• Dánský ostrov Samsø se stal přeborníkem v oblasti energetických komunit a patří mezi vzory energetické transformace.
• „Namísto dovážení topného oleje používáme slámu a místní prostředky. My šetříme a ostrov z toho má více peněz,“ vysvětluje Søren Hermansen, šéf Energetické akademie.
• V blížících se evropských volbách se bude rozhodovat o složení Evropského parlamentu a Komise, které budou na dalších pět let určovat třeba právě i energetickou politiku.
• Euroseriál Radiožurnálu a iROZHLAS.cz se proto nyní zaměřuje na dánský unikát.

euroseriál Samsø (Dánsko) 14:33 16. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ostrov Samsø, který leží v moři mezi Aarhusem a Odense, by nejspíš lákal pozornost maximálně tak letních dovolenkářů, kdyby se tam před necelými třiceti lety nezačala dít velká energetická transformace.

Inspirace tehdejším vládním projektem znamenala, že asi čtyřtisícový ostrov opustil topné oleje a dovoz elektřiny, aby místo toho topil biomasou a elektřinu bral z větrných elektráren a solárních panelů.

Ještě důležitější ale je, jak se k tomuto dobrali: skrze kolektivní (přesněji družstevní) vlastnictví tepláren a elektráren, tedy energetickou komunitu. Ta je odpovědí nejen na samotný provoz, ale také na financování, zapojení místních do chodu nebo řešení odporu proti stavbě elektráren.

Zatímco dnes je ostrov Samsø, pokud jde o emise oxidu uhličitého, v minusu, v roce 1997 se na ostrově topilo topnými oleji dováženými v cisternách trajektem. Každý si také topil vlastním kotlem, kdežto dnes je většina obyvatel ostrova připojena ke společným teplárnám. V těch se topí slámou, tedy biomasou z polí, kterých je ostrov plný.

„Dřív ji zemědělci zaorávali, ale když jí zaoráte moc, tak musíte zase použít další hnojiva. A ještě předtím ji pálili přímo na polích, to už teď taky nejde. Takže je to pro všechny výhodné řešení, že to využíváme místo topného oleje,“ popisuje Søren Hermansen, šéf místní Energetické akademie a jeden z lidí, kteří se na přerodu ostrova podíleli od jeho začátku.

Teplárny jsou přitom nenápadné, vypadají jako stodoly mezi vesnicemi. Uvnitř jsou to pak velká skladiště se slámou a menší budovy, kde je samotný kotel. Princip topení je jednoduchý, balíky slámy jsou naložené na pásu, ten je pomalu veze k drtičce, odkud se pak trubkou dostává nadrcená sláma přímo do kotle. K provozu prý stačí, když jeden z místních zemědělců občas přijede a naloží další balíky na pás.

Základní údržbu zařízení přitom také dělají místní. A právě to, že se výroba paliva a údržba dějí přímo na ostrově, je součástí celého návrhu. „Namísto dovážení topného oleje používáme slámu a místní prostředky, takže region z toho má peníze z daní. My šetříme a ostrov z toho má více peněz. Vytváříme nová pracovní místa. Zkoušíme nové věci, takže také přinášíme inovace,“ vysvětluje Hermansen.

Tam, kde už energetická komunita funguje, je prý možné ledacos. Hermansenova komunita například výrazně ušetřila tím, že všem svým členům nabídla energetický audit a zateplení domů nebo se podílela na financování tepelných čerpadel pro místní kostel. Hrdě také ukazuje na velké kryté parkovací stání pro automobily místní komuny (což je něco jako okres). Těch je něco přes třicet (jezdí jimi úředníci, sociální pracovníci), všechno elektromobily, napájené ze solárních panelů na střeše parkoviště i místních větrných elektráren.

Komuna na tom prý proti předchozímu řešení, kdy úřad proplácel úředníkům cesty jejich soukromými vozy, ušetřila. A auta navíc zůstanou na ostrově, protože komuna po pár letech plánuje vozy obměnit a několik let stará elektroauta rozprodat místním.

Energetická komunita

Nic z toho by se nestalo, nebo alespoň ne takto, kdyby se Søren Hermansen a další nerozhodli založit energetickou komunitu a nezačali obcházet místní. Ti se museli zapojit a na úvodní investici složit. Výsledkem je tak to, že každý z členů komunity vlastní svůj malý družstevní podíl na teplárně, větrníku nebo solárních panelech. Díky tomu tak členové mají nárok nejen na výnosy, tedy na levnou elektřinu a teplo, ale také na právo rozhodovat o budoucnosti komunity na valných hromadách.

Zelená transformace je drahá, ale budoucnost bez ní ještě dražší. Český ‚fosilní skanzen‘ je neudržitelný

Číst článek

Společné družstevní vlastnictví má v Dánsku velkou historii, na podobném principu na venkově existovaly studny a všelijaká zemědělská zařízení už před dvěma sty lety, poté co dánští monarchové uvolnili vlastnictví půdy. Ani dnes to není nic neobvyklého, i řada velkých firem, jako je mezinárodní mlékárenská firma Arla, je ve skutečnosti družstvo.

V případě energetických komunit to má i ekonomické výhody, například jiné zdanění včetně produkce elektřiny, kde je omezená produkce dokonce od daní osvobozená. Na rozdíl od klasického podnikání to může mít výhodu i v tom, že každý z členů ručí jen do výše svého vkladu.

