Migrace do Evropy je i kvůli epidemii výrazně menší, koronavirus uprchlíky tolik netrápí, říká odborník
„Po dobu tří týdnů na řecké ostrovy oficiálně nepřiplul ani jeden migrant – to se stalo poprvé od roku 2015. Hlavními důvody je kombinace tureckých opatření s tvrdou, v podstatě protiprávní politikou ochrany hranic ze strany Řecka,“ říká analytik organizace Pomáháme lidem na útěku Dalimil Petrilák. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz popisuje situaci v řeckých uprchlických táborech i to, proč je koronavirus pro tamní migranty jen „nepříjemnost".
S příchodem teplejších jarních měsíců se počet migrantů a uprchlíků připlouvajících k evropským břehům každý rok zvyšuje. Je letošek v tomto ohledu jiný? Jak se na příchodech do Evropy odrazila pandemie koronaviru?
Současná situace je určitě jiná než v předchozích letech. Počet lidí, kteří letos přicházejí, je zásadně menší než třeba v roce 2018. Těch důvodů je víc, ale začnu pandemií.
Řecko zavedlo velice přísná karanténní opatření a ukazuje se, že – i když neoficiálně, ale je k tomu už dostatek dokumentů a svědectví – řecká pobřežní stráž vytlačuje připlouvající čluny zpátky do tureckých pobřežních vod. Bylo zaznamenáno dokonce několik případů, kdy migranti, kteří už přistáli na ostrovech Lesbos nebo Chios, byli naloženi do člunů a odvezeni zpátky do tureckých vod.
Češka žijící v Řecku: Koronavirus se tu podařilo téměř vymýtit, hlavní roli sehrála emotivní kampaň
Číst článek
To je poměrně tvrdá politika, kterou Řecko nově zavedlo. Pravděpodobně to souvisí s tím, že se bojí koronaviru a aby migranti nepřivezli nákazu z Turecka. Osobně si ale myslím, že Řecko zároveň využívá kouřové clony, kdy se hodně řeší pandemie, karanténa a omezení pohybu osob. Migrace není tak mediálně zajímavá jako dřív, proto zavedli tuto tvrdou politiku, která je v rozporu s čímkoliv, co se týká lidských práv, ale i námořního a mezinárodního práva.
Omezení pohybu osob a různých karanténních opatření je navíc zavedena celá řada i v Turecku. Pro migranty je proto mnohem složitější se po tureckém území pohybovat. I kdyby se chtěli dostat na pobřeží a vyrazit do Řecka, je to pro ně mnohem obtížnější. Vlaková i meziměstská autobusová doprava je omezená, v důsledku pandemie se tedy situace pro migranty zkomplikovala i na turecké straně.
Jaké jsou tedy ty další důvody?
Souvisí to i se situací na řecko-turecké hranici. Na konci února, kdy Turecko s velkou mediální pozorností oznámilo, že přestává hlídat hranice, v autobusech přivezlo tisíce lidí k pozemní hranici s Řeckem. Když se ukázalo, že ji nemohou překročit, odvezlo je po měsíci zase zpátky. Co je ale důležitější, Turecko tehdy řeklo, že nedovolí lidem nasedat na čluny směřující do Řecka, protože to je příliš nebezpečné. To je z turecké strany trochu paradoxní výrok, který ale souvisel s tím, že Turci chtěli na pozemní řecko-turecké hranici vytvořit velký tlak.
Pašeráci, kteří fungují na pobřeží, proto neměli volnou ruku jako dřív. Policie je mnohem víc kontrolovala a to velice pravděpodobně přispělo k tomu, že lidí v současnosti přichází výrazně méně. Po dobu tří týdnů dokonce na řecké ostrovy oficiálně nepřiplul ani jeden migrant – to se stalo poprvé od roku 2015. Hlavními důvody je právě kombinace tureckých opatření s tvrdou, v podstatě protiprávní politikou ochrany hranic ze strany Řecka a je to dáno taky zmíněnou situací na pozemní hranici. Ta už nyní není tak aktuální, protože na hranici v současnosti nikdo není, tuto situaci ale vystřídaly karanténní opatření spojená s pandemií.
Souvisí to určitým způsobem také s náladami řecké populace na ostrovech, kde docházelo i k tomu, že samotní Řekové odháněli lodě s migranty pryč od břehů? Je to něco, co tamní vládu pohání k tomu, aby jednala tímto způsobem?
