Listopadové události roku 1989 sledovali se zájmem také demokraté v někdejším Sovětském svazu, tehdy paradoxně o něco svobodnějším než Československo. A 17. listopad považují disidenti za historický den, na který dnešní Rusko ještě čeká.

3:51 17. listopadu 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Pozorně jsme sledovali boření berlínské zdi a komunismu i demokratická hnutí, která tehdy vznikala. Vy už jste si svoji historickou volbu udělali, ta naše je teprve před námi,“ říká bývalý ruský vicepremiér Boris Němcov.

Dnes je jeden z vůdců mimoparlamentní opozice.

Z pohledu zakladatelky Moskevské helsinské skupiny Ljudmily Alexejevové bylo nesmírně důležité i to, co událostem roku 1989 předcházelo.

„Češi a Slováci si v šedesátých letech přáli socialismus s lidskou tváří stejně jako my. Jako osobní tragédii jsme pak vnímali vstup vojsk v roce 1968. Ale to, co námi opravdu otřáslo, byla Charta 77. Byla to přímo vědecky promyšlená koncepce, jaké my jsme nebyli schopni.“

Politolog a bývalý poradce prezidenta Borise Jelcina Georgij Satarov se domnívá, že právě listopadová revoluce umožnila civilizovaný a nenásilný rozchod Čechů a Slováků.

„V Česku jsem býval velmi často a vždycky mě překvapovalo, jak jste se tak klidně dokázali rozejít. Je to tím, že politici byli schopní nadřadit obecný zájem nad svůj osobní, to je to, co my neumíme,“ říká ruský politolog už s narážkou na současnost, kdy Rusko nechce nebo nedokáže pustit ze svého objetí Ukrajinu.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít