Hossein Derakhshan: Videa způsobují novodobou negramotnost. Pomohly brexitu i Trumpovi
Známý íránsko-kanadský blogger Hossein Derakhshan, který strávil mezi roky 2008 a 2014 šest let v íránském vězení, tvrdí, že vznik fenoménů typu prezidentského kandidáta Donalda Trumpa nebo brexitu souvisí s odklonem lidí od psaného textu k videím. Jeho zamyšlení teď po amerických webech International Business Times nebo Newsweek otiskl i francouzský deník Libération.
„Demagogové z celého světa, ať už pravicoví nebo levicoví, musejí milovat televizi. Tohle lineární, pasivní médium založené na obraze a řízené emocemi redukovalo politiku na reality show,“ otevírá text Derakhshan. Televize podle něj snížila úroveň politického diskurzu ve většině demokracií.
Ještě více znepokojující je ale skutečnost, že televiznímu formátu postupně ustupuje i poslední veřejný prostor, který si po úpadku tištěných médií zakládal na psaném projevu – internet. „Sociální sítě a jejich koncept informačního proudu zabíjí web a s ním i psanou novinařinu. Facebook se více podobá budoucnosti televize než webu posledních 20 let,“ myslí si Derakhshan.
‚Videa brzy převládnou i na Facebooku‘
Nedávné výzkumy Oxfordské univerzity poukázaly na vzrůst sledovanosti videí na internetu, a to jak ve Spojených státech, tak i ve většině ostatních částí světa. Světlou výjimku představuje sever Evropy. Možná je to tím, že skandinávský vzdělávací systém ještě pěstuje četbu a kritické myšlení.
Zpravodajství ve formě videí na Facebooku brzy převládne. Sociální síť o tom ostatně dopředu informovala s poukazem na to, že videa umožňují strávit za velmi krátkou dobu velké množství informací.
Trump zneužil peníze vlastní nadace pro svůj byznys, píše Washington Post. Koupil i portrét sebe sama
Číst článek
„Jako průkopník blogování v Íránu jsem si po šesti letech věznění v roce 2014 uvědomil, že blogy, které nejlépe ilustrují decentralizovanou veřejnou sféru, jsou mrtvé. Internet se stal více nástrojem zábavy než alternativním prostorem pro veřejnou diskuzi. A co hůř, už tehdy jsem si povšiml, že mladí lidé špatně reagují na texty delší než 140 znaků,“ svěřuje se se svou zkušeností íránsko-kanadský novinář.
Jistěže psané slovo nikdy nezanikne, ale může se stát komunikačním prostředkem jen pro některé. V mnohých společnostech se už dnes dorozumívání přes abecedu pomalu stává privilegiem elit, jako tomu bylo ve středověku. Ostatní budou brzy komunikovat už jen přes obrázky, videa nebo emotikony. Tato rodící se skupina negramotných lidí 21. století je dobrou zprávou pro demagogy.
‚Veřejné mínění se řídí spíše emocemi‘
Televizní postupy si dokázal perfektně osvojit například právě republikán kandidující na prezidenta Spojených států Donald Trump. Jaké to jsou? Ve své knize je popsal už v roce 1985 Neil Postman.
Veřejné mínění se podle něj v době televize řídí spíše emocemi než názory. Zábavný charakter televizního vysílání nutně vede k dezinformacím. Nenechme se ale mýlit, nejsou to nepravdivé informace. Jsou „jen“ nepřesné, částečné, povrchní a vytvářejí iluzi vědění tam, kde nám ve skutečnosti poznání zatemňují.
„Jedním z příkladů ilustrujících řečené je způsob vysílání britské televize před referendem o brexitu. Aniž bych chtěl zpochybňovat britské předpisy o nestrannosti médií, některé hlasy poukazují na to, že úroveň mnohých debat neodpovídala závažnosti tak komplexního a citlivého tématu, jako je brexit. Některé své sliby stoupenci brexitu po referendu dokonce sami zpochybnili,“ upozorňuje autor textu Hossein Derakhshan.
„Soumrak psané novinařiny vede k emocionálnímu a přehnaně zjednodušenému politickému diskurzu, k účasti na politickém životě bez relevantních informací a k stále větší demagogii ve světě. Je jisté, že jestli chceme mít zdravou a reprezentativní demokracii, potřebujeme více textů než videí. Nejde o americký nebo britský problém, je to hrozba, která visí nad celou naší civilizací,“ uzavírá svůj článek íránsko-kanadský blogger.