To se těžko odhaduje, protože řecká vláda neuvádí důvody, proč se tímto způsobem chová. Jak jsem říkal, vytlačování člunů řeckou pobřežní stráží je zatím neoficiální. To není nějaká schválená politika, docházelo ale i k tomu, že řecká policie požadovala to samé po lodích Frontexu. Tuším, že to na začátku dubna byla dánská loď, po které Řekové chtěli, aby vytlačila čluny s migranty pryč od Řecka. Dánská loď ale neuposlechla a vylovila tyto lidi z vody, protože když je člověk na moři v ohrožení života, je nutné mu pomoct.
Jestli za tím stojí i nálady řeckého obyvatelstva, neumím říct, ale myslím si, že spíš ne. Řecká vláda s místními bojuje na několika frontách – chce rozšiřovat a budovat nové tábory na ostrovech, proti čemuž se lidé bouří a protestují. Takže bych to spíš nespojoval.
Jak aktuální situace, kdy evropské státy kvůli koronaviru uzavírají své hranice, ovlivňuje pohyby migrantů a uprchlíků uvnitř Evropy?
Nemohu mluvit o schengenském prostoru, protože tam je volný pohyb osob a nikdo nehlídá, jestli jde o migranta, nebo ne. Ale pokud jde například o balkánskou trasu, kde jen Bosnou a Hercegovinou v roce 2019 prošlo asi 20 tisíc lidí do Chorvatska a dál do Itálie, na ni pandemie nemá velký vliv. Tyto přesuny probíhají nelegální cestou – přes převaděče a pašeráky lidí, prostřednictvím úplatků policistům a podobně.
Koronavirus uprchlíky tak netrápí
Od počátku propuknutí epidemie koronaviru v Evropě humanitární organizace varují před zavlečením nákazy do uprchlických táborů – zejména v Řecku, kde jsou tábory přeplněné a panují tam velice špatné hygienické podmínky. Některým se ale zavlečení nákazy zabránit nepodařilo. Jaká je tam situace?
Na řeckých ostrovech nákaza není – tam se potvrdilo jen několik málo jednotek případů, mezi uprchlíky se ale koronavirus nedostal. V tomto ohledu jsou ostrovy poměrně bezpečné. Je to dáno hlavně tím, že už měsíc jsou téměř izolované od pevniny. Na trajekty mohou nastoupit jen lidé, kteří mají na ostrovech trvalý pobyt, a platí tam velmi přísná karanténní opatření.
Kdo je Dalimil Petrilák?
Je analytik organizace Pomáháme lidem na útěku, od roku 2015 se věnuje sběru a vyhodnocování dat o situaci uprchlíků na Balkánské trase. Je součástí mezinárodní dobrovolnické sítě organizací působící v táborech v Řecku, Srbsku, Bosně a na řecko-turecké hranici.
Na pevnině to ale takto jednoduché není. Koronavirus byl diagnostikován u několika migrantů ve třech táborech, které skončily v karanténě. Většina z nich byla bez příznaků, vážných případů tam bylo velice málo – šlo pouze o jednotky lidí. S postupujícím časem ale případů nijak výrazně nepřibývá, takže se zdá, že se virus daří držet pod kontrolou.
Jako velmi kritická se dlouhodobě označuje situace v táboře Moria na ostrově Lesbos, odkud nyní řecké úřady začínají přesouvat migranty na pevninu. Je to z vašeho pohledu krok správným směrem? Jak totiž sám podotýkáte, k šíření koronaviru dochází zejména v pevninské části, zatímco zavlečení nákazy na ostrovy se úřadům podařilo z velké části zabránit.
Je potřeba si uvědomit, že koronavirus je v pořadí priorit, které trápí uprchlíky na ostrovech, až na několikátém místě. Lidi tam nemají přístup k tekoucí vodě, k teplé vodě vůbec, nemají přístup ke splachovacím záchodům, ani k hygienickým potřebám nebo kvalitnímu jídlu. Koronavirus je tedy v uvozovkách jen jakási „nepříjemnost“. Pokud se člověk může osprchovat jednou za 14 dní a ještě kvůli tomu musí celý den čekat ve frontě, koronavirus ho až tak moc netrápí.