Energetická komunita má ale podle Sørena Hermansena ještě jednu zásadní výhodu. Je protilékem proti takzvanému NIMBY (tedy: Not In My Back Yard), tedy odmítání různých jinak pozitivně vnímaných staveb a zařízení, například právě větrných elektráren, pokud jsou příliš blízko vašemu domovu.

Hermansen jako příklad dává pětici větrných elektráren uprostřed ostrova, kde část z nich vlastní místní zemědělci a část z nich družstvo. Každý ze členů družstva, kdo se na ně dívá, si tak může říct, že se dívá na „své“ větrníky. A skutečně se zdá, že odpor místních při jejich stavbě chyběl.

Dánsko chce zakázat pálení náboženských textů. Ničení Koránu či Bible zvyšuje riziko terorismu v zemi

Číst článek

Dopad na komunitu

Do energetických komunit jsou na Samsø zapojeny asi tři čtvrtiny domácností a spousta podniků, včetně třeba místních hotelů, škol nebo kostela. Celá tato skupina se pak potkává na valných hromadách, kde se rozhoduje o tom, co bude dál. Volí se tam členové řídicí komise/představenstva (kteří svou práci vykonávají bez finanční odměny) nebo se rozhoduje o budoucích investicích.

V jedné z tepláren na Samsø například doplňovali ke kotlům akumulační nádrže, které umožňují výraznější efektivnější provoz, znamenalo to ale nesnižovat připojeným domácnostem cenu.

Nakonec se to podařilo, ale jak s úsměvem Søren Hermansen popisuje, ne vždy to jde hladce: „Vždycky se objeví někdo, kdo potřebuje vést debatu, kdo je rozčilený, nespokojený s tím, jak to výbor řídí. Ale taková je naše společnost, nejsme všichni stejní. Ale je to příležitost a lidé jsou rádi, že to mohou probrat.“

Zatím ale prý nikdy nenarazili na neřešitelný problém, jen ve vesnicích, kde se o zavedení komunity pouze uvažovalo. V jedné z nich například Hermansen založení nedoporučil, protože bylo jasné, že vesnice je rozhádaná.

Jeden z nepřímých dopadů, který je ale například na Samsø důležitý, je to, že energetická komunita do oblasti přináší dostupnou cenu energií a tím nepřímo také pracovní příležitosti (protože je snazší pro firmy podnikat). To znamená, že lidé v energetických komunitách mají větší tendenci zůstávat, nestěhovat se z odlehlejších regionů pryč.

To byl jeden z důvodů, proč právě teď vzniká energetická komunita ve vesnici Haastrup, kde je jedním z iniciátorů celého projektu Michaël Desveaux. K založení komunity jej přivedla energetická krize z léta 2022. „Chtěli jsme se před podobnými výkyvy cen ochránit a produkovat si elektřinu sami,“ říká. A zdaleka tehdy nešlo jen o jeho vlastní peněženku.

Kvůli vysoké ceně energií hrozilo, že ve vesnici zavře obchod a možná i škola. Výsledkem by tak podle Desveauxa byl de facto konec vesnice, protože za veškerými službami by bylo nutné cestovat a lidé by se stěhovali pryč. Zatím ale vyhráno nemají, komunita je i o dva roky později ve fázi vzniku. Společně se sousední vesnicí chtějí koupit už existující větrnou elektrárnu v katastru a do budoucna také solární panely.

Evropská komise zahájila vyšetřování čínských dodavatelů turbín pro větrné parky

Číst článek

„Myšlenka je, že to půjde rozšířit, až si více z nás pořídí elektroauta nebo začneme vytápět domy tepelnými čerpadly a elektřinou,“ říká Desvaux s tím, že celý proces ale je náročný. Nejtěžší je prý udržet lidi nadšené a zapojené i po dvou letech. Výhled nízkých cen prý ale je nakonec ta nejlepší motivace.

Budoucnost

Jedna z věcí, které haastrupská vznikající komunita také zkoumá, je takzvaný Termonet, tedy jakýsi mladší bratranec sdílené teplárny. Jde o sdílený zemní kolektor pro tepelná čerpadla, ke kterému se mohou jednotlivé domácnosti připojit vlastním zařízením. Výhodou prý je nižší investice, takže se Termonet na rozdíl od sdílené teplárny vyplatí i ve výrazně nižším počtu připojených.

Ať už jde o menší či větší projekty, komunit jako těch v Haastrupu a Samsø bude velmi pravděpodobně v Dánsku přibývat. Konkrétní data Energistyrelsen, tedy dánský energetický úřad, nemá, nejméně dvacet takových už dostalo finanční podporu. Ta je obvykle určená na úvodní průzkumné práce, které mají odhalit, co je technicky a ekonomicky v dané lokalitě možné. Prozatím se podle Energistyrelsen rozdalo asi sedm milionů dánských korun (v přepočtu asi 23 milionů korun) a granty jsou dál otevřené.

A pokud jde o ostrov Samsø, ten neusíná na vavřínech ani po získání klimatické ceny OSN UN Global Climate Action Award. Ostrov se chce do roku 2030 skutečně stát klimaticky neutrálním a nezávislým na fosilních palivech, včetně trajektů, které na ostrov vozí místní i turisty. Ty by tak v následujících letech měly jezdit už jen na elektřinu. Stejně jako místní auta a celý zbytek ekonomiky.

Jakub Lucký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít