Stát může za registrační značky ročně ušetřit až sto milionů korun
Za výrobu registračních značek stát platí každý rok zhruba o sto milionů korun víc, než by musel. Už tři roky totiž ministerstvo dopravy čeká s vypsáním nového výběrového řízení, a tak zhruba 200 milionů korun ročně stále inkasuje firma HICON. Proti tomu marně protestuje konkurence. Tvrdí, že značky dokáže vyrobit až o polovinu levněji. Antimonopolní úřad věc šetřil ale nedošetřil – vše je prý promlčeno.
Zbyněk Pařízek se už tři roky snaží ministerstvo přesvědčit, aby na výrobu značek vypsalo výběrové řízení. Tvrdí, že jen on sám dokáže značky vyrobit za poloviční cenu proti tomu, co dnes stát platí jiné soukromé firmě.
Ročně stát potřebuje jeden milion a čtyři sta tisíc registračních značek. V takové počtu cena nižší o 70 korun na tabulku znamená téměř stomilionovou roční úsporu. Minimálně. Některé firmy, které proti současné zakázce brojí, jsou schopné jít s cenou ještě níž. Na ministerstvu to přitom moc dobře vědí, přesto s vypsáním tendru otálejí už od roku 2010.
„V podstatě už asi pět let se tady hovoří o novelizaci zákona 56, takže se to hodně vztáhlo k tomuto s tím, že v roce 2010 se s tím už mohlo něco dělat, ale my jsme jako ministerstvo mysleli, že ten zákon půjde do sněmovny podstatně dřív,“ říká Zdeněk Neusar z ministerstva.
Reportáž Petra Sehnoutky o výrobě registračních značek v Dopoledním Radiožurnálu
Tím zákonem myslí novelu zákona o registraci vozidel, která například zavádí značky na přání. Normu ale zatím schválila jen vláda.
„Bohužel se tak děje až teď a zákon by měl platit až někdy od příštího roku,“ dodává.
Na otázku, proč už v roce 2010 nebylo vypsané výběrové řízení třeba s vědomím toho, že to je třeba jen na rok nebo na dva, Zdeněk Neusar odpovídá:
„Nikdo nepočítal s tím, že by se zákon 56 protahoval tak dlouhou dobu, mluví se o něm od roku 2007, možná dřív.“
Dopravní expert a nezávislý poslanec z frakce ČSSD Stanislav Huml mluvil o nevýhodném nákupu registračních značek
„Jakmile bude zákon schválen, během pěti měsíců by měl obecně vstoupit v platnost a pak by nemělo nic bránit tomu, aby bylo vypsáno výběrové řízení,“ doplňuje.
Do té doby ale stát s nákupem drahých značek nic udělat nehodlá. Současný výrobce nechce věc komentovat. Státu ustoupil jen v roce 2010, kdy zlevnil o patnáct procent. I tak je ale dvakrát dražší než konkurence.
Ve věci registračních značek se v minulosti angažoval také dopravní expert a nezávislý poslanec z frakce ČSSD Stanislav Huml. Podobnou informaci o nevýhodných nákupech získal v roce 2010 a navrhoval tehdejšímu ministru dopravy Vítu Bártovi, ať udělá nový tendr.
V Německu je vydávání značek pružnější
„Já jsem totiž vedl meziresortní komisi mezi ministerstvem dopravy a ministerstvem vnitra a my jsme se i zabývali možnostmi, jaké by Česká republika měla na to, aby v této oblasti ušetřila. Protože registračními značkami se u nás za a plýtvá a nakupuje se trošičku dráž, než by bylo nutné,“ vysvětluje. Zpracoval dokonce i cenovou analýzu.
Plýtvání vidí například v tom, že jedno auto během doby svého provozu spotřebuje například pět nebo deset registračních značek, které se často po krátké době vyhodí do šrotu a znovu nepoužijí. Systém dnes přitom podle něj díky počítačům umožňuje přenositelnost registrační značky.
Sám navrhoval mimo jiné zavedení takzvaného německého modelu, který považuje za pružnější a rychlejší.
V Německu totiž značky podle požadavků registračních míst vyrábí na počkání několik firem a stát je pak potvrzuje přidáním bezpečnostního prvku.
„Spočívá v tom, že si můžete registrační značku do určité míry vybrat a stát dodává na pověřené obce nebo tedy registrační místa takzvané prázdné registrační značky bez toho, že by byly vylisovány. A v podstatě kterýkoli podnikatel si může zažádat o to, že bude provozovat lis samý,“ přibližuje Huml.
Zavedení takového systému v Česku by podle něj vyžadovalo jen legislativně jednoduché úpravy. Poškozenou registrační značku by prý také bylo snadno možné vyměnit za novou se stejným číslem, zatímco podle současné praxe je přidělováno číslo nové.
