Běloruská opozice vyzvala EU k nekompromisní politice vůči Lukašenkovi
"Z vlka vegetariána nikdy neuděláte, běloruský diktátor Alexandr Lukašenko vodí za nos Evropskou unii i Rusko, nenechte se znovu oklamat, potřebujeme vaši pomoc." Tato slova adresovali Západu vůdci běloruské opozice, kteří přijeli do Prahy. Mezi nimi i bývalý běloruský prezident a signatář rozpadu Sovětského svazu Stanislav Šuškevič a bývalý politický vězeň Alexandr Kazulin. S oběma ve sdružení Občanské Bělorusko mluvil redaktor Radiožurnálu Martin Dorazín.
Stanislav Šuškevič jako nejvyšší běloruský představitel podepsal zánik Sovětského svazu, s Alexandrem Lukašenkem to ale tak jednoduché není. S tímto fenoménem si běloruská opozice, Evropa ani Rusko neví rady už dobrých 15 let.
Zmanipulované prosincové volby hlavy státu vyvolaly nesouhlas pozorovatelů OBSE i veřejnosti. Tvrdý zásah vůči demonstrantům už poněkolikáté odhalil pravou tvář běloruského vládce, který umně využívá sporů mezi Evropou a Ruskem a jednou kamarádí s tím, podruhé s oním a nakonec oklame oba.
Řádné volby ale vyhrát nedokáže, říká Stanislav Šuškevič:
„Volby vyhrála opozice, která se dokázala sjednotit. Lukašenko to pochopil a potvrdily to výsledky nezávislých průzkumů - našich i sociologických. Proto nechal Lukašenko tak tvrdě zmlátit všechny, kteří přišli na říjnové náměstí slavit vítězství. To ale není všechno. Lukašenko zašel ještě dál - chápe, že veřejnost je proti němu a snaží se ji zastrašit. Hrozí naprosto vymyšlenými obviněními z organizování masových nepokojů. Nic takového se nestalo a veškeré výtržnosti byl dílem jednotek zvláštního určení.“
S Lukašenkem se nedá spolupracovat v dobrém, on rozumí jen jazyku síly, upozorňuje Stanislav Šuškevič:
„Západ a konkrétně Evropské unie jsou naivní. Žijí v zajetí mnoha mýtů o Bělorusku. Jedním z nich je to, že Lukašenka je možné převychovat. Z vlka ale vegetariána nikdy neuděláte - nutíme mu trávu, zatímco on chce maso. Lukašenko Západu odjakživa jen lhal a lhal, nesplnil jedinou podmínku. Západ mu umožnil, aby ukázal opozici jako slabou, ubohou a nejednotnou a Evropa této propagandě podlehla. Lukašenko se pak vytahoval, jak kamarádí s Evropou.
Podle Stanislava Šuškeviče je nejednotnost opozice dalším mýtem, který Lukašenko s úspěchem šíří. Proč tedy nepostavila proti Lukašenkovi jednoho společného kandidáta?
„Tak velkého idiotizmu,jakým by byl společný kandidát, jsme se dopustit nemohli. My jsme ale postavili deset kandidátů a pracovalo tedy deset štábů a zmocněnců, kteří jezdili po celém Bělorusku a vysvětlovali, co je Lukašenko zač a proč je nutné změnit režim. Západ ale chce, abychom vystavili jednu politickou figuru. Copak Západ chce dalšího Lukašenka? Západ nás asi nechce pochopit. Poslouchá jen svoje úředníky, kteří si bezstarostně sedí v Bruselu nebo jinde a buduje svoji politiku založenou na jejich názorech. A ty, kteří celou dobu žijí v Bělorusku a zápasí s podlým režimem, bůhvíproč slyšet nechce.“
Cestou z izolace jsou bezplatná víza pro obyčejné Bělorusy a možnost studovat v zemích Evropské unie - to jsou podle Stanislava Šuškeviče reálné cesty pomoci.
„Evropské unii netřeba dávat rady. Důležité je, aby si uvědomila, že má co do činění se státním terorismem. Lukašenko jako diktátor začal používat teror jako nástroj moci. S teroristou se ale nevyjednává. On musí bezpodmínečně pustit všechna rukojmí, kterých drží opravdu hodně. Žádné rozhovory a žádný dialog s Lukašenkem, dokud nepropustí rukojmí!“
Jedním z rukojmích byl i prezidentský kandidát, bývalý rektor minské univerzity Alexandr Kazulin. V Lukašenkově vězení si odseděl polovinu z pětiletého trestu a na svobodu se dostal až díky sankcím, které na Bělorusko uvalily Spojené státy. Ani Kazulin nenazývá prosincové hlasování volbami:
„Volby - to je příliš silné slovo. Je jasné, že v Bělorusku nebyly volby, ale divadelní inscenace o prodloužení prezidentských pravomocí Alexandra Lukašenka. Závěr představení byl velmi smutný - byl to šok pro naši i evropskou veřejnost. Tak tvrdě a nenávistně zacházet s vlastním národem - to se v moderní historii jen tak nevidí. Je velmi dobře, že ministři zahraničí Polska, Česka, Německa a Švédska vystoupili se společným prohlášením a velmi trefně srovnali naši situaci s Polskem po vyhlášení výjimečného stavu nebo s tím, co se dělo v Jugoslávii za Slobodana Miloševiče, dokonce v ještě horší variantě.“
Ani Alexandr Kazulin nesouhlasí s rozšířeným názorem, že opozice je příliš rozhádaná na to, aby se mohla stát reálnou politickou protiváhou režimu.
„9. ledna se prakticky úplně všechny demokratické strany a společenské organizace přijaly společnou deklaraci, ve které v první řadě žádáme propuštění všech politických vězňů. Ve vězení ale sedí i nevinní lidé, kteří s demonstracemi neměli vůbec nic společného. Začaly represe a teror v širokém měřítku proti národu. Lukašenko likviduje celé demokratické pole, to znamená nejen politické strany, ale také média a společenské organizace, které mají třeba jen trochu odlišný názor. To svědčí o tom, že diktátor nezvítězil a tuto svou prohru chce maskovat vyvoláním doslova zvířecího strachu v lidech. Výjimečný stav není oficiálně vyhlášený, ale de-facto existuje.“
Alexandr Kazulin se obává, že Lukašenko teď bude žádat daleko vyšší tresty pro opozici.
„Je pravděpodobné, že zadržení budou obvinění z příprav státního převratu, za což hrozí jak jistě víte mimořádně vysoké tresty. Běloruská televize včera uvedla, že jde asi o 40 lidí, já si myslím, že se to může týkat až stovky. Jestliže to dopustíme, umíte si představit kam se Bělorusko propadne. Pokud evropské a mezinárodní společenství nebude jednat koordinovaně a jednotně, příští volby se budou konat pod hlavněmi samopalů a policejními pendreky. Opozice se jich už účastnit nebude. Jestli je Evropa ochotná připustit vznik takového ghetta ve svém centru, nemůžeme s tím nic dělat. Budeme bojovat dál sami,“ dodává bývalý běloruský politický vězeň Alexandr Kazulin v příspěvku Martina Dorazína.
