Konec tíživého mlčení? ‚Doufám, že se něco změní,‘ říká režisér filmu o zneužívání dětí v polské církvi

Od soboty o dokumentu Jen to nikomu neříkej mluví celé Polsko. Film bratrů Sekielských o zneužívání dětí kněžími ťal do živého. Na YouTube ho vidělo už 11 milionů lidí a katolická církev, která s filmaři odmítla během natáčení komunikovat, se bezprostředně po premiéře kaje. Jsou ale omluvy za strašné činy a jejich ukrývání upřímné? A změní se něco? „Nevím, jestli bude stačit jeden dokumentární film,“ říká pro iROZHLAS.cz režisér Tomasz Sekielski.

Rozhovor Varšava Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kněz Jan A. je jeden z pachatelů, kterého oběti v dokumentu Jen to nikomu neříkej konfrontují

Kněz Jan A. je jeden z pachatelů, kterého oběti v dokumentu Jen to nikomu neříkej konfrontují | Zdroj: TYLKO NIE MÓW NIKOMU | dokument Tomasza Sekielskiego

Je ke změnám v polské církvi nebo přístupu polské církve k problému sexuálního zneužívání nutný tak šokující film, jako je váš?
Doufám, že ten film těm změnám pomůže, že bude důvodem, aby bylo vyrovnání se církve se zločiny a její očištění rychlejší. Církev v Polsku má v té otázce hodně práce a myslím, že film, který vyvolal tak obrovskou diskusi a který si během dvou dní pustilo na YouTube téměř 8 milionů lidí, může mít vliv. O to víc, že církevní hierarchie zareagovala ihned, prohlášení vydal polský primas i předseda episkopátu. Omluvili se obětem, vyjádřili lítost, mluvili o tom, jak jsou otřesení…

Polskem otřásl film o sexuálním zneužívání v církvi. Za první víkend jej zhlédly miliony lidí

Číst článek

Doufám, že po jejich slovech, která jsou důležitá, budou následovat činy a že se církev nevyrovná jen s přímými pachateli sexuálního násilí, těmi, kteří ublížili dětem, ale i s hierarchy, kteří dělali, že nic nevidí, a přivírali oči nebo pachatele přemisťovali z farnosti na farnost a ukrývali je.

Doufám, že film něco změní, protože když vidím bouřlivou diskusi mezi publicisty, mohl by přinést i něco jiného než jen otřes. Doufám v konkrétní změny, ale jistý si tím nejsem, protože polská církev se s problémem snaží vypořádat už léta a práce s tím má pořád dost. Nevím, jestli bude stačit jeden dokumentární film.

No právě – reakce jsou bouřlivé, ale o případech podobných těm, jaké jste popsal, se mluvilo už dříve. Neukazuje to na určité pokrytectví přinejmenším u části společnosti a církve?
Myslím, že církev i polská společnost mají za sebou velkou lekci. Ta „smlouva o mlčení“ by nebyla možná, kdyby místní malá společenství nenutila oběti být zticha a odrazovala je od toho, aby své případy odhalily a aby usilovaly o pravdu. Tak to pro ně bylo lepší, pohodlnější, protože co by na to řekli sousedi? Neříkej to, nedělej to, protože co by na to řekli sousedi?

Tohle heslo „co na to řeknou lidi“ mělo za následek, že mnoho z obětí žilo v kruhu mlčení a trpělo o samotě. Doufám, že díky tomuhle filmu to část z nich zveřejní, nahlásí na prokuraturu, ohlásí kurii nebo vyhledá pomoc psychologa, protože jde o lidi, kteří potřebují pomoc. To, co prožili v dětství, že je dospělí sexuálně zneužili, jejich život obrátilo vzhůru nohama. Často podléhají závislostem, rozpadají se jim rodiny, nedokážou navázat normální vztahy. Doufám, že díky filmu začneme v Polsku mluvit o obětech, že budou na prvním místě, a ne že se budeme zabývat jen potrestáním pachatelů.

Jak obtížné bylo najít oběti sexuální zneužívání, které byly ochotné o zážitcích mluvit, ba co víc, přímo konfrontovat násilníky? Ten film je velmi silný, takové situace tam jsou, muselo to pro ně být obtížné.
Konfrontace obětí s pachateli byly samozřejmě velmi těžké. Ti, kdo se rozhodli ve filmu vystoupit, ukázat tvář a vyprávět svůj příběh, jsou velmi odvážní lidé, hrdinové. Nemohou si být jistí tím, jak bude reagovat jejich okolí, nemají žádnou záruku, že se nesetkají s něčím negativním.

Bylo to pro ně psychicky velmi těžké, ale zároveň po těch setkáních, konfrontacích, říkali, že se cítí, jako by nechali část svého traumatu z dětství za sebou. Jako by jim to, že pohlédli svému mučiteli přímo do očí, určitým způsobem pomohlo s přetvořením toho traumatu a bylo pro ně trochu očišťující: že se odvážili říct, co si myslí, co cítí. Jsou to těžké, ale důležité a potřebné věci. Stejně tak mluví i o mnohahodinových rozhovorech, které jsem s nimi vedl. Také tvrdí, že jim pomohly a že mají pocit, že něco těžkého nechali za sebou.

