Zemřel veterán druhé světové války, generál Tomáš Sedláček
Ve věku 94 let zemřel hrdina protinacistického odboje, armádní generál Tomáš Sedláček. Během druhé světové války působil ve Francii, Velké Británii a později i v Sovětském svazu. Komunistický režim ho po válce obvinil z vlastizrady a ve vykonstruovaném procesu odsoudil na doživotí. Ve vězení strávil devět let, většinu z nich v uranovém lágru.
Tomáš Sedláček se narodil na začátku roku 1918 ve Vídni a vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. „S ním také odchází celá jedna generace lidí – vojáků, důstojníků z první republiky. Byl to poslední žijící prvorepublikový důstojník,“ připomíná ředitel občanského sdružení Post Bellum Mikuláš Kroupa.
Ředitel občanského sdružení Post Bellum Mikuláš Kroupa vzpomíná na generála Tomáše Sedláčka
Generálův životní příběh považuje za inspirující pro každého člověka. Na začátku druhé světové války bojoval Sedláček proti nacistům, pak uprchl dobrodružným způsobem do Anglie, kde absolvoval zvláštní výcvik pro operace v týlu nepřítele.
Na vlastní žádost byl později převelen na východní frontu, kde se účastnil například bitvy u Dukly. Během Slovenského národního povstání byl vysazen do týlu nepřítele a absolvoval také slavný přechod hřebene Chabenec v Nízkých Tatrách, při kterém zahynuly desítky povstalců.
Po válce Sedláček věřil, že se bude společnost ubírat demokratickou cestou, spolu s řadou přátel ze západní fronty byl ale obviněn z velezrady a hrozil mu dokonce trest smrti, říká Kroupa.
Příběh Tomáše Sedláčka
Číst článek
„Prožil si nesmírně těžké okamžiky, kdy ho vyšetřovatelé Státní bezpečnosti mučili tím nejtvrdším způsobem – nejen fyzické násilí, ale především ty tenkrát nové metody ze Sovětského svazu, tedy týrání člověka nespaním,“ přibližuje.
Po revoluci byl Sedláček rehabilitován a povýšen na armádního generála. Působil v Konfederaci politických vězňů a jako první předseda Československé obce legionářské.
Odkaz: Nebuďte lhostejní k věcem veřejným
Byl držitelem několika státních vyznamenání za zásluhy, mimo jiné Řádu Milana Rastislava Štefánika a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Podle Kroupy si i přes veškeré rány osudu zachoval až do poslední chvíle smysl pro humor.
Generál Sedláček často vzpomínal, že neohroženého vojáka z nikoho neudělá jen výcvik: „I když člověk prodělal všelijaké ty bojové kurzy, kdy se střílelo naostro, pořád každý věděl, že to není přímo na něj a že je to jako. Ale když se potom dostane do té skutečné situace, tak tam je to trošku jiné a tam se nedá odhadnout, kdo jak se bude chovat.“
Nacistům se chtěl postavit se zbraní v ruce už při zářijové mobilizaci v roce 1938. „Já jsem hrdý na to, že jsem se té mobilizace mohl zúčastnit, protože to pro mě znamenalo takové vyvrcholení snahy na odpor proti nacismu a takové sepětí armády s národem. A nic takového už jsem od té doby nezažil. Bohužel následoval Mnichov a to trpké zklamání,“ vysvětloval.
Generál Sedláček v rozhovorech také připomínal mladé generaci, že svoboda není zadarmo a že se nás v době globalizace dotýká i její porušování ve vzdálených zemích.
„Je to člověk, který mimochodem měl pro tuto společnost velmi vzácný odkaz. On totiž mnohokrát v médiích, v knížkách sděloval jednu podstatnou věc a to je myslím důležité si odnést – nebuďme lhostejní k tomu, co se děje kolem nás, zvláště v politice,“ potvrzuje Kroupa. „Dnes, krátce před smrtí, mi říkal: ,Toto je opravdu důležité, každý z nás musí sledovat věci veřejné,‘“ dodává.
