Jihoafrické Centrum holokaustu a genocidy odhaluje nacistickou perzekuci homosexuálů
Jihoafrické Centrum holokaustu a genocidy odhaluje nacistickou perzekuci homosexuálů, kteří kvůli své sexuální orientaci končili i v koncentračních táborech. Právě v Africe je navíc pronásledování gayů a leseb velmi aktuální téma.
Ve dvacátých a na začátku třicátých let byla německá Výmarská republika jednou z nejsvobodomyslnějších zemí, a byla tak rájem i pro gaye a lesby, z nichž k nejznámějším patřila i kabaretní zpěvačka Claire Waldoffová. Zpívala a vystupovala i v proslulém gay klubu Eldorado.
Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 se ale vše rázem zcela změnilo a vedle Židů a Romů začali být pronásledování právě i homosexuálové. „Když se Adolf Hitler dostal k moci spolu s národními socialisty, tak byly velmi rychle přijaty nové zákony zaměřené proti lidem s odlišnou sexuální orientací. A stejně tak byl prakticky okamžitě aplikován už platný paragraf 175 stavící homosexualitu mimo zákon, který však za Výmarské republiky nebyl uplatňován. V Německu se rozpoutal doslova hon na čarodějnice, v tomto případě na gaye a lesby,“ vypráví Tali Natesová, ředitelka Centra holokaustu a genocidy v Johannesburgu.
Jihoafrické Centrum holokaustu odhaluje nacistickou perzekuci homosexuálů. Více si poslechněte v reportáži Roberta Mikoláše.
Nacisté poslali do koncentračních táborů na 15 tisíc homosexuálů. Důvodem byla právě jejich sexuální orientace, kvůli které fašisté za časů Třetí říše perzekuovali celkem na sto tisíc gayů a tisíce leseb.
„Když si uvědomujete, jak se německá společnost změnila jakoby mávnutím kouzelného proutku. Jak najednou sousedi začali udávat všechny, o kterých si mysleli, že jsou gayové nebo lesby, že tehdy stačilo jen podezření a už vás policie zatkla, tak vám naskakuje husí kůže. A hlavně pak z toho, že si lidé takto i vyřizovali účty a prozradili vás,“ dodává Natesová a hrůzou se otřese.
Vzpomínky přeživších
Výstavním sál navštěvují také studenti místních středních škol. Dozví se zdě něco víc o temné minulosti jak Evropy, tak i Afriky, sledují tragické osudy lidí, o kterých donedávna nikdo nic nevěděl.
„Tady je příběh Josefa Kohouta. Zatčen byl ve Vídni, takže nevíme, zda byl Čech, ale zřejmě měl české předky. Za vztah s jiným mužem byl poslán do vězení a potom do koncentračního tábora Sachsenhausen a poté do Flossenbürgu, který nakonec osvobodili Američané,“ ukazuje mi Natesová snímek mladého muže, který nakonec všechna strádání, mučení a bití přežil.
Své vzpomínky ale nakonec zveřejnil až v roce 1972, přestože i tehdy ještě stále byla v Rakousku homosexualita trestná. Tisíce dalších se ale konce války nedočkaly. A některá jejich jména, jako Walter John, který zahynul v Osvětimi, nebo Alfred Fischer, také zabitý v tomto koncentračním táboře, připomíná deska nazvaná „Žil jsem vůbec?“.
Vůbec poprvé se pak o nich s těmito informacemi seznamuje pětaosmdesátiletá Iren Klassová, žena, která přežila válku ve varšavském ghettu a nyní žije v jižní Africe. Nevěděla ani nic o tom, že velitelé táborů schvalovali nucenou kastraci homosexuálů a že Hitler přímo vydal rozkaz hrozící trestem smrti všem gayům v řadách SS a policie.
Jak vzpomíná, tehdy se na všudypřítomné utrpení dívala očima malého dítěte, které se naučilo všechny mrtvoly ležící na ulici a přikryté novinami překračovat. V současnosti už to vnímá jinak a jako dospělý člověk si přeje, aby se nic podobného neopakovalo.
Perzekuce homosexuálů je v Africe problém i v současné době
Právě na africkém kontinentu, konkrétně ve Rwandě, však došlo v devadesátých letech k další genocidě a v mnoha afrických zemích jsou i dnešní době homosexuálové pronásledováni a zabíjeni. „V Jihoafrické republice jsme svědky mnoha úmyslných znásilnění leseb s cílem udělat z nich heterosexuály. Stále rozšířená je tu také homofobie, proto ukazujeme, kde může skončit netolerance a nenávist vůči druhým, kteří se od nás liší,“ vysvětluje Arlene Sher z Muzea holokaustu.
Bývalý vládce Gambie neodešel s prázdnou. Ukradl 290 milionů korun a luxusní zboží, tvrdí poradci Barrowa
Číst článek
Jeho ředitelka Tali Natesová v této souvislosti připomíná, že projevy nesnášenlivosti sice stále existují, přestože všichni dnes mají v Jihoafrické republice zajištěna stejná práva, situace se ale zlepšuje. Na rozdíl třeba od zemí jako Uganda, Zimbabwe a další. I proto také zveřejňují řadu příběhů, které vyvrací zažité předsudky.
„Dvě muslimky, lesby byly v roce 2012 oddány islámským duchovním, který je gay, což považuji za velmi progresivní. A to je přesně to, co chceme ukazovat. A vystupovat proti stereotypům, nenávisti a rasismu,“ řekla na závěr Natesová.
