„Bibi“ v sevření radikálů a opozice. Podle expertky může přitvrdit v Gaze, chce být válečným hrdinou

Praha 19. června 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Rozpuštění válečného kabinetu Izraele je velká událost posledních dní. K čemu vlastně sloužil a co se stane, když teď nebude? 
Válečný kabinet byl ustanoven 11. října 2023, tedy čtyři dny po bezprecedentních útocích Hamásu na izraelské civilisty. Měl to být orgán, do kterého si izraelský premiér Benjamin Netanjahu přizval další kolegy, ať už z vlády, nebo z opozice, aby společně koordinovali postup řízení války proti Hamásu. 

Jestli to tedy chápu správně, tak válečný kabinet fungoval jako poradní, ale i direktivní orgán vedle vlády jako takové a snoubil spolu opoziční i vládní politiky.
Přesně tak, v rámci válečného kabinetu měli různí členové různé role a tři nejdůležitější, což je premiér Benjamin Netanjahu, ministr obrany Joav Galant a ministr Benny Gantz, měli dokonce právo hlasovat. Vedle nich tam byli další členové, kteří měli status pozorovatelů, mohli se zapojovat do diskuzí, ale ohledně hlavních rozhodnutí hlasovat nemohli. 

Co naštvalo Bennyho Gantze, že se zvedl ze židle a odešel? 
Benny Gantz má dlouhodobě spory s Benjaminem Netanjahuem. Před vypuknutím války byl dlouhodobě v opozici a kritizoval Netanjahua z řady různých důvodů. Teď to ovšem ještě zesílilo v kontextu událostí posledních osmi měsíců, kdy Gantz dlouhodobě vyjadřoval kritiku proti tomu, jak Netanjahu vede válku. Je v tuto chvíli velmi dlouhá, mezinárodně velice kritizovaná a zatím se nezdá, že by spěla k nějakému konci, tím spíše, že by se naplnil cíl, který Netanjahu dlouhodobě deklaroval, tedy zničení Hamásu.

Když to úplně zjednoduším, tak členové válečného kabinetu se rozhádali nad tím, jak Benjamin Netanjahu vede válku?
To je zjevně hlavní důvod, byť tam hrály roli i další faktory, protože Benny Gantz odůvodnil svůj záměr opustit válečný kabinet mimo jiné tím, že kromě vedení války je jedním z jeho zásadních požadavků, aby se normalizovaly vztahy mezi Izraelem a Saúdskou Arábií a zároveň aby byla zavedena vojenská služba pro všechny Izraelce. V tuto chvíli jsou tam různé výjimky, které se týkají zejména ultraortodoxních, nábožensky směřovaných lidí, kteří v armádě sloužit nemusí.

S kým se radí izraelský premiér

Válečný kabinet je rozpuštěn, ale Benjamin Netanjahu se musí s někým radit a řešit, jak bude nadále koordinovat válku proti Hamásu. S kým to teď bude dělat, když už nemá pětici svých kolegů, se kterými by se sešel, spojil vládu s opozicí, měl národní jednotu a řekli si, jak to bude?
Jeho nejbližším poradcem je nadále ministr obrany Joav Galant, údajně vlivné slovo má v rámci poradních hlasů, které kolem sebe Netanjahu má, Ron Dermer, což je ministr pro strategické záležitosti, který v minulosti sloužil jako velvyslanec Izraele ve Spojených státech amerických. Toto jsou lidé, se kterými Netanjahu pravděpodobně bude nejvíce diskutovat aktuální věci ohledně průběhu války. Ale od okamžiku, kdy Benny Gantz oznámil stáhnutí z válečného kabinetu, sílí hlasy pravicových radikálních stran a některých pravicových radikálních ministrů, jako jsou Itamar Ben Gvir nebo Becalel Smotrič, kteří jevili velký zájem o to, aby válečný kabinet nebyl rozpuštěn a aby jeden z nich zaujal místo odcházejícího Bennyho Gantze.

Smotrič je ministrem financí, Ben Gvir ministrem národní bezpečnosti, jsou z jiných stran, ale oba platí za radikální páky ve vládě Benjamina Netanjahua.
Formálně de facto reprezentují dvě různé strany, ale ty se před posledními volbami, které se konaly koncem roku 2022, spojily pod jednu koalici, respektive do jedné alianční skupiny, která je známá jako Náboženská sionistická strana.

Jsou teď v Izraeli obavy, že kdyby se tito dva dostali blíž k Benjaminu Netanjahuovi, tak postup vůči Hamásu a válka v Gaze může ještě přitvrdit? 
Určitě to rezonuje, protože jak Ben Gvir, tak Smotrič se dlouhodobě netají svými radikálními, pravicově extrémistickými názory. Zastávají postoje, řekněme osadnického hnutí, které tvrdí, že stávající území Izraele by se mělo nadále rozšiřovat, protože území, které Bůh přidělil Židům na základě Bible, má být mnohem větší než stávající stát Izrael. Podle nejvíce extrémní interpretace se má jednat o takzvaný Velký Izrael nebo „Eretz Yisrael“, který má být lokalizovaný mezi dvěma velkými řekami. A protože Bible je v mnoha případech nepřesná nebo ne úplně jasně formulovaná, tak v pojetí těchto extrémistů mají být těmito dvěma řekami Nil a Eufrat. Pokud by tyto vize převládly, tak by to znamenalo, že Izrael by se měl rozšířit nejen o území Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu, což jsou území, kde je v tuto chvíli nakumulováno největší množství Palestinců, ale i na úkor území okolních států. 

I na Sinajský poloostrov a tak dál. 
Na území Sýrie, Jordánska. 

Na situaci v Pásmu Gazy se ptám proto, že Izrael o víkendu anoncoval přestávky v bojích kvůli dodávkám humanitární pomoci, nicméně šéf Úřadu pro palestinské uprchlíky při OSN prohlásil, že boje nadále pokračují. Má už Izrael plán, co dál? Co se aktuálně v tomto regionu děje?

Co bude dál, je ta největší otázka. Po osmi měsících sice Benjamin Netanjahu stále opakuje, že je potřeba zlikvidovat hnutí Hamás, že je třeba osvobodit izraelská rukojmí, která jsou stále v zajetí Hamásu a některých dalších palestinských organizací, ale celkově, až na tyto značně obecné cíle, se zatím nezdá, že by Netanjahu měl jasný scénář, jak toho dosáhnout. Pokud jde o zastavení bojů, tak to se má týkat oblasti kolem hraničního přechodu Kerem Šalom, odkud proudí do Gazy kamiony s humanitární pomocí.

To je úplně na jihovýchodě Pásma Gazy.
Ano. Je to jenom část území, kde jsou boje na několik hodin denně zastavené, což se zdůvodňuje tím, aby se tam dostaly konvoje s humanitární pomocí. Ale to neznamená, že by se nebojovalo v jiných částech Pásma Gazy.

Horká půda

Bojuje se i v jiných částech Izraele. Izrael dále má konfrontaci raketovými útoky s hnutím Hizballáh operujícím na jihu Libanonu. V Izraeli tento týden jednal poradce Bílého domu Amos Hochstein a zaznamenal jsem v zahraničních médiích informace o tom, že spolu se zástupci izraelské administrativy jednali právě o situaci na severní hranici. Ve Vinohradské 12 už jsme několikrát mluvili o tom, že se tam může rozhořet mnohem větší spor, Hizballáh je násobně silnější milice než hnutí Hamás. Nemůže Hizballáh brát rozpuštění válečného kabinetu v Izraeli jako příležitost, jako nějaké intermezzo, vakuum rozhodování v Izraeli a považovat ho za vhodný okamžik k poslání raket, ale například i pozemních jednotek na sever Izraele?
To si upřímně nemyslím, protože i když Benny Gantz odešel z válečného kabinetu, tak to nijak zásadně nemění situaci v izraelském parlamentu, který v tuto chvíli má schopnost schvalovat většinu rozhodnutí a řídit situaci v Izraeli. V parlamentu je Benjamin Netanjahu v koalici s radikálními pravicovými stranami a s některými náboženskými stranami a pořád má nadpoloviční většinu. Izraelský parlament má dohromady 120 poslanců a vláda Benjamina Netanjahua jich v tuto chvíli má 64, což je celkem pohodlná většina, takže i bez válečného kabinetu a podpory Bennyho Gantze může Benjamin Netanjahu dál vládnout. Máte ale pravdu, že severní hranice je dlouhodobě problematická a nebezpečná. Mluví se o tom asi trochu méně než o situaci v Gaze, kde média sledují v podstatě každý jednotlivý krok a každý vývoj, ale přestřelky mezi Hizballáhem a izraelskou armádou na severu probíhají poměrně dlouho a vedlo to i k rozpoutání poměrně velkých a ničivých požárů. Krajina v severním Izrael je totiž v tuto chvíli relativně suchá, takže stačí málo, aby to tam vzplálo. 

Je to velmi horká půda, metaforicky vzato, protože pokud si dobře pamatuji, není to tak dávno, co izraelské obranné složky oznámily, že se jim podařilo zabít jednoho z vysoce postavených členů hnutí Hizballáh Táliba Samího Abdalláha.
Někdy se mu taky říká abú Tálib, což je taková přezdívka. Ale máte pravdu, že Izrael je čas od času schopen zasáhnout i velmi důležité a vysoce postavené členy, ať už Hizballáhu nebo Hamásu, byť zatím nedosáhl na ty úplně nejvyšší. V Pásmu Gazy je to Jahjá Sinvár, v případě Hizballáhu je to Hasan Nasralláh.

Pojďme zpátky k rozhodovacím pravomocím. V Izraeli totiž existuje i jakýsi bezpečnostní kabinet. Do jaké míry dokáže suplovat ten válečný?
To bude těleso, které bude sloužit jako určitá diskuzní a rozhodovací platforma pro Benjamina Netanjahua. 

Také tam jsou členové opozice?
Nejsou. Jsou tam členové vlády s tím, že v tomto kontextu se řeší, co budou chtít Itamar Ben Gvir a Becalel Smotrič, protože jsou dlouhodobě nespokojení s tím, jak Benjamin Netanjahu vede válku. Řeší se, co kdyby byli ještě tvrdší a nebrali ohledy na počty palestinských civilních obětí, pokud by to vedlo k eliminaci Hamásu. Pokud tito lidé získají větší prostor, případně i větší sílu, tak to může znamenat další zhoršení situace války v Gaze. Na druhou stranu jste zmiňoval návštěvu amerického představitele Amose Hochsteina, minulý týden byl v Izraeli Antony Blinken, americký ministr zahraničí, a Američané velmi apelují na Benjamina Netanjahua, aby těmto radikálním hlasům nedával velký prostor, protože spíš stojí o to, aby válka dospěla pokud možno k blízkému konci.

Americká páka

Ať už to byl Amos Hochstein, anebo vámi zmiňovaný Antony Blinken, nechtějí po Benjaminu Netanjahuovi, aby zachránil válečný kabinet? Nelobovali za to, aby udržel jednotu, aby tam byl i kontakt s opozicí, aby radikálové nedostali takový prostor?
Co se týká postoje Spojených států amerických, tak tato věc sice nikdy nezazněla úplně otevřeně, protože USA jsou i nadále spojenci, ale administrativa Joea Bidena se velmi kriticky staví k Benjaminu Netanjahuovi už poměrně dlouhou dobu. Platí to od začátku války a platilo to i před ní, kdy se řešily některé kontroverzní věci, jako třeba tolikrát probíraná reforma soudního systému v Izraeli. Co se týká přístupu k současné politické situaci v Izraeli ze strany Spojených států, tak Američané, i když to neřeknou nahlas, by si pravděpodobně nejvíce ze všeho přáli, aby se v zemi uskutečnily předčasné volby, ve kterých by Benjamin Netanjahu byl nejspíš nucen odejít do opozice. Na základě aktuálních průzkumů veřejného mínění, které se ještě můžou změnit, by se novým premiérem mohl stát Benny Gantz. I z tohoto důvodu Gantz navštívil Bílý dům, což je něco, co se Benjaminu Netanjahuovi v době funkčního období Joea Bidena zatím nepodařilo.

Dovolte mi zkratku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ znamená to, že Joe Biden už má Benjamina Netanjahua dost? 
Údajně se v soukromí na jeho adresu měl vyjadřovat velmi kriticky. Nesouvisí to jenom s osobou Benjamina Netanjahua, který je z řady důvodů kontroverzní, je to kvůli vedení války, ale i kvůli různým korupčním skandálům a dalším problémům, ale zároveň to má poměrně výrazné dopady na situaci ve Spojených státech amerických, kde jsme v uplynulých týdnech a měsících viděli poměrně velké propalestinské protesty, ať už v ulicích velkých amerických měst, nebo na univerzitních kampusech. Blíží se americké volby a v nich může mít velmi důležitou roli i hlas amerických muslimů, kteří v posledních volbách volili pro Joea Bidena, ale v těch stávajících by se mohli rozhodnout, že nemají žádného dobrého kandidáta.

Říká se, že kdyby zvolili Donalda Trumpa, tak Benjaminu Netanjahuovi uvolní ruce.
Právě, jenže to není v zájmu amerických muslimů, kteří víc podporují palestinskou stranu. Donald Trump pro ně i vzhledem ke své imigrační politice a různým dalším věcem není vhodným kandidátem. Ale mohli by se rozhodnout, že i Joe Biden se svým velmi proizraelským a pronetanjahuovským postojem není kandidát, kterého by chtěli podpořit, takže nemusí vůbec přijít k volbám, což by nakonec Bidena mohlo stát vítězství.

Vraťme se zpátky do Izraele. Válečný kabinet tedy skončil, byl rozpuštěn kvůli vnitřním rozporům politiků, kteří v něm byli a kteří nesouhlasili s tím, jak Benjamin Netanjahu vede válku. Premiér je pod tlakem svých radikálních partnerů v koalici a ministrů Becalela Smotriče a Itamara Ben Gvira. Současně to nemusí být až tak velký problém v koordinaci toho, co se děje v Pásmu Gazy, a útoků proti Hamásu, protože je tu stále izraelský parlament, který má legislativně mnoho pravomocí. Izraelské obranné složky také koordinuje ministr obrany a zároveň je tu bezpečnostní kabinet, v rámci kterého se bude nějakým způsobem řešit, kdo teď bude mít hlavní slovo v tom, jak bude válka pokračovat. 
Hlavní slovo bude mít asi i nadále Benjamin Netanjahu, protože je pořád v pozici izraelského premiéra, a tím pádem kumuluje ve svých rukou největší moc. Ale Netanjahu řadu svých kroků diskutuje a koordinuje, protože sám si asi v některých okamžicích není úplně jist, jaký by měl být ten nejlepší postup.

A nechtěl by válečný kabinet obnovit? Nejsou tam nějaké tlaky na to, aby za pár dní například v úplně novém složení vznikl znovu?
V tuto chvíli to nevypadá reálně, protože proti Benjaminu Netanjahuovi se formuje poměrně silná opozice, za jejíž hlavního představitele je považován už zmiňovaný Benny Gantz. Ale jsou tam i další lidé, kteří s Benjaminem Netanjahuem dlouhodobě nesouhlasí, ať už je to Avigdor Lieberman, nebo bývalý izraelský premiér Jair Lapid, kteří spolu údajně měli mít v minulých dnech schůzku, kde jednali o tom, jak odstavit Netanjahua od vlády a jak případně dospět k předčasným volbám. 

Politická krize za dveřmi?

Nemůže toto dění vyústit v silnou vnitropolitickou krizi v Izraeli tak, že by to skončilo předčasnými volbami, které si přeje Bidenova administrativa, jak jste zmiňovala?
To se může stát. V posledních dnech a týdnech jsme pozorovali v Izraeli i poměrně velké demonstrace, které byly směřované právě proti vládě Benjamina Netanjahua. Podle demonstrujících Netanjahu nedělá dost pro to, aby zajistil osvobození izraelských rukojmí a dovedl válku k nějakému úspěšnému konci. Nicméně pokud by měly být vypsané předčasné volby, aniž by na to Benjamin Netanjahu přistoupil, a on na to nepřistoupí do poslední chvíle, dokud jenom bude moct, tak by to znamenalo, že se vláda musí rozpadnout. Tím pádem by odešli někteří extrémisté, kteří tím dlouhodobě vyhrožují. Ale je otázka, do jaké míry tím vyhrožují a do jaké míry to myslí vážně, protože si samozřejmě uvědomují, že v tuto chvíli jsou v mocenské pozici a že mohou prosadit řadu věcí, o kterých by si jinak mohli nechat jenom zdát. Jedna varianta tedy je, že z Netanjahuovy vlády odejde některá ze stran stávající koalice. Druhá možnost je, a je to možná něco, s čím do určité míry kalkulují členové opozice, že by se našli určití političtí přeběhlíci. Z šedesáti čtyř poslanců by stačilo, kdyby to bylo pět lidí, a s Netanjahuem jsou v tuto chvíli nespokojeni i členové jeho domovské strany Likud. Na základě toho by se vláda rozpadla, vypsaly by se předčasné volby a voliči by následně rozhodli, jaký bude další politický vývoj v Izraeli. 

Jaký je podle vás realistický, nejpravděpodobnější scénář?
To se těžko předvídá. Za mě je scénář takový, že Netanjahu se bude snažit udržet u moci tak dlouho, jak to jenom půjde. Je velmi pragmatickým politikem, který ne nadarmo má v Izraeli přezdívku „kouzelník“.

Takže i za cenu toho, že by například přitvrdil v Gaze?
I za cenu toho, že by nakonec byl nucen přitvrdit v Gaze a že bude ještě více sílit mezinárodní kritika, se Benjamin Netanjahu bude snažit udržet svoji vládu tak dlouho, jak to jenom půjde. Doufá, že z toho nakonec vyjde jako určitý válečný hrdina. Tento narativ v posledních dnech posílil s hrdinským osvobozením čtyř izraelských rukojmí z rukou Hamásu v rámci speciální operace, kterou udělala izraelská armáda. Netanjahu doufá, že když to bude protahovat a když se podaří dosáhnout ještě nějakých dílčích úspěchů, velkým úspěchem by například bylo zabití nebo zajetí Jahji Sinvára, tak mu to pomůže v průzkumech a pak si předčasné volby bude moct dovolit, protože bude mít větší naději na vítězství.   

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Youtube Channel 14, France 24, CNN Prima News, DW News, Middle East Eye, Al Jazeera.