Situace běženců u řeckých hranic eskaluje. Erdogan chce donutit EU k finančním injekcím, říká turkolog
Číst článek
Samozřejmě to určité riziko je, ale na druhou stranu – i s ohledem na to, že se koronavirus v táborech na pevnině potvrdil jen výjimečně – je evakuace krok správným směrem. Ukazuje se ale, že neběží tak, jak to bylo prezentováno před měsícem.
Původně bylo oznámeno, že se z ostrova Lesbos evakuuje zhruba 2500 lidí, zatím to bylo ale jen 400 lidí a i těchto 400 lidí má na pevnině problém najít nějaké zázemí, protože proti tomu místní obyvatelé protestují. Před pár dny došlo na severu Řecka k incidentu, kdy pravicoví extremisté vyrabovali a zapálili hotel, před kterým v autobusech čekali migranti, kteří se do hotelu měli přesunout.
Úřady tedy situaci zřejmě nezvládají a komunikace neprobíhá tak, jak by měla. Je otázkou, jestli se vůbec těchto 2500 lidí podaří na pevninu přesunout. A i to by byl pouhý začátek, protože jen v Morii žije na 20 tisíc migrantů, kapacita tábora je ale jen 3000. Podmínky jsou proto naprosto strašidelné, katastrofální a nákaza koronavirem je jen jeden z mnoha problémů, které musí každý den řešit.
Nemáme šanci se do táborů dostat
Jaká je situace v táborech v zemích na balkánské trase, která je od migrační dohody EU-Turecko z roku 2016 de facto uzavřená? Jak prožívají epidemii lidé v tamních uprchlických táborech?
Podrobněji mohu popsat situaci v Bosně a Hercegovině, kde máme s organizací Pomáháme lidem na útěku otevřené komunitní centrum a máme tam i své lidi. Bosna, ale i další balkánské země zavedly podobná opatření jako Česko – zavřela se většina obchodů a omezil se pohyb osob. Tábory pro migranty, kterých je v Bosně asi 7000, jsou v současnosti uzavřené. Zatím žádné oficiální zprávy nehovoří o tom, že by se nákaza v těchto táborech objevila, ale dá se o tom samozřejmě částečně pochybovat, protože koronavirus má spoustu lidí bez příznaků a lékařská péče je v těchto táborech velmi omezená.
Humanitární pracovník: Uprchlické tábory jsou pro šíření koronaviru ideální podhoubí. Situace je kritická
Číst článek
Červený kříž loni v říjnu varoval před propuknutím humanitární krize v bosenském táboře Vučjak při hranici s Chorvatskem. V táboře přezdívaném Džungle totiž nebyla tekoucí voda, elektřina, použitelné toalety a uprchlíci žili v přeplněných stanech. Podařilo se situaci ve Vučjaku od té doby zlepšit, nebo je stále stejná?
Na to neumím úplně odpovědět, protože kvůli karanténním opatřením nemáme šanci se do táborů poslední téměř dva měsíce dostat. V zimě situace nijak výrazně lepší nebyla, a jestli se za poslední dva měsíce někam posunula, se nedá nijak ověřit.
Jak vlastně probíhá vaše podpora migrantům v současné době karanténních opatření?
Je samozřejmě velice omezená. Například v Řecku se dá pomáhat jen prostřednictvím finančních prostředků pro organizace, které tam mají základnu a vlastní aktivity. V Bosně zůstal jeden náš koordinátor s vědomím toho, že tam pravděpodobně bude muset na určitou dobu zůstat bez možnosti vrátit se do Čech. Naše komunitní centrum v Sarajevu funguje ve velice omezeném režimu, ale jsme v kontaktu s některými organizacemi z uprchlických táborů a plánujeme brzy obnovit i provoz centra.
Nevím, nakolik jste seznámen s příběhy uprchlíků, nicméně řada lidí je v těchto táborech zaseknutá už několik měsíců, nebo dokonce let. Mají tito lidé ještě důvěru v to, že se jim podaří dostat do zemí Evropské unie?
Naděje je v podstatě to poslední, co mají. Nemohou se jen tak vrátit – většinou nepocházejí ze zemí, kam by bylo možné odjet a začít znovu fungovat, protože jde o válečné zóny nebo velice nebezpečné oblasti. Proto jsou v táborech několik měsíců i let a důvěra, že se dostanou do Evropy, je to jediné, co je pohání k tomu, aby vůbec existovali.
