Proč přišel ten izraelský úder podle vás teď po dvou měsících příměří v Gaze?
Těch důvodů je několik. Z pohledu Izraele se má jednat o nějaký nátlak na Hamás, zároveň je nutné říct, že Izrael reálně porušuje dohody příměří uzavřeného v lednu. První fáze, která už skončila oficiálně před několika týdny, měla vyústit ve fázi druhou, kdy měla být zahájena jednání o trvalém míru mezi Hamásem a Izraelem a izraelská vláda tato jednání de facto bojkotovala.

Izraelská vláda trvala na tom, že Hamás má dále propouštět izraelské rukojmí výměnou za palestinské vězně, ale odmítala se zavázat k tomu, že po skončení této fáze se nevrátí k bojové operaci.

A to je něco, co Hamás odmítal, a teď z těch jednání mezi Hamásem a Izraelem bylo celkem jasné, že se dostala do slepé uličky, neboť Hamás odmítá propouštět další rukojmí, pokud nebude mít záruku, že dojde k trvalému míru.

Zároveň v Izraeli panují dohady, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařídil obnovení té operace, aby odvedl pozornost od svých domácích politických problémů.

Znamená to, že izraelské výzvy, aby Hamás propustil zbývající rukojmí, tedy vycházejí z dosavadních dohod, anebo jde o nové požadavky Izraele?
To je taková kombinace. Ono se počítalo s tím, že pokud dojde k trvalému míru a k začátku rekonstrukce, tak Hamás propustí všechny rukojmí, včetně těl zabitých rukojmích.

Zároveň otázkou bylo, kdy k tomu má dojít. A Izrael už během první fáze během února dával najevo, že chce, aby byli rukojmí propuštěni ještě předtím, než dojde k trvalému míru. Takže on tam byl nějaký horizont propuštění všech těch rukojmích, ale Izrael chtěl, aby to proběhlo dříve, než bylo domluveno v původní dohodě o příměří.

Izraelská vláda je teď pod tlakem velké části společnosti, aby i za cenu ústupku dojednala propuštění posledních rukojmích. O jaké ústupky by mohlo jít?
To je otázka, která se opravdu teď už týdny až měsíce intenzivně řeší. Hlavní ústupek je, že se Izrael zaváže k tomu, že ukončí válku a že ji neobnoví ani v dohledné budoucnosti.

A jak říkáte, tlak na vládu v Izraeli je obrovský a podle průzkumů veřejného mínění jednoznačně majoritní část izraelské společnosti si přeje navrácení rukojmích. A to i z pohledu izraelské společnosti za cenu, že skončí válka a Hamás nebude zničen a že dojde k trvalému míru.

Úterní útok si podle Palestinců vyžádal přes 400 obětí na životech. Podle některých komentářů ale fakt, že se Izraelci omezili na vzdušné údery a nepodnikli znovu pozemní invazi, může napovídat, že ještě dávají Hamásu nějakou šanci změnit jeho vyjednávací pozici k rukojmím. Je reálné, že by izraelská operace mohla mít tenhle účinek?
Já se domnívám, že nikoliv. Hamás ví, a to je velmi chladná úvaha, že ti rukojmí, především ti živí rukojmí, kterých se odhaduje, že už je 24, jsou jedinou výhodou, kterou on má vůči Izraeli, jenž je nesrovnatelně vojensky mocnější.

Takže já si nemyslím, že tento řekněme nátlak bude účinný. Zároveň jsou zprávy o tom, že izraelská armáda vyzvala palestinské obyvatelstvo, aby se stáhlo z některých oblastí Gazy a předpokládá se, že k (pozemní) invazi dojde poměrně záhy. To může být součástí nátlaku, ale já se domnívám, že to opravdu nebude mít kýžený efekt, který jste zmiňovala.

Dá se odhadnout, jestli mají teroristé z Hamásu potenciál k nějaké rozsáhlejší odpovědi?
To rozhodně nemají. Ta hrozba Hamásu pro Izrael, izraelskou společnost, izraelské civilisty, už po 7. říjnu reálně zmizela. Hamás v podstatě po celou dobu té války od 7. října 2023 až do letošního ledna, kdy začalo příměří, tak on se uchyloval spíš ke gerilovým operacím.

Ještě docházelo k občasnému bombardování raketami izraelských měst, ale to už také utichlo. Takže Hamás má podle všeho stále kapacity odporovat a bojovat proti Izraeli přímo na území Gazy. Nicméně to je hrozba už jen velmi malá pro izraelské vojáky a vojačky nasazené v Gaze. Pro izraelskou národní bezpečnost to už závažná hrozba není.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít