Češi a Slováci patří mezi nejčastější oběti novodobých otrokářů v Británii
I osm let po vstupu do Evropské unie míří Češi a Slováci houfně za prací na britské ostrovy. Někteří ale mají tu smůlu, že skončí v rukou novodobých otrokářů. Naletět se dá hodně snadno, ale dostat se na svobodu a zpátky domů je mnohem těžší.
Češi a Slováci patří v Británii mezi deset nejčastějších národů, které jsou obětí obchodu s lidmi. Tato nebezpečná forma mezinárodního zločinu je v Británii na vzestupu a Východoevropané představují žádané zboží.
„Kdyby to šlo, hned jedu nazpět domů, ale je to 2000 kilometrů. Třináct dní jsme spali na zemi, někomu dali nafukovačku, někomu jen deku. A kdo šel na noční, ten si lehl, střídali jsme se,“ popisuje 46letý zedník Miloš z Trnavy podmínky, za kterých musel v Británii žít.
O novodobém otrokářství v Británii natáčel zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek
Jsme na autobusovém nádraží v anglickém Peterborough. Milošovi se před chvílí zaleskly oči. Těžko říct, zda víc vyprávěním, jak se dostal do spárů gangu olašských Romů nebo když se lahvinka koňaku přestěhovala z mého batohu do jeho náprsní kapsy. Náklonnost k alkoholu Miloš neskrývá a ono to ani moc dobře nejde.
„Většinou muži ve středním věku, bezdomovci, alkoholici nebo drogově závislí – lidé, kteří neměli v té chvíli co ztratit, tak byli okamžitě rekrutováni vykořisťovateli,“ vysvětluje Petr Torák, český Rom ve službách britské policie.
Sám už měl s novodobými otrokáři co do činění. Jeden z gangů dokonce vypsal odměnu 3000 liber na jeho hlavu. „Policie se o mě tady postarala úplně perfektně, měl jsem policajty před barákem, kteří mě hlídali, kamerové systémy po celém obvodu domu, měl jsem alarm přímo napojený na policejní stanici,“ říká Torák.
„České oběti obchodování s lidmi jsou skoro výlučně dospělí muži. Musejí otrocky pracovat a podle našich zjištění končí buď v potravinářských závodech anebo v továrnách,“ vysvětluje Jantine Werdmüllerová von Ellg z nadnárodní organizace Stop the Traffik. Ta se snaží o prevenci proti modernímu otrokářství.
„Na začátku je často příslib zaměstnání. Oběti najdou reklamu v novinách, někde ve výloze nebo na internetu,“ uvádí Jantine a přidává zajímavý poznatek. Lidé často „naletí“ někomu, komu důvěřují a koho dobře znají.
„V okamžiku, kdy lidé dorazí do Británie, jim obvykle seberou doklady. Místo slibované pěkné mzdy buď nedostanou vůbec nic, nebo něco dostanou zaplaceno, ale o většinu peněz stejně přijdou. Najednou totiž musejí za všechno platit, za dopravu, za ubytování a podobně,“ popisuje Jantine způsoby zacházení s otroky.
„Další věc je, že lidé donucení k práci nesmějí odjet. Někdy je otrokáři vyloženě zamykají. V každém případě je alespoň zastrašují, ať už fyzicky nebo taky psychicky,“ dodává Jantine Werdmüllerová von Ellg.
Petr Torák potvrzuje, že psychický teror vede taky k tomu, že se nedaří proti organizátorům trestné činnosti shánět svědky. „Při jedné razii se našlo asi 25 obětí vykořisťování, pouze tři z toho nám dali výpověď. Z těch tří vydržel jenom jeden a i ten asi po dvou měsících odešel a úplně zmizel,“ upozorňuje Torák.
Zastupitelský úřad v Londýně může českým obětem nejrůznějším způsobem pomoct. Ambasáda by ale podle tamního velvyslance Michaela Žantovského potřebovala posilu speciálně na tento typ práce.
„Při řadě zastupitelských úřadů, včetně zastupitelského úřadu Slovenské republiky, funguje policejní atašé, který je profesionálním policistou. A myslím si, že je načase, abychom uvažovali o něčem podobném,“ míní Žantovský.
Dobře organizované zločinecké skupiny využívají benevolence britských úřadů a s pomocí skutečných nebo padělaných dokladů pobírají nejrůznější sociální dávky. O krok napřed byly dlouho i proti britským bankám.
Miloš, který přiznává dva pobyty ve slovenských nápravných zařízeních Ilava a Leopoldov, o tom ví svoje. Na falešné doklady na jméno Lakatoš musel z banky vybrat 16 tisíc liber.
Právě takové podvody organizované mezinárodními bandami mají i další negativní účinky. Britské úřady a instituce se pak paušálně dívají na Čechy a Slováky s nedůvěrou.
