Hrad ‚omylem‘ skartoval další vyžádaný dokument. Argument o náhodě je nevěrohodný, říká Němeček
Tajná zpráva o tom, že za výbuchy ve Vrběticích stojí agenti ruské vojenské rozvědky GRU, není jediná. S případem, kdy Hrad něco „omylem skartoval“, se setkal i advokát Tomáš Němeček, který loni na jaře požádal o dokument ke státnímu vyznamenání Pavla Rychetského. „V zatím posledním rozhodnutí z 22. prosince Hrad uvedl, že dokument už neexistuje a že ho skartoval. Připadá mi to neuvěřitelné a nehorázné,“ říká Němeček v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Přibližně před rokem jste podle zákona o svobodném přístupu k informacím požádal o zaslání kontrasignovaného rozhodnutí o udělení státního vyznamenání Pavlu Rychetskému. Proč jste o dokument požádal?
Požádal jsem loni 21. března. Šlo o moji reakci na mediální zprávu, že se prezident rozhodl vyznamenání nakonec neudělit. A zajímalo mě konkrétně, jak byl dokument formulovaný. Narazil jsem na docela nebývalý odpor, z mého pohledu i vlastně nepřiměřený tomu, že jde v zásadě o banální informaci. Přitom se týkal dokumentu, který by rozhodně měl být archivní. Doteď žádost o informaci Hrad odmítá, vždy to jeho rozhodnutí bylo zamítnuto nadřízenou instancí, kterou je nově od ledna 2020 Úřad pro ochranu osobních údajů.
Policie řeší, jestli Hrad skartoval tajnou zprávu k Vrběticím. Chtěla dokument prozkoumat
Číst článek
Říkal jste, že jste chtěl vědět, jak je ten dokument formulovaný. Proč vás to zajímalo?
Přiznám se, že jsem zatím ještě neviděl, jak vypadají dokumenty o udělení státního vyznamenání. Nebyl jsem si jistý například tím, jestli mají nějaká odůvodnění. Nebyl jsem si ani jistý tím, jak se řeší situace po právní stránce, pokud už je dokument kontrasignován a prezident se zpětně rozhodne vyznamenání neudělit. Zkrátka mě to zajímalo po té právní, odborné stránce. Nemyslel jsem si, že je to důležité. V podstatě jsem předpokládal, že to bude vyřízeno obratem. Rozhodně jsem nečekal, že se z toho vyvine téměř rok trvající kauza, kdy Hrad vrší další a další, podle mě protiprávní argumentaci.
Poprvé vám Hrad odpověděl, že nemohou dokument vydat, protože cituji: „by to mohlo vést k matení veřejnosti…“
Přesně. A to mě ohromilo, protože to přece není žádný zákonný důvod. Bylo by to naprosto svévolné. I proto jsem podal odvolání.
A Úřad pro ochranu osobních údajů vám dal za pravdu.
Ano, úřad rozhodnutí Hradu zrušil. V dalším kole ale Hrad začal předstírat, že prezident možná to vyznamenání udělí. S tím, že rozhodovací proces ještě není u konce. Ale i kdyby to zamýšleli, tak jim nic nebránilo, aby mi ten dokument poskytli. A pokud pana Rychetského Hrad vyznamenat nechtěl, tak potom byl ten dokument archiválie, kde vám už taky nic nebrání ho poskytnout. Čili mně připadalo, že ta argumentace prezidentské kanceláře už postrádala jakoukoliv vnitřní koherenci.
Prostě neexistuje
Opět tedy došlo úřadem ke zrušení rozhodnutí Hradu?
Ano, takto se to opakovalo ještě jednou a potom na podzim přišla prezidentská kancelář s tvrzením, že ten dokument prostě neexistuje.
Neexistuje?
Ano, proto jsem vznesl dotaz, jestli snad prezidentská kancelář nenaznačuje, že byl dokument skartován. Jak může najednou neexistovat? Takže Úřad pro ochranu osobních údajů opět vyzval Hrad k vyjasnění, proč dokument neexistuje – a případně z jakých zákonných důvodů byl zničen. A připomněl poměrně známou robustní judikaturu, která říká, že když už se vede řízení o poskytnutí informací, tak prostě nelze tu informaci v průběhu toho procesu zničit. I kdyby třeba nějakým interním předpisem byla stanovena skartační lhůta.
