z různých koutů Turecka, obchody s tureckými cukrovinkami, a všude po ulicích spousta Afričanů, kteří přijeli levně studovat na severokyperské univerzity. Mnozí z nich se ale na ně jen zapsali. Našli si tu práci, a doufají, že se nebudou muset vrátit domů.
V postranních uličkách turecké části starého města jsou ale všude zavřené obchody, na visací zámek uzamčené rozpadající se dveře a spousta padajících starých domů. Na spoustě míst to vypadá, že se tudy válka přehnala před několika týdny, a ne před bezmála padesáti lety.
„Já jsem Kypřan. Tohle je taky Kypřan. Ale Kypřané tady skončili. Teď je nás, původních tureckých Kypřanů, jen 49 tisíc z celkového miliónu lidí.“ Tanur s Ahmetem jsou postarší pánové a teď skládají z dodávky pytle s tureckým oblečením. Vzpomínají na dobu, kdy byl Kypr jedna země.
„Pro mě to bylo před 1974 lepší. A pro kamaráda taky. Potom sem přišli špatní lidé. Turci a Kurdové z Anatolie. A ze starého města je teď smetiště. Přitom to tu dřív vypadalo tak pěkně, jako to dneska vypadá v řecké části města.“
Nikosie je už skoro 50 let rozdělená pásem uzavřených ulic. Už dvacet let se ale dá alespoň jednou z nich přejít mezi oběma částmi. Uprostřed ulice je tu budka se severokyperskou pasovou kontrolou, a o padesát metrů dál vám zkontrolují pas kyperští policisté.
Při procházce živoucí jižní částí metropole má člověk nutně pocit, že vyhlášení nezávislosti před čtyřiceti lety tureckému severu moc rozkvětu nepřineslo.
