Výhrůžky nejsou pro novináře neobvyklé. Není ale pravda, že by slova nic neznamenala, říká odbornice
Šéfredaktorka webu Neovlivní Sabina Slonková a její rodina dostaly před několika týdny policejní ochranku. Bylo to kvůli muži, který vnikl na pozemek u jejího domu, pokoušel se sledovat její dítě a posílal Slonkové zastrašující e-maily. „Není neobvyklé, že novináři, zejména investigativní, čelí nejrůznějším druhům zastrašování,“ uvedla pro Radiožurnál vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová.
V Česku o takových příbězích neslyšíme a nemluvíme často. Je to proto, že k nim nedochází, nebo podobné příhody zažívají i jiní investigativní novináři a novinářky, ale nechávají si je pro sebe?
Historicky víme, že byl roku 1992 v České republice, tenkrát ještě v Československu, kvůli své práci zabit novinář Václav Dvořák. Potom byla v roce 1997 v Praze zabita novinářka Molly Riffel-Gordinová, která pracovala v ruské sekci Svobodné Evropy. Jinak naštěstí k podobným incidentům v Česku ani v dřívějším Československu nedochází.
Poslechněte si rozhovor s vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alicí Němcovou Tejkalovou
Není ale neobvyklé, že novináři, zejména ti investigativní, čelí nejrůznějším druhům zastrašování. Opakovaně o tom někteří mluvili na veřejnosti, ve svých textech nebo v médiích, například Jaroslav Kmenta.
Pod policejní ochranou byla v minulosti třeba i novinářka Pavla Holcová z projektu Investigace. Ta byla pod policejní ochranou v roce 2018 poté, co byl zabit Ján Kuciak, se kterým spolupracovala na tématu rozkrývání vazeb mezi italskou mafií a Slovenskem.
V rozhovoru pro web Neovlivní jste v tomto týdnu mluvila o výzkumu mezi českými novináři, ve kterém jste se před dvěma lety ptali i na věci týkající se bezpečnosti. Co jste zjistili?
Zjistili jsme, že s běžnými výhrůžkami – ve smyslu různých nadávek, znevažování a hodnocení novinářské práce, jestli je daný novinář chytrý nebo ne – setkává 55 procent žen a 53 procent mužů. S ponižujícími nenávistnými projevy potom 45 procent žena 48 procent mužů.
Policie přidělila ochranku novinářce Slonkové a její rodině. Obtěžovat je měl muž s kriminální minulostí
Číst článek
Podobné je to se zpochybňováním morálky. To se častěji týká mužů než žen. U zásadních výhrůžek či zastrašování nejsou tak vysoká procenta. Muži tam jsou sice postiženi častěji, ale jedná se o nějakých 18,8 procenta případů, u žen je to 13,4 procenta.
Ženy se na rozdíl od mužů, kteří tuhle zkušenost v našem výzkumu nezmiňovali, setkávají se sexuálním obtěžováním. To uvedlo 5,2 procenta žen a nerozlišovaly mezi tím, jestli se to stalo na pracovišti nebo při jejich vlastní práci. To nejsou zrovna čísla, která bychom chtěli v reprezentativním výzkumu vidět.
Jakou roli v hrozbě útoku na novináře hrají politici, pokud veřejně kritizují konkrétní novináře a pokud tu kritiku šíří jejich příznivci? Může to vést až k napadání novinářů?
Každý by si měl dobře rozmyslet, když rozdmýchává jakoukoliv nenávist vůči jakékoliv skupině obyvatel. Je to věc, kterou mohou lidé zpochybňovat a říkat, že jsou to jen slova a od slov je k činům daleko. Viděli jsme však, že to není tak úplně pravda, a to třeba v souvislosti s atentáty na politiky.
Samozřejmě k tomu musí být nějaká osobní podmíněnost psychického charakteru a tak podobně. Není ale pravda, že by slova nic neznamenala – slova mohou jen posílit představu, že jsou některé věci dovolené, že je vlastně možné to dělat.
Málo peněz, tlak na výkon, obtěžování. Lidé v médiích si na svoji práci stěžují, měnit ji ale nechtějí
Číst článek
Je to věc, před kterou bych opravdu ráda varovala, a to na obou stranách. Stejně tak by v médiích nemělo docházet k tomu, že by vycházely jakékoliv nenávistné texty. Rozhodně bych si nepřála, aby u nás nastávala podobná polarizace. Není to zdravé ani pro společnost, ani pro politiku jako takovou.
Měla by na to média a jednotliví novináři reagovat? Například vysvětlovat, jak pracují, jaké jsou redakční mechanismy a tak podobně?
Stojí za to objasňovat, jakým způsobem novináři a novinářky pracují, jak ta práce vypadá a ukazovat důvěryhodnost, která spočívá v ověřování informací. Stojí za to ukazovat to i v nejrůznějších oborových, specializovaných pořadech a mediálních výstupech.
Samotné přímé reakce na urážky a nadávky fungují jen v některém případě a velmi často nepřinášejí nic nového, protože ta informace se už šíří a je velmi obtížné ji zastavit, zvlášť v současném online prostředí. Zároveň úplně chápu, že se chce člověk bránit jakýmkoliv způsobem, když se ho něco dotýká na cti.
Novináři jsou ve světě vražděni beztrestně, varuje UNESCO. Potrestání uniklo na 90 procent pachatelů
Číst článek
Mluvili jsme o konkrétním případě Sabiny Slonkové. V posledních dnech se objevil další případ, kdy se terčem slovních útoků na sociálních sítích stala Apolena Rychlíková ze serveru Page Not Found, a to poté, co popsala, jak se na sociální síti obchoduje s dětským pornem a ukradenými intimními fotkami a videi. Jak nebezpečné je z vašeho pohledu tohle?
Pro mě jsou podobné typy útoků absolutně neakceptovatelné, když se týkají jakéhokoliv novináře nebo novinářky, jejichž práce není špatná ve smyslu, že by docházelo k nějakému pochybení. Tohle vůbec není ten případ.
Apolena Rychlíková odkryla velmi významnou, důležitou a opravdu nechutnou činnost. Je ve veřejném zájmu o ní vědět. To, že se vůči ní lidé vymezují, je z mého pohledu absolutně neakceptovatelné. Samozřejmě jakékoliv nadávky nebo urážky do normální diskuse nepatří.
