Mark Green vede Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj. „Snažíme se o to, aby lidé naši pomoc už nepotřebovali," vysvětluje o co se agentura snaží. Green spolu s velvyslancem USA v Česku Stephenem B. Kingem poskytli rozhovor pro iROZHLAS.cz. Odpovídali i na otázky, jak probíhalo jednání s čerstvým ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem (ČSSD) a jakou spolupráci chtějí navázat.

Praha 15:37 21. října 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Máme povinnost snažit se pomoct vyhnaným lidem, aby měli nástroje hlavně v jejich domovinách a mohli uspět. Až se jednou podíváme, co historie píše o naší současné době, tak tohle bude ten hlavní příběh. Jde o éru dalekosáhlého vyhánění celých komunit. Najít způsob, jak to vyřešit, je zásadní,“ řekl během páteční debaty na půdě Univerzity Karlovy Mark Green, ředitel Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID).

V rozhovoru pro iROZHLAS.cz se pak spolu se Stephenem B. Kingem věnovali otázkám rozvojové spolupráce s Českem v severní Africe, migrace, ale také zda se Spojené státy stahují ze světové scény.

Ve čtvrtek v podvečer jste se setkal s novým ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem (ČSSD). O co šlo?
Mark Green (MG): V prvé řadě se seznámit. Byl jsem velice ohromený tím, jak vřelé setkání to bylo. Ministr zahraničí vyjádřil svůj velký zájem o rozvojovou pomoc a o to, co může vláda dělat v oblastech jako je Sahel (území severní Afriky na jihu Sahary, patří tam státy jako Senegal, Mali, Niger, Súdán nebo Etiopie, pozn. red). To byl můj šálek kávy. Plánujeme na to navázat, abychom zjistili, kde můžeme být partneři v pomoci dalším zemím. Většina konverzace byla o rozvojovém partnerství a já jsem byl velice potěšen.

Projednali jste se něco konkrétního, nebo to byla spíše obecná diskuse?
MG: Bylo to první setkání. Konkrétní bylo v tom smyslu, že jsme si slíbili znovu se potkat a podívat se specificky na jednotlivé země a možnosti. Takže to vnímám jako konkrétní jednání. Myslím, že to je velká příležitost. Je toho tolik, co obyvatelé Česka mohou sdílet. Když svůj úspěšný příběh transformace přinesou zemím, které jsou stále na této cestě, je to inspirující.

Myslíte si, že Česká republika vynakládá dostatečné finanční prostředky na rozvojovou pomoc? Česko poskytuje asi 0,11 procenta hrubého národního produktu, závazek je přitom 0,3 procenta.
MG: Každá země se musí rozhodnout sama, jakou roli chce hrát. Ale pokud jde o rozvojové partnerství, je mnoho způsobů, jak přispět. Kontakty, sítě, určité přednosti, privátní sektor. Vnímáme partnerství velice ze široka. Nemluvili jsme vůbec o penězích, ale o závazku spolupracovat. Máme podobný pohled.

Dojde k vytvoření platformy, bude navázáno na toto setkání v oblasti rozvojové pomoci?
Stephen B. King (SK): Ano, bude. Jak řekl ředitel Green, ve čtvrtek večer došlo ke konkrétnímu návrhu být partnery v určité části Afriky. Premiér Andrej Babiš (ANO) dříve říkal, že musíme dělat více pro lidi v jejich zemích tak, aby nehledali azyl jinde. Takže doufám, že česká vláda využije této příležitosti, kterou USAID nabídla. To může mít mnoho podob, nemusí jít jen o peníze.

Je to tedy něco, co americká vláda a prezident Donald Trump sám podporuje? Tedy pomáhat více v místě konfliktu?
SK: Ano, myslím si, že to ředitel Green naznačoval.