Takže to Hrad nesměl ze zákona udělat?
Nesměl. Je to logické, protože jinak by nám právo na informace bylo k ničemu. Úřady by vždycky mohly konkrétní dokument zničit a prohlásit, že když informace neexistuje, není možné ji vydat.
Takže prezidentská kancelář opravdu přiznala, že ten dokument skartovala?
V zatím posledním, pátém kole z 22. prosince Hrad uvedl, že dokument skutečně neexistuje a že ho skartoval. Tvrdí, že dokument neměl žádný identifikační symbol – v tom se to trošku podobá tomu případu s Vrběticemi. Prostě nebyl zařazen do spisové služby.
‚Přidat bod na čtvrtek nebude problém.‘ Bezpečnostní výbor chce řešit skartovanou zprávu o Vrběticích
Číst článek
Jsou to všechno tvrzení, která jsou z mého pohledu nevídaná a neudržitelná. Vždyť je to propána ústavní akt! Jeden z nejdůležitějších činů, které prezident ve funkci provádí. U všech prezidentů od roku 1918 jsou tyto významné dokumenty součástí jejich osobních archivů. Tato rozhodnutí jsou uchovávána na Hradě. Proto mi připadá, že je naprosto neuvěřitelné a nehorázné, co prezidentská kancelář za současného prezidenta provádí.
Musejí se uchovávat i dokumenty, které třeba ve výsledku nevedou k tomu konkrétnímu aktu – v tomto případě udělení vyznamenání?
Funkce prezidenta republiky od počátku našeho státu má takový význam, že se uchovávají i méně důležité dokumenty – dopisy občanů, zápisy z porad i jiná dílčí korespondence. A takto významný dokument že by nebyl uchovávaný? A že by šlo o papír, který je možné volně vyhodit a skartovat? Tomu se zdravý rozum zdráhá uvěřit. Vlastně i Úřad pro ochranu osobních údajů píše v tom svém posledním lednovém rozhodnutí, že jde o „značně kuriózní výklad“, že by ústavní akty prezidenta nebyly nikde evidovány a šlo by je kdykoliv skartovat.
‚Nejde obnovit‘
Prezidentská kancelář vám také odpověděla, že ten dokument už nejde ani obnovit.
Oni tvrdí, že nejde dokonce „žádným myslitelným způsobem obnovit“, což je velmi silné tvrzení, které by bylo třeba nějakým způsobem dokázat. Takhle to prostě v moderní veřejné správě nechodí.
Nemyslíte si, že ten dokument stále existuje a Hrad vám ho prostě pouze nechce vydat?
Úřad pro ochranu osobních údajů tam vznáší logický argument, že tím, že jde o kontrasignovaný dokument, tak by měl třeba existovat v archivu Úřadu vlády jeho jeden stejnopis. A že by si ho prezidentská kancelář mohla vyžádat například odtamtud. Další úvaha je ten dokument znovu vytvořit. Přece existuje nějaká šablona v počítači... Zkrátka ta argumentace Hradu je natolik bizarní, že ačkoliv Úřad pro ochranu osobních údajů i já přednášíme řadu právních i logických argumentů, tak to stále naráží na nějakou nepochopitelnou zarputilost, urputnost a neochotu.
Pokračování Vrbětic: policie podezřívá pracovníka Imexu, že se před výbuchem sešel se špionem GRU
Číst článek
Myslíte si, že tyto průtahy iniciuje někdo z vedení prezidentské kanceláře?
To nevím, to bych už spekuloval.
Jaký bude tedy z vaší strany další postup?
Vzhledem k tomu, že je zničení dokumentu – navíc v průběhu řízení, které se o ten dokument vede – v rozporu s jakýmikoliv právními předpisy, jde z mého pohledu o jasné porušení zákona o archivnictví a spisové službě. A za tento přestupek hrozí právnické osobě (Kanceláři prezidenta republiky – pozn. red.) i sankce až 200 tisíc korun. Proto jsem vyzval k zahájení řízení o tomto přestupku. Správním orgánem, který by tu kontrolu provedl a eventuálně i rozhodl, je ministerstvo vnitra.
A máte už nějakou informaci od ministerstva vnitra, že by se případem začalo zabývat?
Nemám nebo zatím o tom nevím. Podnět jsem podával v prosinci. Chápu, že tento případ může mít nějaké své lhůty. Ale požádal jsem, abych byl vyrozuměn, tak věřím, že až bude výsledek, tak se o něm dozvím.
Ale když jste tedy podal podnět, znamená to, že ta kontrola provedená opravdu bude?
Takto bych to neformuloval. Já jsem se obrátil na nejvyšší instituci, která případu ze zákona odpovídá. To je Národní archiv České republiky. A ten to přidělil ministerstvu vnitra k provedení, tedy k dalšímu prošetření. Takže předpokládám, že tam proběhne nějaká kontrola a že následně bude vedeno řízení.
V platnost vešel zákon o odškodnění týkající se výbuchů munice ve Vrběticích
Číst článek
Jsou to první případy takové skartace dokumentu, se kterými se setkáváte?
Setkávám se s tím poprvé. Pobavilo mě to, protože jsem právě četl, že i v takto ostře sledované kauze, jako jsou Vrbětice, přistoupila prezidentská kancelář ke skartaci dokumentů. Přitom se mělo vyšetřovat závažné podezření, zda se s tím dokumentem neseznámily nepovolané osoby. Argument o údajně náhodné skartaci je v obou těch případech prostě nevěrohodný. Omylem se to opravdu ke skartaci připlést nemohlo, to se mi zdá jako naprosto nevídaná historka.
A čistě spekulativně vás nenapadá, co mohlo Hrad vést k podobnému chování?
Vzhledem k tomu, že ty pracovníky neznám, tak mě vůbec nenapadá, kdo by takto postupoval a proč? Protože mnohem jednodušší by bylo v mém případě ten dokument poskytnout. Nebylo by, co řešit, o čem psát… No a ve Vrbětické kauze, kdyby se dodržovaly bezpečnostní předpisy, které jsou velmi přísné, tak vlastně taky žádná kauza nevznikne. Protože by byl přesně dán okruh lidí, kteří se s dokumentem seznámili. Ti všichni by měli bezpečnostní prověrku, čili nebylo by se na co ptát a co řešit. To, že tomu tak není, samozřejmě budí otázky, ale já nedokážu pochopit, jak ti lidé na druhé straně uvažují.
Za skartaci pokuta
Kromě té dvousettisícové pokuty, hrozí Hradu za skartaci dokumentů vůbec ještě něco?
Za skartaci dokumentů už asi nic, ale myslím si, že jinak hrozí. Za rok se totiž může obměnit osazenstvo Hradu a tato škoda, kterou způsobili svým protiprávním jednáním, může být regresně vymáhána po nich coby konkrétních fyzických osobách, které způsobily, že prezidentská kancelář by takovou pokutu platila.
Takže, když se zpětně zjistí, kdo to udělal…
… ano, přesně tak. Pod tím jsou podepsaní konkrétní lidé. Skartace neproběhne jenom tak. Podle skartačního řádu to má svá pravidla. Někdo o tom rozhodl, někdo to schválil, někdo viděl ty dokumenty, které měly být vyřazeny. A pokud se tam „připletl“ utajovaný dokument, který tam být neměl, popřípadě někdo zničil dokument, o který se vedlo správní řízení, tak za to odpovídají velice konkrétní lidé.
Existuje zkrátka dokument, kde je napsáno, kdo tu skartaci provedl. Kdo za to zodpovídá…
Přesně tak, určitě existuje. Stejně jako má každá úřadovna svůj skartační řád, tak má i rozhodnutí o skartaci dokumentu, kdy přesně víme, co se skartuje a proč. Kdo o tom rozhodl a kdo to provedl. A to půjde zjistit i v tomto případě.