Potřebují víc než jen matraci
Do některých unijních zemí se někteří nezletilí žadatelé o azyl z Řecka přece jen dostanou. Deset zemí EU – Francie, Německo, Lucembursko, Bulharsko, Belgie, Finsko, Portugalsko, Chorvatsko, Irsko, Litva – a také Švýcarsko se rozhodly, že utvoří koalici států ochotných přijmout děti bez doprovodu z uprchlických táborů na řeckých ostrovech. Jak v současnosti tyto přesuny probíhají?
Zpozvolna začaly přesuny probíhat zhruba před třemi týdny, kdy bylo přesunuto několik dětí do Lucemburska a Německa. Jednalo se přibližně o 60 dětí. V posledních týdnech upřesnilo plány také Švýcarsko, které přislíbilo převzít asi 22 dětí, Finsko zhruba 100 a Portugalsko přibližně 50. Postupně se to tedy rozbíhá. Celkově by mělo jít o 1600 dětí.
Epidemiolog: Přijdou další ‚vlnky‘ epidemie. Bylo by hloupé, kdybychom na ně nebyli připravení
Číst článek
Dokonce i Slovinsko řeklo, že přijme čtyři děti – to je sice takové symbolické gesto, ale alespoň nějaké. Je tedy vidět, že když se to státy snaží zorganizovat, tak to i za této situace způsobené epidemií jde. Přesun probíhá za pomoci speciálních charterových letů, nejde tedy o běžné letecké linky. A například v Německu byly děti na 14 dní umístěny do karantény, kde se zjišťovalo, jestli nemají koronavirus nebo jiné nemoci. Ale zatím jsme ve fázi symboliky a gest, není to řešení problému.
Víme, o jak staré děti jde a odkud jsou?
Některé státy se samozřejmě snaží vybírat děti do deseti nebo 15 let, to je trochu problematické, ale i to se dá nějak vyřešit. Národnostní složení těchto nezletilých pak odpovídá národnostnímu složení lidí v táborech – převažují Afghánci, Syřané a Iráčané, které doplňují některé africké národnosti, jako je Kongo, Somálsko, Eritrea a některé další.
Kolik dětí bez doprovodu se v Řecku vlastně celkově nachází?
V celém Řecku se hovoří o 5500 dětech bez doprovodu, přesun se tedy týká zhruba třetiny. Nejde ale jen o děti, které nejsou nikým doprovázené. Jsou tam i děti s doprovodem, které žijí v úplně stejných podmínkách. Bylo by proto chybou myslet si, že když přesuneme pět tisíc nedoprovázených dětí, tak jsme problém vyřešili. Když se člověk podívá například do Morie, často to připomíná dětský tábor, kdy tam kolem pobíhá spousta malých dětí, které nemají správnou výživu, přístup ke vzdělání ani žádný rozvoj. Situace tedy potřebuje mnohem komplexnější řešení.
Epidemie nesmí vést k návratu totalitních manýrů, uzávěra hranic mě děsí, říká Lékař bez hranic Šebek
Číst článek
Česko se do přesunu zapojit odmítlo, vláda ale v dubnu rozhodla, že pošle Řecku materiální pomoc v hodnotě 4,3 milionu korun. K přijetí dětských migrantů bez doprovodu nicméně vládu vyzvala například iniciativa Češi pomáhají, podle které jsou připraveny náhradní rodiny, které by se o ně po potřebné karanténě staraly. Mělo by Česko z vašeho pohledu tyto nezletilé přijmout?
Rozhodně by mělo přijmout ať už nezletilé, nebo rodiny s dětmi. Můžeme samozřejmě diskutovat koho přesně, ale určitě by mělo. Naši politici už dva roky tvrdí, že tam žádné děti nejsou. To se ale ukazuje jako nesmysl, protože ostatní státy děti přijímají, takže je pravděpodobně někde našly.
Materiální pomoc je samozřejmě také pozitivní – pokud pošleme do uprchlických táborů matrace, spacáky nebo hygienické potřeby, nelze to označit za negativní věc. Já to ale přirovnávám k situaci, kdy jsme našli někoho zavaleného lavinou a podáme mu teplý čaj – řekneme mu, že tím je situace vyřešená, místo abychom ho z té laviny vyhrabali. Lidem to určitě dočasně zlepší životní podmínky například v tom, že budou mít na čem spát, ale říct, že jsme pomohli tím, že jsme na místo poslali materiální pomoc, je podle mě pokrytecké. Ti lidé potřebují úplně jiný druh pomoci než naši matraci.
