Jako ministr vnitra a předseda menší koaliční strany by neměl mít Matteo Salvini silnější pozici než třeba Jan Hamáček v Česku. Místo toho je dnes nejvýraznější tváří italské politiky. „Je de facto premiér Itálie. Reprezentuje menšího koaličního partnera, ale daří se mu prosazovat svou agendu. Všechno, co řekne, se stává ústřední tématem v novinách, v tisku a ve vládní agendě,“ vysvětluje v telefonickém rozhovoru novinář Alessandro Franzi.

Franzi pracuje pro agenturu ANSA a čtrnáct let sleduje stranu Liga (předtím Liga severu). Salviniho si všiml už před lety a rozený Miláňan s rázným, téměř lidovým projevem ho zaujal natolik, že se o něm spolu s kolegou Alessandrem Madronem rozhodl před třemi lety napsat knihu nazvanou #ilMilitante.

„Zpočátku se na Salviniho všichni dívali jenom jako na showmana. Ještě před třemi lety si všichni mysleli, že je to muž užitečný jenom na vystoupení v televizi a propagandu. My s kolegou jsme ale byli přesvědčeni, že pro italský politický systém představuje opravdovou výzvu,“ popisuje Franzi.

To, co novináře přesvědčilo, že je Salvinimu důležité věnovat pozornost, byl pohled na to, co udělal se svou stranou. Když do ní Salvini počátkem 90. let jako sedmnáctiletý vstupoval, zaměřovala se Liga Severu – jak napovídá název – na sever země a jejím hlavním cílem bylo vybojovat co největší nezávislost bohatších regionů na Římu a chudém jihu země. Když Salvini v roce 2013 vyhrál vnitrostranické volby a stal se novým předsedou, ustoupily tyto ideje zcela do pozadí.

Hlavním tématem se stala migrace, islámský terorismus, nezaměstnanost. Salvini začal organizovat řadu protestů proti migraci, občas i za pomoci extrémní pravice. „Liga byla proti migraci už předtím, ale jen na severu Itálie. Organizovali mnoho protestů, ale nikdy předtím s extrémní pravicí a s výkřiky jako Itálie na prvním místě. Tehdy se prvně začali ukazovat jako nacionalistická strana,“ popisuje Franzi.  

„Myslím, že rozuměl tomu, že lidé chtějí nepřítele, na kterého by mohli křičet. Nyní je většina Italů přesvědčena, že neziskové organizace jsou zlo a jsou stejné jako pašeráci. Mysleli si to už předtím, ale neměli odvahu to říct. On jim dal hlas,“ je přesvědčený novinář.

„Můžete říct, že je to propagandista, občas lže, za ty roky byl ale jediným lídrem, který dokázal poslouchat problémy lidí a dát jim svůj hlas. Dal lidem jednoduchou odpověď na jejich problémy. Možná není pravdivá, možná nefunguje, ale vzal za své problémy, které lidi trápily.“

Jasné ano pro Salviniho

Tahle ochota říci lidem nahlas, co chtějí slyšet, se Salvinimu bohatě vyplatila. Zatímco ve volbách do parlamentu v roce 2013 získala Liga pouhá čtyři procenta hlasů a 20 křesel, o pět let později to už bylo přes 17 procent hlasů a 124 křesel.

A kouzlo funguje i dál. Od svého nástupu do funkce 1. června Salvini bojuje – velice nekompromisně a veřejně – s ilegální migrací. Jeho spor o loď Aquarius plnou migrantů, kterou ministr vnitra odmítl vpustit do italských přístavů, plnil minulý měsíc světová média. 

Na Italy tahle tvrdost zabírá. Průzkum, který si pár dní po kauze Aquarius nechal vypracovat portál Huffpost u italského institutu Ixè, ukazuje, že Salvinimu stoupla důvěra ve srovnání s předchozím měsícem o téměř 10 procentních bodů. Se 46 procenty je nyní druhým nejdůvěryhodnějším italským politikem. Prvnímu – premiérovi Giuseppe Contemu – věří 53 dotázaných. Na dotaz „schvalujete postoje ministra Salviniho co se týče migrace“ odpovědělo 72 procent dotázaných kladně. Jen 19 procent bylo proti. 

Tahle podpora Salviniho přitom podle všeho dokáže překrýt i některé jiné kontroverze, jako byl třeba jeho nápad sčítat a případně vyhostit Romy. Průzkum Ixè Lize pod Salviniho vedením v případných volbách předpovídá 28 procent hlasů – jen o půl procenta méně, než má vládnoucích Pět hvězd.

„Většina hlasů pro Ligu na jihu Itálie byla hlasem pro Salviniho, a ne pro stranu. Salvini Ligu změnil na svou osobní partaj. Předtím to byla Liga Severu, která volala po větší autonomii a nezávislosti severu Itálie od Říma. Nyní je to Salviniho Liga, která pracuje jako stroj pro něj,“ vysvětluje Franzi.

Kdy dojde palivo

Jednou z otázek, které se při pohledu na Salviniho politickou kariéru nabízí, je ta, zda jde o přesvědčeného ideologa nebo muže, který se zkrátka chytá příležitosti. V 90. letech se prezentoval radikálně levicovými názory, dnes mají u něj přednost témata národa a Itálie, země kterou v mládí podle Franziho pohrdal.

„Myslím, že je oportunista – přijal nacionalismus, antiislamismus, identarismus, ale v podstatě je oportunista. Vždy šel tam, kde viděl volné místo. V 90. letech a začátkem nového tisíciletí byly hlavním tématem daně. Byl tedy tam. Když v roce 2013 převzal vedení strany, všechno se změnilo – bezpečnost, terorismus a nezaměstnanost byly pro Itálii velké problémy. A on pochopil, že v tady je mezera a každý, kdo bude mluvit o migraci a nezaměstnanosti, dostane hlasy,“ popisuje.

Jak dlouho to bude na přízeň voličů stačit, si netroufá odhadnout. „V Itálii nyní chybí silná opozice a není tu nikdo, kdo by ho u moci ohrožoval. Většina Italů Salviniho myšlenky sdílí. Nemá jenom politickou podporu, ale i kulturní podporu od občanů. Jeho sdělení Italy hluboko zasahují.

Netuším, jestli má dost paliva na to, aby tu byl dekády. Před pěti lety jsme si o Matteovi Renzim mysleli, že tu bude velice dlouho, ale všechen svůj úspěch zničil za dva roky. Salvinimu je ale nyní hodně věcí nakloněno,“ myslí si Alessandro Franzi.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít