Byla jen rána pěstí do stolu? ptají se Tunisané. Moc převzal prezident, slíbil potrestání korupce
Tunisko zakázalo vycestovat ze země 12 vládním představitelům. Jsou podezřelí z rozsáhlé korupce v těžbě fosfátů, které jsou velkým zdrojem příjmů tuniské ekonomiky. Na konci července po nevelkých protestech převzal výkonnou moc do svých rukou prezident Kaís Saíd. Odvolal premiéra a na měsíc rozpustil parlament. A může se opřít i o podporu velké části veřejnosti.
„Čekal jsem, že se to stane. Lidé, kteří tu vládli deset let, Tunisany ožebračili. Tyhle poslance a ministry nikdy nenapadlo, že mají sloužit lidem. Sloužili jen vlastním zájmům. A tohle je výsledek: chudoba a katastrofální covidová epidemie. Proto se Tunisané proti politickému systému vzbouřili,“ říká taxikář Muhammad, kterému tak nevadí, že prezident převzal moc do svých rukou – vysvětluje to tím, že Saíd byl před dvěma lety legitimně zvolen ve svobodných volbách.
Tunisané nadále vyčkávají, co uprostřed politické krize chystá prezident Kajs Saíd. Poslechněte si reportáž Štěpána Macháčka
V případě, že se prezident neosvědčí, tak ho lidé vymění, říká další řidič taxi a další Muhammad. „Uvidíme, jaký bude prezident. Nechme ho těch pět let vládnout, a pak ho ve volbách zhodnotíme. V demokratických volbách rozhodneme, jestli byl dobrý, nebo špatný.“
Osud demokracie
Murád, prodavač suvenýrů v přímořském letovisku Hammamet, si ale tak jistý není. „Myslím, že po měsíci se už věci nevrátí tam, kde byly. Parlament už nezasedne. Ale protesty nebudou, naopak přijdou soudy za korupci.“
Bojí se tak lidé o osud demokracie v Tunisku? „Popravdě, trochu se bojím. Jakmile slyším, že Egypt nebo Spojené arabské emiráty mluví o Tunisku, bojím se o zdejší demokracii. Tyhle země by totiž u nás chtěly zavést diktaturu,“ míní Murád. Podle něj ale návrat ke starým pořádkům Tunisané nepřipustí.
„Diktatura už se nevrátí, Tunisko si prošlo během minulých deseti let transformací a výsledkem je mimo jiné svoboda médií. A tu si lidé nenechají vzít. Já se teď z prezidenta Kaíse Saída raduju, ale uvnitř se bojím. Problém je, že nevíme, co bude po současném prezidentovi. Ale kdyby byla demokracie ohrožená, vyjdou Tunisané rozhodně do ulic,“ varuje Murád.
POLITICKÁ KRIZE V TUNISKU
- Tuniský prezident Kaís Saíd na konci července po protivládních protestech okamžitě odvolal premiéra Hišáma Mašíšího a pozastavil na 30 dní fungování parlamentu.
- Kroky vysvětlil zvyšující se mírou korupce a špatnou ekonomickou situací, za kterou má stát přes 460 lidí, převážně podnikatelů a politiků, kteří měli zemi připravit o 13,5 miliardy dínárů (103 miliard korun).
- Předseda tuniského parlamentu a šéf umírněné islamistické strany An-Nahda Rašíd Ghannúší to označil za puč s tím, že prezident chce přeměnit Tunisko na autoritářský a prezidentský režim.
Plán prezidenta?
Nejistotu ohledně dalšího dění v Tunisku sdílí i Bilál Šární z nevládní organizace Daam pro podporu demokratické transformace. „Kroky prezidenta byly určitě připravené, plány měl takzvaně v šuplíku. To, co se stalo, se dalo očekávat. Demonstranti vyšli do ulic v neděli 25. července ráno, a prezident Saíd už měl večer odpověď na jejich požadavky – odvolal vládu a rozpustil parlament. Prezident musí přijít s řešením a my na něj teď čekáme. Nevíme, jestli má prezident nějaký plán nebo jestli to byla jen rána pěstí do stolu, nevíme, kam směřuje,“ vysvětluje prodemokratický aktivista.
Jaký má tedy názor na současné dění v zemi? „Když jsem slyšel, co se večer 25. července stalo, tak jsem neměl strach, ale neměl jsem ani radost. Mám ale určitou naději. Věřím, že se Tunisko může z téhle politické krize dostat, a to s podmínkou, že občanská společnost bude hlídat, aby byly v Tunisku zachované svobody a práva. Teď jsou trošku obavy, že je prezident Kaís Saíd opojený mocí. Tunisko si prožilo svá nejtěžší období během rozepří ve dvou posledních sněmovnách. Teď je možné, že bude prezident Saíd pokračovat v uzurpování moci, takže musíme být ve střehu,“ říká Bilál Šární.
Novinář Wá'il Unífí z nezávislého zpravodajského webu Katíba tvrdí, že svobodné podmínky pro novinářskou práci zatím zůstávají. „Všimli jsme si, že někteří novináři, hlavně na prvním a druhém programu tuniské veřejnoprávní televize, začali uplatňovat určitou autocenzuru, aby se nedostali do křížku s prezidentem republiky. Celkem ale necítím mezi novináři strach, naopak cítím určitý vzdor v podobě lpění na novinářské profesionalitě a na svobodě médií,“ dodává tuniský novinář Wá'il Unífí.
