„Už nastala má chvíle. Nemám už dost sil na další čtyři roky,“ řekla Ardernová.„Neodcházím, protože bych nevěřila, že nemůžeme v příštích volbách vyhrát, ale protože věřím, že můžeme a vyhrajeme,“ dodala politička.

Ardernová oznámila, že od demise do konání voleb zůstane řadovou členkou parlamentu. Svému snoubenci, který seděl v první řadě mezi hosty, vzkázala, že konečně budou mít čas se vzít. Premiérka chce prý také být u toho, až její dcera půjde letos do první třídy. 

Podle médií by Ardernovou mohl v čele strany a vlády nahradit například bývalý ministr pro reakci na covid-19 Chris Hipkins, který nyní působí ve funkci ministra školství a policie, či nynější ministryně spravedlnosti Kiri Allanová.

Ta by se v případě zvolení mohla stát prvním novozélandským premiérem maorského původu a také prvním předsedou vlády, který se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci, napsala agentura Reuters.

Agentura jako možného budoucího ministerského předsedu ještě zmiňuje Michaela Wooda, který je ministrem dopravy a pro imigraci, či ministryni zahraničí Nanaiu Mahutaovou, která rovněž pochází z řad původního maorského obyvatelstva a poutá pozornost svým tradičním maorským tetováním na obličeji.

Vicepremiér Grant Robertson, který zastává i funkci ministra financí, v prohlášení oznámil, že se o post předsedy strany nebude ucházet. Ardernová se v roce 2017 v 37 letech stala nejmladším premiérem Nového Zélandu. Ačkoliv se její Novozélandská strana práce umístila ve volbách za Novozélandskou národní stranou, vytvořila vládní koalici se Stranou zelených a populistickým uskupením Nový Zéland především.

Ve volbách v říjnu 2020 už byla Ardernová favoritkou a její strana zvítězila. Osm měsíců po nástupu do premiérské funkce se stala druhou zvolenou předsedkyní vlády, která v době svého úřadování porodila dítě. První rodičkou ve funkci byla svého času pákistánská premiérka Bénazír Bhuttová.

Mnozí Ardernovou vnímají jako součást vlny pokrokových mladých vůdkyň, společně například s finskou ministerskou předsedkyní Sannou Marinovou. Ve své zemi byla Ardernová velmi populární. Sympatie si získala za své ohleduplné chování po atentátech na mešity ve městě Christchurch v březnu 2019, při nichž zemřelo 51 lidí.

Útoky australského pravicového extremisty okamžitě označila za teroristický čin, na setkání s příslušníky muslimské komunity následující den přišla v hidžábu a prohlásila, že celá země „je jednotná v zármutku“. Ardernová rovněž slíbila a realizovala novelu zákona o držení zbraní.

Pandemii covidu-19 se Ardernová rozhodla řešit přísnými uzávěrami a voliči její Novozélandskou stranu práce vzápětí ve volbách odměnili nejlepším volebním výsledkem za 50 let. Kvůli ekonomickým dopadům pandemie ale její obliba v posledních měsících klesala, píše Le Monde.

Dosavadní působení premiérky ocenil šéf novozélandské opozice Christopher Luxon nebo australský premiér Anthony Albanese. „Jménem Národní strany děkuji premiérce Jacindě Ardernové za její službu Novému Zélandu. Této neuvěřitelně náročné práci dala vše a já jí i její rodině přeji do budoucna vše nejlepší. Děkuji vám, Jacindo,“ napsal Luxon na twitteru.

„Ukázala světu, jak vést intelektem a silou. Dokázala, že empatie a nadhled jsou mocné vůdčí vlastnosti. Jacinda byla zanícenou obhájkyní Nového Zélandu, inspirací pro mnohé a mou velkou přítelkyní,“ uvedl Albanese a zveřejnil fotografii ze společného setkání.

Podle politických komentátorů odchod Ardernové posílí opoziční konzervativce, dá ale také labouristům šanci pro obrodu strany před volbami. „Je tu potenciál pro určitou změnu Novozélandské strany práce ve stranu, která se zaměřuje na témata, jež voliče zajímají - a to jsou nyní životní náklady či inflace,“ řekla komentátorka Josie Paganiová.