Během zahraničního turné emigrovalo sedm členů Kubánského národního baletu

Sedm členů Kubánského národního baletu (Ballet Nacional de Cuba) emigrovalo během turné v Mexiku. Zprávu vydanou exulantským webovým serverem potvrdil mluvčí baletu. Taneční soubor je výkladní skříní komunistického režimu. Patří mezi světově nejuznávanější tělesa a za hranice jezdí poměrně často. Není to poprvé, co ho podobná událost postihla.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hraniční přechod USA - Mexiko

Hraniční přechod USA - Mexiko | Foto: Miroslav Konvalina

Mezi emigranty jsou dva muži a pět žen. Šest z nich už je ve Spojených státech a požádalo o politický azyl. Poslední má být stále ještě v Mexiku, ale plánuje za svými kolegy dorazit. Tak to alespoň píše exulantský webový server Café Fuerte.

Jako motivaci uvedl touhu po umělecké svobodě i zlepšení ekonomické situace tanečníků. A zkušenosti ukazují, že se jim opravdu může podařit začít nový život.

Přehrát

00:00 / 00:00

O emigraci kubánských tanečníků informoval redaktor Ondřej Bouda

V roce 2005 emigroval přední tanečník kubánského baletu. V roce 2011 během turné v Kanadě dalších pět členů souboru. Většina z nich neměla problém s hledáním nového angažmá.

Emigrace na oficiálních akcích sice nejsou nijak masovou záležitostí, nicméně dochází k nim celkem pravidelně. A netýká se to jen Kubánců, Třeba během olympiády v Londýně o azyl požádalo více než 20 afrických atletů. A v roce 2011 po přátelském utkání ve Francii zmizel dokonce celý fotbalový team ze Senegalu. Důvody nejsou jen politické, ale často i ekonomické.

Úřady si sice mohou prověřit, koho vysílají do zahraničí, ale jistotu nemají nikdy. O tom svědčí i případy z komunistického Československa.

Například Ája Vrzáňová, která po druhé světové válce kralovala světovému krasobruslení, jezdila do ciziny pravidelně. Až v roce 1950, když obhájila titul mistryně světa v Londýně, tak tam rovnou požádala o azyl.

V umělecké sféře by se dal najít ještě lepší příklad. Waldemar Matuška byl populární zpěvák, ztvárnil řadu filmových rolí, od režimu získal dokonce ocenění zasloužilý umělec a pravidelně koncertoval v zahraničí. A najednou – po 26 letech z pohledu režimu spolehlivé kariéry – se rozhodl využít možnosti a jednou se prostě nevrátil ze Spojených států.

Ondřej Bouda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme