Severní Korea dává najevo zájem o mírové vypořádání s Jihem. Válka přitom de facto trvá už více než šedesát let. Myslíte, že se blížíme k definitivnímu uzavření míru?
Bude to dlouhý proces. Před jakoukoliv mírovou smlouvou musíte nejdřív upravit stávající podobu jihokorejské ústavy. Ta za jedinou legitimní vládu považuje tu se sídlem v Soulu. A za území Korejské republiky považuje celý Korejský poloostrov i s přilehlými ostrovy.

Podpisem mírové dohody ale stvrzujete, že druhá strana představuje suverénní a legitimní stát. Podle mě je tak nutné před tímhle aktem udělat řadu předběžných opatření - kromě ústavních změn musíte v jihokorejském obyvatelstvu a politicích vzbudit zájem o celou věc.

A hodně práce je samozřejmě i na straně Severní Koreje. Musí udělat výrazný pokrok v jaderném odzbrojení, jinak Jižané žádný mír neakceptují.

Severní Korea ale třeba podle organizace 38 North dál zbrojí. Armáda údajně zdokonalila svůj jaderný komplex u Jongbjonu. Můžeme Kim Čong-unovi věřit, že se těchto zbraní nakonec opravdu vzdá?
Podívejte, americký prezident Donald Trump i náš prezident Mun Če-in usoudili, že Kim Čong-un chce své jaderné zbraně vyměnit za ekonomický rozvoj. Jsme teď v pozici, kdy zkrátka musíme věřit v úsudek našich lídrů.

Pokud jsou ale zprávy o opětovném zbrojení pravdivé, tak je to velmi špatný signál. Severokorejci musí dát najevo, že své sliby myslí vážně. Lidé po celém světě totiž o KLDR i přes oteplení vztahů dál pochybují. A vůči Kimovým slibům si zachovávají míru jakéhosi zdravého skepticismu.

Jaká by byla odveta v případě, že severokorejský vůdce své sliby nedodrží?
Jestli se prokáže, že Kim celou dobu lhal a držel se nějaké zdržovací taktiky, tak to poškodí hlavně jeho věrohodnost mezi lidmi na Jihu a v Americe. Celé mezinárodní společenství vůči KLDR ztratí zbytky sympatií a začne volat po mnohem tvrdším přístupu. Včetně vojenského řešení, které doteď mnoho lidí odmítalo. Část z nich by si ale po tak nadějném začátku mohla říct, že jedinou možností je preventivní útok.

Jižní Korea působí navenek jednotně a volá po dialogu s KLDR. Jak je to ale uvnitř společnosti? Skutečně všichni souhlasí s tím, že problémy vyřeší jedině vyjednávání?
Vládní strana a kabinet Mun Če-ina jsou přesvědčeni, že otázku jaderných zbraní mají s KLDR řešit Spojené státy. Pořád jsou tu ale stoupenci konzervativců. Ti věří, že jsou všechny severokorejské jaderné zbraně namířené proti Jihu.

Ne že by je chtěla KLDR použít. Tady jde spíš o snahu, aby se rozbila rovnováha sil mezi oběma zeměmi. Takže ano - máme tu určitou opozici a mnoho lidí zastává nelítostný postoj. Řada z nich dává nynějšímu kolu jednání úplně poslední šanci. A v případě krachu začnou volat po tvrdé odplatě.

Zatímco mezi staršími generacemi dál převládá touha po znovusjednocení, mladí už si tím tak jistí nejsou. Proč?
Celý koncept reunifikace se drží myšlenky, že jsme jeden národ. Nacionalistické nálady se ale dál drží spíš těch, kdo zažili válku. U téhle skupiny dál převládá touha po míru a jednotě. Mladší lidé to tak ale nevnímají a Severokorejce za své bratry ani nepovažují. Důležitá je taky otázka ekonomiky. Jihokorejské hospodářství stagnuje a trápí nás vysoká nezaměstnanost.

Mladá generace má už teď finanční problémy a uvědomuje si, že sjednocení by vedlo k ještě větším. Byli by to právě mladí, kdo by musel obětovat mnoho peněz na podporu zaostalejšího Severu. Takže je jasné, že z případné reunifikace příliš nadšení nejsou. Podporují ale usmíření obou Korejí. Je tu ještě jedna rovina. Staří považují severokorejský režim za zlo, které musí skončit. Mladí to tak ale nevidí a jde jim jen o to, abychom vedle sebe žili v míru.

Václav Jabůrek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít