Izraelci si připomněli půl století od sjednocení Jeruzaléma. Arabové ho vnímají jako okupaci
Už 50 let trvá izraelská okupace východního Jeruzaléma. OSN ani většina zemí světa kontrolu židovského státu nad arabskou částí města neuznává. Šedesát tisíc Izraelců si ale rok 1967 připomnělo dosud největším průvodem skrze staré jeruzalémské město. Zatímco židovští obyvatelé Jeruzaléma vnímají padesát let staré události jako osvobození a sjednocení města, pro jejich arabské sousedy je to výročí okupace a ponížení.
„Tamhle bývala zeď. Až do mých pěti let jsme za tu zeď nemohli. Bývala zeď mezi Jordánskem a Izraelem. Staré město bylo součástí Jordánska. Mohli jsme se na něj dívat zdálky, ale bylo pro nás nedosažitelné jako jiná planeta," řekl Radiožurnálu Amos, který se v Jeruzalémě narodil.
Stejně jako pro ostatní židy byl i pro něj izraelský zábor arabské části města v Šestidenní válce v roce 1967 velkou událostí. „I po padesáti letech je to vzrušující. Je to nádherné město."
Arabština už možná nebude v Izraeli úředním jazykem. ‘Vyhlášení války,‘ tvrdí arabský poslanec
Číst článek
Amos ale patří k umírněným Izraelcům, kteří si uvědomují, že druhá strana má právo vidět události jinou optikou. Do roku 1967 žili jeruzalémští Arabové pod nadvládou Jordánska. Dnešní izraelskou správu ale vnímají jako skutečnou cizí okupaci. „Pro Araby je to ponížení. Nikdy to nemůžou přijmout. Mnozí z nich tu teď sice žijí dobrý život ve svobodné zemi. Ale myslím si, že se s tím ponížením nikdy nevyrovnají." Podle Amose nevystihují hesla o sjednoceném Jeruzalémě realitu příliš dobře.
Židé a Arabové tu stále sjednocení příliš nejsou, žijí spíš vedle sebe než spolu. „Tady pomůže jedině čas. Ale bude to trvat hodně dlouho. A Izraelci jsou netrpěliví. Myslím, že Arabové jsou v tomhle mnohem trpělivější než Izraelci," přemýšlí o budoucnosti Amos.
Okupace zůstane okupací, tvrdí Arabové
Podobně uvažují i další lidé, kteří u hradeb starého města čekali na proslovy izraelských politiků. „Do roku 1967 byl Jeruzalém rozděleným městem. Poté se sjednotil a teď už můžou Židé svobodně chodit ke Zdi nářků," vyjadřuje pocity Izraelců jeden z účastníků oslav. „Pro mnohé Araby jsou tyhle oslavy nepříjemné, to je jasné. Ale i když to není ideální situace, tak si myslím, že celkově jsou tu Arabové spokojení."
Z tribuny teď promlouvají izraelský prezident Reuven Rivlin, premiér Benjamin Netanjahu, jeruzalémský starosta Nír Barkát. Netanjahu prohlásil, že Chrámová hora zůstane na věky pod izraelskou kontrolou. Arabský hlas ale z pódia nezazní. Arabští obyvatelé Jeruzaléma zůstali během oslav tiše ve svých domovech a obchůdcích.
Hamas už nechce zničit Izrael, uzná hranice palestinského státu z roku 1967
Číst článek
„Tyhle oslavy pro nás nic neznamenají. Chtějí jen potvrdit, že okupace bude trvat věčně. Mají jí dodat legitimitu. My to odmítáme. Okupace prostě zůstane okupací," říká mi ve svém obchůdku s bižuterií Muhammad. Sám je potomkem Maročanů, kteří ve 12. století přišli na pomoc Saladinovi bránit Jeruzalém před křižáky. Chtělo by se říct, že jeho rod teď může bránit Jeruzalém už podruhé, tentokrát před sionisty.
Muhammad ale patří k umírněným obyvatelům arabských čtvrtí a bere věci tak, jak jsou. I když právě jeho rodinu zasáhly události před půl stoletím mezi prvními: „My jsme bydleli v marocké čtvrti ve starém městě. Pouhý den po okupaci v roce 1967 Izraelci srovnali čtvrť se zemí, aby vytvořili plochu před Zdí nářků. Přišli s bleskovou výzvou k vyklizení domů. My jsme ale zrovna doma nebyli, a tak jsme o všechno přišli," vzpomíná klidně ve svém obchůdku Muhammad.
