Palestinci potřebné požadavky pro nezávislý stát nesplňují, tvrdí izraelský právník
Palestinský prezident Mahmúd Abbás má dnes na půdě OSN přednést projev a vzápětí požádat o mezinárodní uznání Státu Palestina. Do poslední chvíle není jisté, jak přesně bude žádost zformulovaná, ani jaké procedury budou následovat. Bez zajímavosti nejsou právní otázky, které se vyhlašování nezávislých států týkají. Blízkovýchodní zpravodaj ČRo Břetislav Tureček je v Jeruzalémě položil profesorovi Avimu Bellovi, expertovi na mezinárodní právo z předních amerických a izraelských univerzit.
Pane profesore, do jaké míry vlastně Palestinci naplňují formální požadavky, aby mohli mít opravdu plnohodnotný nezávislý stát?
„V zásadě musí nezávislý stát splňovat čtyři požadavky, musí mít území a obyvatelstvo, vládu, která je má pod kontrolou, a schopnost udržovat zahraniční styky. Už jen proto, že celý Západní břeh Jordánu kontroluje ve výsledku izraelská armáda, a nikoli Palestinci, tak si myslím, že potřebné požadavky nesplňují.“
Zpravodaj Břetislav Tureček pozval v Jeruzalémě k mikrofonu profesora Aviho Bella, experta na mezinárodní právo z předních amerických a izraelských univerzit.
Proč jdou tedy do OSN? Přeci k tomu mají nějaký důvod.
„Vypadá to, že se tak rozhodli z politických, a nikoli právních důvodů. Mahmúd Abbás před časem v New York Times napsal, že je to celé součástí jejich diplomatického souboje s Izraelem. I kdyby jejich žádost nakonec skončila ve Valném shromáždění, samozřejmě jim to pomůže povýšení jejich statusu z pozorovatelské entity na Nečlenský stát.“
A ani takový politický úspěch by nezlepšil jejich postavení v právní rovině?
„Možná ano. Uvedu příklad. Palestinci před lety oslovili Mezinárodní trestní soud v Haagu se žádostí, aby je přijal jako stát, aby bylo možné stíhat akce izraelské armády v Gaze. Soud té žádosti nevyhověl, ale ani ji neodmítl. Prostě řekl, že je to potřeba prozkoumat. Pokud by teď Valné shromáždění uznalo Palestinu jako nečlenský stát, pak by se Palestinci samozřejmě mohli vydat do Haagu znovu a argumentovat - když nás přijala OSN, neměl už by být problém, abyste to udělali také. A tentokrát by na to žalobci opravdu mohli slyšet.“
Nemohli by ale Palestinci s povýšením svého mezinárodního statusu také něco ztratit?
„To rozhodně! Zůstaňme u Mezinárodního trestního soudu. Pokud by je přijal a začal by se zabývat činností izraelské armády, mohl by zrovna tak začít soudit počínání Palestinců. Jejich ozbrojené frakce se dopouštějí zločinů a tak by je klidně mohl někdo z Izraele zažalovat. Palestinci také obviňují Izrael z porušování Ženevských konvencí, i v tomto případě by ale nakonec mohli být stíháni i oni sami.“
Z vašich výroků vyplývá, že si tedy Palestinci příliš nepomohou, proizraelské nátlakové skupiny jejich počínání v OSN rovnou bagatelizují. Čeho se tedy Izrael tolik bojí, proč tolik izraelských politiků bije na poplach, když „o nic nejde"?
„Tyto obavy částečně vyvolává pokračující politická kampaň, na kterou Izrael dosud nenašel odpovídající reakci. Další znepokojení vyvolává možnost, že dění v OSN se přenese do palestinských ulic a vypukne násilí. V právní rovině to nehraje roli, ale pokud se ke slovu dostane kamení, nože a zbraně, může to být pro Izrael vážný problém.“
Česká republika uznala podobně jako Spojené státy velmi rychle Kosovo, které se před třemi lety jednostranně odtrhlo od Srbska a dodnes ho neuznává ani polovina zemí OSN. Co říkáte na to, že stejné vlády teď tak vehementně brojí proti uznání Palestiny?
„Oba případy mají společné to, že se jedná o vleklé konflikty, i když u Kosova jsou sporné trochu jiné věci, než v případě Palestinců. Jednostranné vyhlášení nezávislosti a překotné uznání Kosova ale konflikt nezastavilo a ten může pokračovat ještě řadu let. A to je dobré ponaučení. Je bláhové se domnívat, že takové vyhlášení státu uklidní situaci. Ani hlasování o palestinském státu zdejší konflikt nezastaví. K tomu se nejdřív musí změnit realita,“ řekl profesor Avi Bell, expert na mezinárodní právo z předních amerických a izraelských univerzit.