MG: Spousta naší práce spočívá v místech konfliktu, i v post-konfliktních zónách. Jsme známí jako agentura reagující na katastrofy, v tom jsme dobří. Když byly naše mechanismy před desetiletími vytvořeny, reagovaly na zemětřesení, záplavy. Nyní se jedná hlavně o katastrofy způsobené člověkem. Jsou tu války. Despocie vyhánějí lidi ze země, způsobují hladomory, zoufalství. To jsou věci, na které musíme reagovat. Vyžadují inovativní myšlení, partnerství, technologie. I privátní sektor může hrát důležitou roli.

V rozvojovém světě se přirozeně soustředíme na problémy, protože je řešíme. Existuje ale tolik nadějných procesů. Máme rozvojovou laboratoř v USAID. Občas tam zajdu a vidím některé inovace. Pocházejí hlavně od mladých lidí. Například vypuknutí eboly v Demokratické republice Kongo. Zdravotníci tam nosí ochranné obleky, které byly vyrobeny v rámci malého USAID grantu. Existuje spousta dobrých nápadů. Třeba 3D tiskárny. Výzvy jsou obrovské, ale inovativní myšlení zejména mladých, motivovaných lidí je úžasné. Díky tomu jsem optimistický ohledně budoucnosti.

Škrty pro neziskovky

Řídíte organizaci s více než 3 500 zaměstnanci, kteří jsou zaměstnáni přímo, a s dalšími 6 000 nepřímo. Jak tedy nezabřednout do rutiny, ale naopak vytvořit inovativní prostředí?
MG: Když jsem nastupoval do funkce, prezident Trump nás přiměl promyslet a přebudovat organizaci. A USAID tuto výzvu přijala, takže naší agenturu měníme, abychom byli lepšími partnery a mohli prosadit nápady v terénu. Neděláme rozvojovou pomoc ve Washingtonu, nedělá se v Praze. Dělá se v terénu. Ta výzva také směřovala k tomu, abychom byli efektivnější a výkonnější. Jsme rádi, procházíme transformací, je před námi ještě mnoho práce, ale dosavadní pokrok se mi líbí.

To zní velice pozitivně. Ale na druhou stranu se vedla diskuse ohledně snížení rozpočtu USAID až o 37 procent. V Česku zase vláda chtěla výrazně seškrtat dotace pro neziskové organizace (více ZDE). Nebojíte se, že se vlády začínají více vymezovat neziskovým organizacím a rozvojovým projektům?
MG: Dvě odpovědi. Zaprvé to vše vnímám, jak ve Spojených státech, tak zde, jako podnět být efektivnější a výkonnější v tom, co děláme. Nikdy nebude dost peněz, aby se vyřešily všechny problémy světa, to víme. Ale tlaky na rozpočet jsou výzvou a to je v pořádku, je to dobrá věc.

Zadruhé, my musíme jako rozvojové agentury lépe popisovat, co děláme. Pokud lidé uvidí náš cíl, tedy aby si lidé sami pomohli, tak to budou dobře vnímat. V Americe říkáme podat pomocnou ruku, ale nenastavovat ji. Jako velvyslanec King pocházím ze stejného kouta Spojených států (z Wisconsinu, pozn. red.). Můj tchán je farmář. A farmáři mají často už dost vládních programů a utrácení. Když ale popíšu, že se snažíme o to, aby lidé naši pomoc ve výsledku nepotřebovali, odpověď je: ‚To podporuji.‘ Takže si myslím, že jsme všichni ochotní podat pomocnou ruku. Lidé, kteří si nechtějí sami pomoct, k těm soucit úplně necítím. Snažíme se dostat k lidem, kteří chtějí pro své děti to samé, co pro ně chci já.

Spojené státy plánují odchod ze Světové poštovní unie (podle Trumpa poskytuje nepoctivou výhodu Číně, chce ale jednat i o změně podmínek pozn. red.), jedné z nejstarších mezinárodních institucí na světě. USA také chtějí opustit Radu OSN pro lidská práva (více ZDE). Zdá se, že se současná administrativa stahuje ze světa. Jste stále optimistický, zejména s ohledem na rozvojovou pomoc?
SK: Ve spojitosti s naším prezidentem často slýchávám ‚Amerika především‘. To ale neznamená ‚Amerika osamoceně‘. Spojené státy jsou největším donorem ohledně humanitárních otázek. A tak to bude pokračovat, my se nestahujeme. Spojené státy tu jsou. Byly tu včera, jsou tu dnes, budou tu zítra.

MG: Řekl bych, že jsme přítomní v mnoha částech světa. Co jsem v USAID, nezavřeli jsme jedinou kancelář. Prezident Trump podle mě věří v silné americké vedení. A já nevidím žádný důkaz, že se stahujeme ze světa. Při mnoha příležitostech jsem u Trumpa pozoroval, jak se ptá, co dělají země okolo. A ne proto, aby Spojené státy dělaly méně, ale protože věří v potýkání se s problémy v koalici. Věří v transatlantické partnerství. Věří v silné, suverénní národy. Takže občas dojde k nesprávné interpretaci. Je to prezident, který se světem velice zabývá.

Hlad po znalostech

Pane řediteli, jaký je pro vás nejzajímavější okamžik z vašeho působení v Africe?
MG: Momenty, které vás nepustí, jsou spojené s dětmi. Se ženou jsem v Africe učil. Ta škola fungovala na základě školného. Ředitel přečetl seznam jmen studentů, jejichž rodiny neplatily příspěvky a řekl jim, že musí jít domů a získat nějaké peníze. Jednou jsem takhle přišel o třetinu třídy. To bylo hrozné. Pamatuji si, jak jsem se vrátil k tabuli a začal psát. Najednou slyším hluk a vidím studenty, jak se snaží proklouznout zpět do třídy. Pokud mi jako Američanovi někdo řekne o studentech plížících se do třídy, tak odpovím, že to je šílenství. A to mě uzemnilo, protože jsem si uvědomil, jak v některých částech světa lidé zoufale touží po darech, které v Americe i v Evropě bereme jako samozřejmé. Češi nebo Američané to dostatečně nedoceňují.

Česko jsem si vybral bez váhání. A země překonala má očekávání, říká nový americký velvyslanec

Číst článek

Během vaší přednášky jste mluvil o sdílených hodnotách mezi Českem a Spojenými státy, které se táhnou až k Woodrowi Wilsonovi a Tomáši Garriguu Masarykovi. Na druhé straně se vrcholní představitelé v Česku i v USA ostře vymezují proti uprchlíkům i migraci. Mění se tyto hodnoty?
SK: Ne, nemění. Musíme rozlišit mezi uprchlíky, migrací a legálním vstupem na území státu. Posledních 240 let máme velice úspěšný program imigrace ve Spojených státech. Funguje.

MG: Jsem synem imigranta.

SK: Já také. Jsme národem právního státu a lidé se musí držet zákonné procedury. Jde o příval lidí, kteří přicházejí mimo tento zákonný proces, což není problém jen pro Spojené státy, ale i pro Česko. Musíme zlepšit způsob, jak přijímat lidi, ale nikdy nemůžeme zastavit lidi, kteří usilují o ekonomickou svobodu, náboženskou svobodu nebo o jakoukoli jinou legitimní svobodu. To je hodnota, kterou sdílí obě země.

MG: Část toho, co bychom měli dělat, je v zemích, odkud lidé ze zoufalství utíkají. Kvůli hladu, konfliktu. To je pohled USAID a na základě mé schůzky i českého ministerstva zahraničí. Pokud dokážeme vyřešit některé problémy, třeba potravinová bezpečnost nebo problémy ekonomických příležitostí, tak tím můžeme pomoct s globálním pohybem lidí. V to opravdu věřím.

Dělají mi ale starosti katastrofy způsobené člověkem. Pokud dokážeme vyřešit příčiny v místech, kde jsou, bude to dobré pro všechny, je to přínosné. Domnívám se, že všichni s tím souhlasí. Je to výzva pro nás i českou vládu.

Všechny děti si zaslouží bezpečné místo, kde si můžou hrát a učit se. Dvacet šest UNICEF bezpečných azylů pro děti v (bangladéšském uprchlickém táboře) Kutupalong poskytuje poskytuje útočiště bezmála 10 000 rohingským dětem

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít