Jenkins jako čtyřiadvacetiletý sloužil na americké základně v demilitarizované zóně mezi oběma korejskými státy. Utéct se rozhodl, protože se bál, že jednou na hlídce zemře a měl také strach z vietnamské války.

Jedné lednové noci Jenkins vypil pár piv, odešel přes demilitarizované pásmo a vzdal se severokorejským vojákům. Doufal, že požádá o azyl na ruské ambasádě, a pak se při výměně vězňů vrátí do Spojených států.

To se mu ale nesplnilo a místo toho musel 40 let zůstat v Severní Koreji. Dlouho byl držený jako vězeň. Tvrdil, že ho mučili a zkoušeli na něm brutální lékařské metody - třeba mu bez umrtvení odstranili tetování americké armády.

Jenkins byl nucený osm hodin denně studovat spisy Kim Ir-sena, překládal z angličtiny a učil anglicky severokorejské špióny. Zároveň se ale proslavil v severokorejském filmu, kde ztvárnil několik západních padouchů.

V zajetí Jenkins taky potkal svou budoucí manželku. O dvacet let mladší Japonku Hitomi Sogovou Severokorejci unesli, aby jejich špióny učila japonštinu. Právě láskou k ní Jenkins zdůvodňoval to, že se léta nepokusil o útěk z KLDR: „Neodešel jsem a oni věděli, že nemůžu utéct. Kdo by utíkal a nechal tam svou ženu a dcery? Nikdy!“

Jenkinsova manželka se v roce 2002 díky dohodě mezi Pchjongjangem a Tokiem mohla vrátit domů. Jenkins se dvěma dcerami opustili Severní Koreu o dva roky později. Stal se tak jediným ze čtyř amerických zběhů, kteří se ze země dostali. Ostatní tam podle BBC nejspíš zemřeli.

V Japonsku se Jenkins vzdal americké armádě. Vojenský soud ho poslal na necelý měsíc za mříže. V roce 2005 navštívil svou rodinu v Severní Karolíně: „Jsem opravdu šťastný, že po 40 letech můžu navštívit svou matku a rodinu v Americe, ale zůstanu tady jen týden. Pak se vrátím zpět do Japonska, na Sado, abych žil s mou drahou manželkou a její rodinou.“

Právě na ostrově Sado Jenkins taky zemřel. Pracoval tam jako vítač v parku. Za celou dobu si podle BBC kvůli dlouhé izolaci nezvykl na moderní svět. Třeba se nikdy nedotkl počítače a divil se počtu žen sloužících v armádě nebo černošským policistům.

Ondřej Klapal Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít