Před 100 lety platil v USA dekret zakazující vstup 'idiotům, imbecilům, profesionálním žebrákům i epileptikům'
Exekutivní příkaz Donalda Trumpa vyvolal nejen v USA ostrou vlnu kritiky. Tisíce lidí proti němu protestovaly a právníci se snažili jeho platnost co nejdříve zvrátit. Nyní je příkaz pozastaven odvolacím soudem. Nejde přitom o první podobný zákon v americké historii, upozorňuje zpravodajský server CNN. Trumpův dekret se totiž nápadně podobá imigračnímu aktu z roku 1917, který omezil vstup do země především lidem z Blízkého východu a Asie.
Zvýšení daně, speciální testy i přímý zákaz vstupu. To byly praktiky nejstriktnějšího amerického imigračního zákona své doby. Takzvaný Immigration Act 1917 byl přijat před sto lety a měl zabránit vstupu „nežádoucích osob“ do země. Mezi ně patřili především lidé z Blízkého východu a Asie.
Trumpův příkaz, který vyvolal vlnu protestů ve Spojených státech a odsoudili ho lidé z celého světa, je podle serveru CNN nápadně podobný – podle pozorovatelů se totiž zaměřuje na stejné lidi a využívá testů ve formě „extrémního prověřování“.
Soud o zákazu migrace rozhodne během pár dní. Verdikt budu respektovat, vzkázal Trump
Číst článek
„V některých ohledech je to takový návrat do budoucnosti,“ uvedl pro CNN Kevin Johnson, odborník na imigrační právo a děkan na UC Davis School of Law.
Idioti, imbecilové, epileptici
Imigrační akt z roku 1917 znemožnil dlouhému a nejednoznačnému seznamu lidí vstup do Spojených států. Podle zákona mezi ně patřili: všichni idioti, imbecilové, slabomyslní, epileptici, duševně nemocní lidé, chroničtí alkoholici, chudáci, profesionální žebráci, lidé s tuberkulózou a dalšími přenosnými nemocemi.
Zákon dále blokoval vstup pro zločince, polygamisty, prostitutky a jejich kuplíře. Podobně jako Trumpův příkaz pak do země nesměli přicházet ti, kteří „obhajují svržení americké vlády nebo všech forem práva silou nebo násilím“.
Aby byl příchod do Spojených států složitější, zákon uvalil vyšší daně na většinu dospělých příchozích. Zároveň byly zavedeny testy gramotnosti, během nichž musel každý starší 16 let demonstrovat porozumění psanému textu.
Kromě toho legislativa blokovala mimo jiné lidi z takzvané ‚asijské zakázané zóny’, která v té době zahrnovala dnešní Indii, Afghánistán, Írán, Saudskou Arábii, Rusko, jihovýchodní Asii a ostrovy v Asii-Tichomoří.
Další vyloučenou zemí byla Čína. Číňané ale možnost získat imigrační víza ztratili už v roce 1882, a to kvůli zákonu o vyloučení Číňanů, který se stal v průběhu let ještě víc diskriminační a zrušen byl až v roce 1943, kdy se Peking stal spojencem v druhé světové válce.
Výjimkou z imigračního aktu bylo Japonsko a Filipíny. Ty v roce 1907 dobrovolně omezily migraci svých občanů do Spojených států.
Nejistota, frustrace a úzkost
Zákonodárci, kteří se o přijetí zákona před sto lety nejvíce zasadili, argumentovali především bezpečností země. Kvůli probíhající světové válce byla národní bezpečnost velkým společenským tématem.
„V USA převládala nejistota, frustrace a úzkost a začal se formovat Sovětský svaz. Na horizontu se objevila rudá panika (období amerických dějin, které je charakteristické politickými represemi proti americkým komunistům a šířením strachu – pozn. redakce). Existovalo politické napětí. Lidé se báli rozšíření migrace,“ uvedl Johnson a dodal:
Kancelář před letištní restaurací. Špičkoví právníci pomáhají lidem zasaženým Trumpovým příkazem
Číst článek
„Nejistota vytvořená kolem národní bezpečnosti během první světové války umožnila, aby Kongres takový zákon schválil.“ V USA byl přitom podle něj zákon vcelku populární, segregace i zákaz vstupu Číňanům a dalším Asiatům v té době byly naprosto normální.
Imigrační zákon ale nebyl schválen bez námitek. Vetoval ho například tehdejší prezident Woodrow Wilson, Kongres ho však přehlasoval. Podle Wilsona byl zákon v rozporu s americkými hodnotami a zakazoval dobrým lidem, aby se přidali k americké společnosti.
„Právo na politický azyl dostalo do naší země mnoho lidí s dobrým charakterem a vznešeným cílem, kteří byli označeni za psance v jejich vlastní méně šťastné zemi,“ napsal tehdy Woodrow.
Imigrační zákon z roku 1917 byl mimo jiné často napadán jihozápadními podniky, které tvrdili, že testy gramotnosti zamezují příchodu potřebné pracovní síly z Mexika.
Podobnost ve třech bodech
Kritická byla také mezinárodní reakce. Mnoho zemí podle Johnsona novou legislativu odsoudilo. A ačkoliv je imigrační zákon z roku 1917 mnohem dalekosáhlejší než Trumpův exekutivní příkaz, pozorovatelé tvrdí, že jsou si podobné minimálně ve třech bodech.
První z nich je fakt, že obhájci obou legislativ tvrdí, že jsou restrikce nutné pro národní bezpečnost. Druhá podobnost je, že součástí omezení je nějaká forma testu. Poslední, třetí podobnost pak vidí v tom, že oba zákony zdánlivě diskriminují lidi na základě jejich národnosti.
Zákon byl revidován novější legislativou o přistěhovalectví a národnosti z roku 1952. Ten zrušil omezení založená na rase, ale udržel kvóty vycházející z národnosti a regionu původu imigrantů. Zákon zároveň zavedl systém preferencí, který dával vyšší váhu některým národnostem a imigrantům s určitými schopnostmi a dovednostmi.
#OTD 1915, President Wilson vetoed an immigration act that included a literacy test. https://t.co/1VMXdKjXJh pic.twitter.com/DBC4VpMYrY
— Presidential Trivia (@triviapotus) January 28, 2017
