Speciální kolo potřebuje na závody a teď doufá, že ho zloději někde zahodí, protože komukoliv jinému je takový bike k ničemu. „Kolo stojí 200 tisíc, ale pro normálního člověka, který může běhat a chodit, je na nic. Ani do sběrného dvora se nehodí, protože je z karbonu.“

Zbyněk Švehla přijel do Základní školy v Říčanech, kde dětem vypráví o sportování, o životě na vozíku a o tom, jak je důležité se nevzdávat. První závody ho čekají už v dubnu.

„Mám doma trenažér, ale ten nemůžu jen tak sundat a začít na něm jezdit venku. To je na doma.“

Zbyňka poslouchá i Jarmila Onderková, která s ním jezdí po školách diskutovat s dětmi. Sama je také na vozíku, ale nezávodí. Krádež z místa pro invalidy a z označeného auta ji nepřekvapila. „Zbyňkovi se to stalo už podruhé.“

Předchozí krádež dopadla svým způsobem dobře, protože zloději zjistili, že bike neprodají, a vyhodili ho už v Horních Počernicích. „Doufám, že by to takhle mohlo dopadnout i teď, ale už je to skoro pět dnů. Stačilo by aspoň torzo toho kola, třeba jen rám.“

Těžko nahraditelné kolo

Pořízení nového kola je nejenom drahá záležitost, ale vyžaduje i měření a přípravu, protože bike měl Zbyněk upravený na míru.

Dokonce na něm jako první vozíčkář vyjel havajskou sopku Mauna Kea v nadmořské výšce 4205 metrů. „Mám na něm spoustu vychytávek přímo na sebe.“

Při krádeži speciálního biku zloději rozbili i dvě okénka v autě. Případ šetří policie.

Zbyněk Švehla ochrnul po pádu z kola při triatlonových závodech v devatenácti letech. Po dlouhodobé léčbě začal plavat, později i závodit v reprezentaci, časem se vrátil k cyklistice a Ironmana na Havaji se účastnil šestkrát. Do cíle dojel čtyřikrát. Mezitím vystudoval Vysokou školu ekonomickou. S manželkou vychovává dceru.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít