Zelený čtvrtek je zelený omylem. Původně se jmenoval lkavý
Křesťané dnes slaví Zelený čtvrtek. Lidové pověry mluví o tom, že byste se v tento den neměli s nikým hádat a ani si nic od nikoho nepůjčovat. Večer v chrámech naposledy zazní zvony, potom odletí do Říma a biskupové budou kněžím umývat nohy.
Podle tradic v chrámech umlknou zvony navečer a jejich zvonění se potom vrátí až v noci o Bílé sobotě.
Zelený se tomuto čtvrtku vlastně říká omylem. Vznikl zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek.
„Zelená barva je pouze v tom názvu, ale dnes se oblékáme do bílého roucha, protože si připomínáme jednak kněžství, protože Ježíš se svými apoštoly zasedl ke stolu a pověřil je určitými úkony, měli potom pokračovat v tom, co dělal Ježíš. Takže proto jsme v bílém,“ vysvětluje duchovní římskokatolické církve Miloš Szabó.
Papež František bude na Zelený čtvrtek sloužit mši ve věznici pro mladistvé
Číst článek
Na Zelený čtvrtek také biskupové myjí svým kněžím nohy. Je to odkaz na Ježíšovo gesto pokory vůči apoštolům krátce před jeho ukřižováním.
Reportérka Mária Pfeiferová si o Zeleném čtvrtku povídala s třeboňským farářem Davide Henzlem
„Je pravdou, že už mi dávnou nikdo nemyl nohy, ale po stránce liturgické kněží myjí nohy, takže kněz ve své farnosti myje nohy vybraným mužům,“ doplňuje Miloš Szabó.
V dřívějších dobách jedli lidé na Zelený čtvrtek zelené pokrmy, především zelí a hrách. Zvláštní význam měly zelené první jarní byliny, ze kterých se vařily polévky. A třeba některé pivovary přichystaly na dnešní den speciální zelené pivo.