Hlediště lvovského Národního divadla je skoro zaplněné. Diváci sedí i na zdobených balkonech. Na plakátě s programem je ale připsané upozornění, že v případě leteckého poplachu musí všichni do krytu. Válku připomíná i název série představení – S vírou ve vítězství – umění inspiruje k životu.

„Nejdřív jsem měla morální dilema, pocit viny. Asi proto, že žiju v relativním bezpečí, na rozdíl od jiných. Ale nemůžeme být celý den ponoření do zpráv o válce, protože pak lidé začnou o válce přemýšlet až moc,“ říká sólistka Roksoljana Iskra.

Zatím čeká v zákulisí na své sólo z baletu Don Quijote. Ke zkoušení se společně s dalšími tanečníky vrátila před měsícem. Celý březen byly divadelní sály prázdné.

„Když vyjdete na pódium a vidíte spokojené diváky, které se vám podařilo rozptýlit od toho, co se kolem děje, tak je to ten nejlepší pocit,“ dodává Iskra.

Národní divadlo ve Lvově se stalo dočasným domovem i pro další soubory. Celý balet tu odtančila Giselle i Marina Gulegová z Dnipra.

„V našem divadle je teď velké dobrovolnické centrum, které sbírá humanitární pomoc. Někteří z našich tam pomáhají armádě a běžencům,“ říká Gulegová.

Útočiště na západě Ukrajiny našli i umělci z dalších měst, například z Kyjeva nebo z Charkova. Právě tanečníci z Charkova přilákali na představení paní Viktoriji a Olju.

„Chtěly jsme prožít pěkné pocity. Půlměsíce jsme byly pod ostřelováním. Život byl takový, no řekněme spartanský. Olji v Charkově zůstali rodiče. Mám teď v sobě takovou bouři emocí. Byly jsme rády, že jsme viděly na pódiu Charkovčany. Líbilo se nám to. Doufáme, že ta válka brzo skončí,“ okomentovaly své prožitky dámy.

Sláva Ukrajině – Sláva hrdinům – loučí se uvádějící Petro Radejko s diváky. Únik do světa veselých melodií a krásy pohybu končí. Za hodinu začne ve městě noční zákaz vycházení.

Jana Karasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít