Popel z Grímsvötnu leteckou dopravu v Evropě zatím neohrožuje
Oblak sopečného popela z islandské sopky Grímsvötn zatím nemá vliv na leteckou dopravu nad Evropou. Zavřené zůstává jen hlavní letiště v Keflavíku, i když podle nejnovějších zpráv se možná už dnes vrátí k běžnému provozu. Pokud ale bude sopka v činnosti pokračovat ve stávající intenzitě, může se sopečný mrak v dalších dnech dostat nad Británii, Francii a Španělsko.
Podle meteorologa Petra Dvořáka nelze vyloučit přerušení či omezení během dalších dnů. „Vulkanický prach se však v dalších hodinách rozšíří také více na jih a může omezit leteckou dopravu mezi Evropou a severní Amerikou,“ sdělil Radiožurnálu.
Seizmolog Aleš Špičák ale upozorňuje, že k rozhodnutí zakázat letecký provoz jsou zapotřebí výsledky složitých měření:
Seizmolog Aleš Špičák analyzoval ve Světě o osmé vulkanickou situaci na Islandu
„Pokud by mělo dojít k nějaké akci, bylo by dobré nespoléhat pouze na modely, do kterých vkládáte spoustu ne zcela přesných dat, ale mělo by se spoléhat na nějaká měření, aby bylo možné určit, kolik popílku v tom vzdušném prostoru je. A to je zřejmě velký technický problém.“
Meteoroložka Pavla Dagsson Waldhauserová, která pracovala v Islandském meteorologickém ústavu, se domnívá, že se oblak až nad Evropu nedostane.
Záleží však na změnách počasí, které je na Islandu nevyzpytatelné. Sopečný oblak, který se dostal z dvacetikilometrové výšky dnes do deseti kilometrů, tedy do letecké hladiny, může odvát vítr, který dnes dosahuje až dvaceti metrů za sekundu.
Meteoroložka Pavla Dagsson Waldhauserová vysvětluje v Ozvěnách dne možný pohyb sopečného mraku
„Tato erupce je desetkrát větší než Eyjafjallajökull a liší se i v intenzitě blesků. V loňském oblaku naměřila britská meteorologická služba za 39 dní 790 blesků a letos jich bylo za posledních 18 hodin už přes 15 tisíc,“ upozorňuje Dagsson Waldhauserová.
Pro výpočet předpokládaného rozsahu sopečného mraku je zásadní struktura popela. Ten z Grímsvötnu je hrubší a těžší než v případě loňské erupce a rychleji klesá k zemi. Zmenšuje se tak předpoklad, že by se prach rozšířil do větší vzdálenosti.
Vědci však nedokáží odhadnout, jak dlouho může sopka chrlit prach. „Pokud si posloužíme historií, jak se choval vulkán Grímsvötn během několika staletí, exploduje sice v průměru jednou za deset let, ale jeho erupce bývají krátké, zpravidla jen několik dnů. Naposledy na začátku listopadu 2004 to bylo pět dní,“ uvádí Špičák.
Grímsvötn vybuchl pod ledovcem Vatnajökull
Intenzitu erupce ovlivňuje fakt, že se vulkán nachází pod ledovcem. „Styk vody s magmatem vždycky přidá eruptivní síle. Magma má teplotu asi 1000 stupňů, je to obrovský teplotní kontrast a dochází ke specifickému frakcionování lávy, ke kterému by u vulkánu nad ledem nedošlo,“ tvrdí.
Vulkanologové mohou možný výbuch sopky odhadnout měřením dvou faktorů. Jednak je to slabá zemětřesná činnost, kterou způsobuje magma stoupající k povrchu, a jednak několik dnů, týdnů nebo měsíců před erupcí se celá oblast jakoby nafukuje, narůstá do výšky, což se dá pozorovat geodetickými metodami.
„Například se zdálo v listopadu loňského roku, že se chystá erupce Grímsvötnu, ale vše se zase uklidnilo a magma se na povrch nedostalo. Ale na Islandu mají s předpovídáním velké úspěchy a loňskou erupci Eyjafjallajökull předpověděli velmi přesně,“ upozorňuje Špičák.
A jak potíže s erupcí vnímají obyvatelé ostrova? „Islanďané vědí, že Island je jedna velká sopka. Berou to asi tak jako my záplavy, je to prostě součást jejich životního prostředí,“ dodává Dagsson Waldhauserová.
