Kybernetické hrozby z celého světa analyzují ve speciálním centru v Tallinu
Používáte počítač a věříte, že se vám nic nestane? Nebuďte naivní. Kybernetické útoky jsou čím dál větší hrozbou a dokáží paralyzovat chod celého státu. Moc dobře o tom ví v Estonsku. To před čtyřmi lety čelilo největšímu elektronickému napadení v historii. Po této zkušenosti Estonci Severoatlantické aliance nabídli, že se na hrozbu počítačových útoků zaměří. Vzniklo tak speciální Centrum proti kybernetickým útokům.
Kristinna Penar, mluvčí Centra proti kybernetickým útokům, otevírá jedny z mála dveří, za které se mohu podívat. Zbytek je přísně tajný.
Na fungování estonského Centra proti kybernetickým útokům se Zblízka podíval zpravodaj ČRo Petr Vavrouška
„V podstatě se ale nijak neliší od běžných kanceláří nebo tříd ve škole. Tady máme akorát o trochu více kabelů a počítačů. Lidé si většinou představují, že musíme mít všude velké obrazovky a desítky monitorů. Ale to není potřeba,“ říká mi paní Kristinna.
Procházíme domem, který před sto lety sloužil jako kasárna pro carské vojáky. Kdysi strohé vybavení nahradila nejmodernější technika. Na recepci ale pořád sedí živá paní. Právě v tomto domě analyzuje Severoatlantická aliance možné kybernetické hrozby z celého světa. Všemu velí Ilmar Tamm. Co přesně jeho podřízení dělají?
Jeden útočí, druhý se brání
„Jedním z příkladů naší práce je cvičení, během kterého se rozdělíme na dva týmy. Jeden útočí, druhý se brání. Ten, který napadá naši síť, používá všechny známé i nové metody počítačových útoků. Zjišťujeme, jak rychle a efektivně se dokáží experti z obranného týmu chránit před útokem hackerů nebo kybernetických teroristů. Co mohou zničit a jak by to ovlivnilo naše životy,“ říká mi ředitel.
„V centru dnes pracuje zhruba 45 lidí osmi různých národností. Další tři nás doplní co nevidět. Budou to experti ze Spojených států, Polska a Turecka,“ upřesňuje mluvčí.
Čech mezi nimi není. Ale svého zástupce má slovenská armáda. Roman Palík se tady učí, jak co nejlépe čelit elektronickým útokům.
„Nedá se vůbec pochybovat o tom, jestli to je důležité nebo nebezpečné. Například útok na íránskou jadernou elektrárnu byl čistě jen kybernetický. Neprotekla ani kapka krve. Má to své opodstatnění,“ hájí svou práci slovenský expert.
„Můžeme říct, že dříve se nejrůznější kriminální skupiny zaměřovaly především na ekonomiku. Napadaly bankovní systémy, snažily se získat přístup k peněžním operacím. Teroristům ale nejde ani tak o peníze jako spíše o šíření ideologie. No a pak zůstává nejstarší způsob špionáže a to je snaha ukrást přes počítačové sítě citlivé a tajné informace. Státního nebo ekonomického charakteru,“ dodává ředitel.
„Čína velmi rychle pochopila, že v počítačích je celá řada údajů, které se dají využít,“ připomíná Palík.
Klávesnice a počítač zbraněmi budoucnosti
Bomby, rakety a děla může v budoucnu během válečných konfliktů nahradit klávesnice a počítač. Armády světa berou tento scénář vážně.
„Za prvé si myslím, že takovou hrozbu bychom neměli ignorovat. Za druhé je ale nutné si uvědomit, kde se válečný konflikt odehrává. Pokud čelíte protivníkovi, který je nějakým způsobem závislý na počítačových systémech nebo celá jeho společnost, pak toho můžete využít. Můžete ovládnout jeho síť,“ říká Ilmar Tamm.
„Nejhorší hrozby jsou takové, kdy je útočník už déle ve vaší síti a vy o tom nevíte. Delší dobu sbírá informace z vašeho počítače a vy ho můžete zachytit až za několik let. Okamžik, kdy to zjistíte, může být velmi nepříjemný,“ varuje Roman Palík.
Existuje vůbec nějaká ochrana před kybernetickým útokem?
„Neměl bych asi říkat, že nejbezpečnější by bylo nepoužívat počítač a odpojit všechny kabely ze sítě. To už ale není v dnešní době možné,“ přiznává Ilmar Tamm. Musíme tedy věřit, že on a jeho lidé vymyslí tu nejlepší možnou ochranu.
