Tisíce Arménů prchají z Náhorního Karabachu. Humanitární pomoc jim zajišťují i Češi
Z oblasti Náhorního Karabachu prchají tisíce lidí. K těm, co utekli kvůli válce, se přidávají lidé, kteří prchají před předáním nárazníkových zón Ázerbájdžánu. Řada z nich bude potřebovat pomoc, protože domů už se asi nikdy nevrátí. Na místě pomáhá i česká humanitární organizace Člověk v tísni.
S pracovníky Člověka v tísni jsme dorazili do vesnice Tegh, která je téměř na hranici mezi Arménií a Ázerbájdžánem – z druhé strany oblastí Náhorního Karabachu.
Dole v místnosti se shromažďuje pomoc od české nevládní neziskové organizace. Její pracovníci skládají papírové tašky s hygienickými potřebami, které si rodiny z Karabachu později přijdou vyzvednout.
„Tady rozdáváme hygienické balíčky, uvnitř kterých jsou i covidové prevenční materiály jako roušky nebo gel,“ vysvětluje pro Radiožurnál Emanuela Macková, humanitární expertka z Prahy, která na místo přijela na několik týdnů.
„Zatím nejsme schopni působit ve velkém, protože čerpáme jenom z privátních zdrojů. Snažíme se teď získat více prostředků, abychom mohli pokračovat ve větším,“ dodává.
Materiál není potřeba dovážet, všechen se kupuje na místě. Obchody oblasti fungují.
Maisi, jeden z místních, mi říká, že sami vesničané humanitární pomoc nepotřebují. Ta je podle něj důležitá pro rodiny uprchlíků z Arcachu (jak místní říkají Náhornímu Karabachu), kteří tu bydlí po domech a po rodinách.
Uprchlických žen je zde odhadem necelá stovka. Pomoc si ale přicházejí vyzvednout ve stanovených hodinách, takže jich tu možná bude ještě víc.
Pracovníci vyvolávají podle jmenného seznamu ty, kteří si přicházejí převzít pomoc. Všechno se dokumentuje a zapisuje do formulářů.
‚Největší pomoc by byl mír‘
Valida přijela z vesnice nedaleko karabašského města Martuni. Zatímco stojí ve frontě, říká, že ještě neví, jakou pomoc od české humanitární organizace dostane. Tou největší, jakou by si prý mohla přát, je mír.
Arménie má na předání okresu Kelbadžar deset dní navíc. Ázerbajdžán souhlasil s prodloužením lhůty
Číst článek
Po nezpevněných cestách jsme sjeli do další vesnice. Humanitární pracovníci nesou pomoc do jednoho z domů. Všechno zde vypadá jako ve středověku.
Sarkys, který je místní a příjem pomoci organizuje, říká, že je zde asi 20 až 25 rodin uprchlíků. Jde především o ženy a děti.
Pobývají tu od 28. září se vším, co se jim podařilo z Náhorního Karabachu odvézt. Od té doby zde s tím základním žijí v rodinách. Humanitární pomoc, kterou Člověk v tísni přivezl, se jim tak zcela určitě bude hodit.
