Francouzi strach z jaderných reaktorů nemají
Havárie v japonském komplexu Fukušima 1 vyvolala na celém světě řadu otázek o bezpečnosti jaderných elektráren. Ve Francii se osmdesát procent elektrické energie vyrábí v jaderných elektrárnách. Jak zjistil spolupracovník Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd, obyvatelé vesnice v blízkosti jednoho z několika desítek atomových reaktorů ve strachu rozhodně nežijí.
Městečko Penly má třistatřicet obyvatel, na ulici není ani živáček, všude pusto a prázdno. V místní sokolovně se totiž vyhlašují výsledky maratonského běhu, kterého se ať už pasivně či aktivně zúčastnila celá vesnice. Všichni si tady žijí zdánlivě spokojeným životem a to, že mají za zády jaderný reaktor, jim příliš nevadí.
„Tady je to běžná součást života, pokud vím, tak se o tom mluví občas ve škole, ale jinak ne. Ale to se může změnit, v roce 2015 tady měl vyrůst nový blok a už teď se o tom bouřlivě debatuje, samozřejmě po tom, co se stalo v Japonsku,“ říká jeden z obyvatelů Penly.
Spolupracovník Českého rozhlasu ve Francii Jan Šmíd zjišťoval, jak se žije v blízkosti atomového reaktoru
Snažím se najít někoho z vesnického zastupitelstva, kdo by mi potvrdil, zdali jsou tu třeba rozdávány dozimetry či se obyvatelé vesnice teď více zajímají o to, zdali v okolí elektrárny není zvýšená radioaktivita. Zajímat by je to mělo, elektrárna leží jen tři kilometry od vesnice a jen kousek od cedule Penly už vidíte obrovské stožáry rozvodů. O jaderném reaktoru nikdo moc mluvit nechce.
„Co chcete dělat, elektřina je potřeba,“ míní chlapík, kterého vyruším na zahrádce sekat trávu. "Podobné otázky jsme si měli klást v době, kdy se reaktor budoval, ale teď už je pozdě a je to hlavně jedno,“ tvrdí muž poněkud rezignovaně.
Jean - Pierre pomáhá na radnici a působí velmi kultivovaně. Vysvětluje mi, že úroveň radiace je pravidelně kontrolována a že se není čeho obávat.
„Myslím, že nejsme v oblasti, kde bychom mohli čekat nějaké nebezpečí, nejsme v seismické zóně a i když elektrárna leží těsně u moře, asi se nemusíme obávat nějakých obrovských vln, jediné nebezpečí tedy přichází zevnitř, tedy kdyby došlo k podobnému problému jako v Černobylu. Navíc francouzské elektrárny jsou konstruovány tak, aby je ani případný teroristický útok, třeba nálet letadla, příliš nepoškodil,“ říká a ubezpečuje mě, že nikdo z obyvatel městečka nepožaduje další informace o možném nebezpečí.
Televizní záběry z Fukušimy se ho samozřejmě dotkly, ale podle něj nelze srovnávat. „Podobné přírodní katastrofy se asi není nutné obávat, říká rozhodně a dodává, že na rozdíl od Japonska, jsou tady dva okruhy chlazení elektrárny, zatímco ve Fukušimě měli jen jeden.
Černobyl vláda tajila
Připouští ale, že mezi obyvateli zůstává mírná nejistota ohledně informovanosti a to po Černobylu, neboť francouzská vláda tehdy svým obyvatelům neřekla pravdu o možných následcích.
„Po Černobylu jsme nebyli dostatečně informováni, vláda tvrdila, že žádný radioaktivní mrak nad naším územím není a lidé si mysleli, že se snad zastavil na hranicích. Teprve později se začalo mluvit o radioaktivitě a výrazně zvýšených hodnotách, některé části Francie jako Korsika byly zasaženy výrazně. Ten pocit nedůvěry, alespoň částečné, v lidech určitě zůstane,“ tvrdí Jean Pierre, který strávil v Normandii celý svůj život.
Jdu se znovu podívat po vesnici, která je krásně upravená. Hlavním sponzorem maratonu je EDF - Electricite de France - velký transparent nemůžete přehlédnout. Když už tady musí mít reaktor na dohled, ať je to alespoň trochu kompenzováno.
Mořské plody zakázány
Ale její blízkost nic nepřipomíná. S jedinou výjimkou. Na informační tabuli radnice visí poslední rozbory vody v moři i výstraha, že je zakázáno vytahovat z moře slávky, škeble a jiné mořské plody v okruhu pět set metrů od elektrárny.
V Penly problémy s atomem nemají. Spíše je trápí větrné elektrárny, které narušují krajinu a podle nového projektu budou dokonce instalovány přímo v moři - dvacet kilometrů od břehu. I když ne každý s tím má problém, jako třeba Catherine Demarqueová, která žije jen několik kilometrů odtud.
„Větrné elektrárny? Ne, vůbec nám to nevadí, ztrácí se v nebi, protože jsou stejné barvy a večer svítí maličkým světýlkem, takže dokonce vypadají jako hvězdy. A jaderné elektrárny? Nemáme strach, nejsme v Japonsku, tady není žádné zemětřesení či tsunami.“
