Příbuzní Čechoslováků odvlečených do SSSR blíž pravdě. Archiv bývalé NKVD uvolnil tisíce záznamů
Příbuzní lidí odvlečených do Sovětského svazu mají po desítkách let plných nejasností naději, že se o jejich osudech dozvědí víc, píše slovenský Denník N. Moskva poprvé v historii umožnila převést informace o občanech Československa z ruských archivů na Slovensko.
Záznamy nedávají příbuzným žádnou jistotu, v případě, že zahynuli při transportu, se do nich nemuseli totiž ani dostat. Existuje ale naděje, že se něco málo dozvědí, tvrdí Denník N.
Co to bylo NKVD?
Lidový komisariát vnitřních záležitostí (NKVD) byl centrální státní orgán Sovětského svazu zabývající se vnitřní bezpečností, požární ochranou, střežením hranic a evidencí obyvatel, spravující věznice a pracovní tábory. Vznikl po revoluci v roce 1917, kdy se v Rusku dostali k moci Bolševici. Nejdříve šlo o jakési ministerstvo vnitra, později ale komisariát převzal úlohu státní policie, pozdějšího KGB.
„Po několikaletém úsilí se nám podařilo ve spolupráci s Občanským sdružením Krásný Spiš, Ústavom pamäti národa a Ústavom pro studium totalitních režimů přivést na Slovensko tyto dokumenty. Získali jsme souhlas na skenování lístků, které obsahují údaje o občanech bývalého Československa. Je to věc, která tu už měla být dávno, ale bohužel nebyla," řekl pro server historik Stanislav Mičev, který je ředitelem Muzea SNP.
Sám dokumenty o Čechoslovácích v zajateckých táborech NKVD v letech 1939 až 1956 osm let v ruských archivech zkoumal.
Výzkum ukázal, že v ruském státním vojenském archivu je zhruba 39 tisíc záznamů o Čechoslovácích, kteří prošli systémem Hlavní správy vojenských zajatců a internovaných, označovaným zkratkou GUPVI.
Málo pracovníku? Víc lidí do táborů
„NKVD mělo dva vězeňské systémy. GULAG byl systém pro asociální a politické vězně, GUPVI, Hlavní správa vojenských zajatců a internovaných byl systém táborů nucených prací pro válečné zajatce a internované, kteří byli považováni za nepřítele Sovětského svazu. Stačilo podezření. Existovaly paralelně vedle sebe, měly svoje velitele a oba byly využíváni na nucené práce," popsal pro Denník N historik.
Tábory pro válečné zajatce
V roce 1943 bylo na území Sovětského svazu 31 táborů pro válečné zajatce, o rok později už jejich počet dosahoval čísla 267. Tábory GUPVI prošly více než tři miliony lidí, každý desátý pak zahynul, uvádí server. Informace o počtu mrtvých zahrnují zajatce v pracovních táborech i ty, kteří zemřeli na frontě. Tam se často rozhodli odejít s nadějí, že budou mít větší šanci na přežití.
NKVD se podle něj stalo významným průmyslovým komplexem Sovětského svazu, který uzavíral pracovní smlouvy se státními podniky a dodával jim pracovní sílu. Pokud bylo zapotřebí víc pracovníku, zavřeli víc lidí, doplnil Mičev.
Podle něj ke kartotéčním lístkům existují také osobní složky většiny vězněných, o které rodiny mohou zažádat v ruských archivech.
Získání dokumentů nebylo levné ani jednoduché. Podle Mičeva původní cena za skeny dosahovala osmi milionů rublů, což je asi 130 tisíc eur. Nakonec se ale dohodli na částce 48 tisíc eur.
Výzkum je však stále na začátku. Kartotéční lístky jsou totiž psané v azbuce, a proto bude zapotřebí spolupracovat na jejich překladu s ruštináři, nejlépe Rusy nebo Bělorusy, kteří mají historické a geografické vědomosti. Mnoho lístků je také poškozených a některá jména mohla být špatně opsána.