‚Problém nabobtná a praskne‘

První následky už jsou, viděl jsem v pondělí zprávu o tom, že jeden z kněží, pachatelů sexuálního násilí, požádal o ukončení kněžské služby. Budou podle vás následovat další takové reálné kroky? Během natáčení se s vámi přece církevní představitelé vůbec nesešli a nemluvili s vámi, neodpověděli na dotazy.
Doufám, že jsem díky filmu pomohl udělat velký krok v tomto tématu, o tom, jak ho řešit a vypořádat se s ním, přesunout ho na vyšší úroveň. Myslím, že čím dál tím víc lidí cítí potřebu zřízení speciální vyšetřovací komise nezávislé na církvi, komise, která by mohla nahlížet do církevních archivů, vyslýchat duchovní a jejich nadřízené, ale také aby se na ni mohly obracet oběti zneužívání.

Vyšetřování, které by netrvalo několik měsíců, ale několik let, je potřebné a mohlo by konečně odhalit rozsah problému a vést k očištění církve, což je přece v zájmu církve. Je to samozřejmě velmi těžké, protože to znamená, že se bude posuzovat odpovědnost i u církevní hierarchie, takže tam bude tuhý odpor. Pokud se ale dál bude dělat, že problém neexistuje, bude bobtnat a praskne pak s ještě větší silou.

Kněz Jan A. a jeho oběť Anna Misiewiczová, která v dokumentu po více než 30 letech násilníka konfrontovala. Na snímku z prvního svatého přijímání | Zdroj: TYLKO NIE MÓW NIKOMU | dokument Tomasza Sekielskiego

Různí konzervativní polští komentátoři píšou, že váš film je proticírkevní, protináboženský, že se církev hodně mění a že spustila potřebné procesy. Mně osobně se nezdá, že by byl váš film namířený proti církvi, nejvíc proticírkevní byla podle mě ve filmu sama církev. Zaznamenal jsem ale také obavy pravicových komentátorů, aby se církev neposunula irským směrem: společnost se tam výrazně liberalizovala, církev i kvůli případům zneužívání značně oslabila. Co na taková hodnocení říkáte?
Je to absurdní, ten film se vůbec netýká otázky víry. Nemyslím si, že by bylo proticírkevní to, že poukazuju na lidi, kteří by vůbec kněžími neměli být, protože ubližují dětem. Jestli je tohle proti církvi, je to šílenství.

Kněží i řeholníci budou muset hlásit podezření ze sexuálního zneužívání. Papež to nařídil v dekretu

Číst článek

Církev, která si přisuzuje právo říkat lidem, jak mají žít, musí jít příkladem, mají to být lidé důstojní, poctiví a s etickým chováním. Takže si myslím, že je v zájmu církve, aby se s tím vypořádala. Poukazování na to, že církevní řešení jsou fikcí, není proticírkevní, ale ukazuje na ty, kteří spáchali zločiny, a na ty, kteří je kryjí.

A jestli z Polska může být Irsko? V Irsku se s tím církev léta nechtěla vypořádat, a když se ukázalo, jak velký je rozsah sexuálních deliktů v irské církvi, lidé byli pobouření a část z nich církev opustila. Polská církev samozřejmě může hrát o čas, může oddalovat vytvoření komise, ale dříve nebo později se to téma vrátí ještě s větší silou, a církev na tom může pouze tratit, jestli k tomu teď nepřistoupí vážně a věc nebude řešit.

Váš film mi trochu připomíná dokument francouzských novinářů Katolická církev - tíživé mlčení z roku 2017, ve kterém zmapovali, jak katolická církev po celém světě přesouvá kněze spojené s případy pedofilie. V Česku se ten film vysílal na veřejnoprávní televizi, dá se něco podobného očekávat u vašeho dokumentu v Polsku?
Současné vedení Polské televize by určitě nedopustilo, aby se náš film objevil ve vysílání, ale já vyzývám další polské stanice, aby film odvysílaly, že jim zadarmo poskytnu licenci k filmu, aby ho vidělo co nejvíce lidí. To se týká i českých televizí. Film vznikl díky internetové sbírce, složili se na něj lidé. My jsme slíbili, že dokument zadarmo promítneme všude, kde se dá, takže jestli někdo chce, ať dá vědět, a my ho pošleme.

„Polská církev samozřejmě může hrát o čas, může oddalovat vytvoření komise, ale dříve nebo později se to téma vrátí ještě s větší silou,“ říká Tomasz Sekielski | Zdroj: TYLKO NIE MÓW NIKOMU | dokument Tomasza Sekielskiego

Film měl premiéru během kampaně pro volby do Evropského parlamentu, vypadá to, že se stane tématem i následujících týdnů. Byl to váš cíl, aby film lépe rezonoval?
To nebyl náš cíl. Teoreticky jsme ho mohli vypustit před Velikonocemi, ale to by teprve byla aféra! Obviňovali by nás z toho, že jsme Polákům zkazili svátky a že se místo slavení baví u stolu o tak šokujícím filmu. Nechtěli jsme tedy věřícím zkazit Velikonoce.

Sobotní termín jsme s volbami vůbec nespojovali, ale má to i plusy, protože Občanská platforma i Právo a spravedlnost deklarují, že je potřeba prodloužit promlčecí lhůtu a zpřísnit trest. Bude to mít smysl, když se ty dva nápady spojí, jinak by zpřísnění trestu nemělo smysl. Vím, že je kolem toho politická hádka a vzájemné obviňování, ale kdyby se strany shodly na něčem konkrétním, tak je to pozitivní.

O těch nařčeních s načasováním na volební kampaň vím, ale ta skončí až příští rok v květnu s prezidentskými volbami. Teď jsou volby do Evropského parlamentu, za chvíli začne kampaň do polského parlamentu a později jsou prezidentské volby. Chápu, že podle někoho by bylo nejlepší pustit film až po prezidentských volbách, ale to vůbec neberu. Film se týká pedofilie, ne politiky, a já doufám, že většina komentátorů k tomu bude přistupovat takhle.

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme