Odborník na sekty Vojtíšek:
Rituály v kutnohorské sektě byly bizarní. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal

Od léčení k naprosté závislosti na charismatickém vůdci. Kutnohorská Richardova sekta je podle předního religionisty Zdeňka Vojtíška v Česku výjimečná, přestože byl léčitel jako duchovní vůdce neúspěšný a nabízel jen „děravé ideje“. „Očekával bych, že po dvaceti letech bude nějaká nauka, která bude působit konzistentním dojmem,“ říká v rozhovoru odborník na sekty a nová náboženská hnutí, který společenství zkoumal a mluví o něm před soudem.

Praha/Kutná Hora 22. července 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Čím to je, že vznikají nová náboženská hnutí? Jaké jsou pro to ideální podmínky?
Mám za to, že vznik náboženských inovací je naprosto přirozený proces, pro který jsou v současné době velmi příznivé podmínky. Jednak to, že se v naší zemi nebo obecně na Západě těšíme náboženské svobodě, znamená, že vznik nějakého nového náboženského hnutí není provázen žádnou persekucí. A zadruhé tím, že máme ohromný přístup k materiálům. To znamená, že když vyhrabete nějakou starou tradici Mayů, tak si můžete být jist, že na internetu nebo na Facebooku určitě najdete aspoň deset lidí, kteří ji budou s vámi rozvíjet. Takže to je naprosto ideální situace pro vznik náboženských inovací.

Může se do toho promítnout i nějaká socioekonomická situace, pandemie koronaviru? Dají se třeba nějak srovnat 90. léta v Česku a současnost?
Ne, mně se zdá, že množství nových náboženských hnutí se nějak výrazně od těch 90. let neliší. Ani se mně nezdá, že by se to nějak výrazně lišilo od srovnatelných zemí v Evropě. Myslel jsem si, že pandemie způsobí zvýšení religiozity. Zdá se, že opravdu zvýšená je, ale jinde, než jsme asi všichni čekali. Řekl bych, že konspiracismus je takovým implicitním náboženstvím současnosti a ten tedy po té pandemii výrazně vzrostl. V konspiracismu jsou naprosto jasně viditelné náboženské rysy, akorát to nemá takovou nálepku náboženství, jak jsme zvyklí. Takže pokud ta pandemie něco způsobila, tak růst religiozity v tomto specifickém segmentu.

Vypracoval jste posudek na společenství v Kutné Hoře, které skončilo smrtí vůdce Richarda. Čím své budoucí následovníky okouzlil?
Jsem si téměř jist, že to bude něco podobného jako v jiných nových náboženských hnutích. Mám za to, že to, co je na nich velice atraktivní, je jistota. Jistota, kterou ten vůdce vyzařuje, jistota o tomto světě, jistota o tom, co mám v tomto světě dělat, jak mám naplnit svůj život, jak mám se postavit na stranu dobra a smysluplnosti. V podstatě je, cynicky řečeno, asi jedno, jestli ta jistota pramení z nějakého kontaktu s mimozemšťany, nebo s nějakými nadlidskými bytostmi, nebo jestli je třeba i politicky zabarvená.

Prostě v tom současném nejistém světě, rozkolísaném navíc nedůvěrou v instituce, je jistota ohromně žádanou komoditou.

Ve kterých oblastech tedy kutnohorský vůdce Richard přinesl jistotu?
V oblasti zdraví, tím vlastně začínal. Zdědil charisma po svém otci, pravděpodobně tam se naučil, jak vystupovat a také snad, jak něco vidět nebo jak něco slyšet. Těžko říct, jakým způsobem té jistoty sám u sebe nabýval, ale to není tak důležité. Důležité je to, že tou jistotou působil na nemocné, kteří k němu přicházeli a kteří věřili jemu více než zdravotnickým institucím. Tím, že mu věřili v otázkách zdraví, mu pak věřili i v otázkách, které zdraví přesahovaly. Je to zcela logické: tělesné zdraví obvykle nějak souvisí i s psychickou a duchovní stránkou člověka. Takže přechod od toho léčitelského poradenství k nějakému duchovnímu vůdcovství je velice plynulý a nijak překvapivý.

Role Richardova otce

U soudu jste říkal, že jste si zjišťoval i nějaké informace o jeho otci.
Jenom maličko, nemám žádné zdroje nebo žádné možnosti to zjistit, ale už jsem se s tím jménem dokonce kdysi dávno setkal. Teď mě jedna paní ještě připomněla, že už asi před nějakými dvaceti lety se mě ptala na nějakého slavného léčitele z Kutnohorska. Takže jsem chtěl jenom říct, že prostě vím, že ten pan Richard pocházel z takovéto rodiny.

S Richardovým otcem jsme několik hodin mluvili a on nám odpovídal, že při svém léčení nevyužíval nějakou religiozní rovinu. Vy víte něco bližšího?
To netuším. Ale popravdě řečeno divil bych se, kdyby to tak nebylo, protože odněkud ty znalosti, jimiž tu jistotu vyjadřuje, musí přijít. Takže pokud léčitel není vysloveně jenom bylinkář, tak vždycky musí mít nějakou teorii, nějaké kosmické energie, nejčastěji léčivé energie a to už jsme ryze na poli náboženství. Takže o tom panu otci nic nevím, ale bylo by překvapivé, kdyby nějaká ta méně zřetelná religiozní rovina v tom nebyla.

Možná bych k tomu ještě řekl, že mě také nepřekvapuje, že si ji on sám neuvědomuje. V současné společnosti je víra v léčivé energie naprosto běžná. Jde o věc zcela mainstreamovou, o které se běžně píše v médiích, a prostě normálně se předpokládá mezi lidmi. Pokud je něco mainstreamovým českým náboženstvím, tak je to právě toto. Česká společnost to tak nevidí nebo si to neuvědomuje nebo k tomu nepřistupuje jako k náboženství. Z toho vyplývá i to, že když Richard začal někoho léčit energií, tak klienti pravděpodobně netušili, že se dostávají do náboženské oblasti a tím spíš pak mohli sklouznout k té ryze náboženské rétorice.

Z toho, co jste se o něm ve spise dočetl, myslíte, že tomu sám věřil?
Můžu se odvolat jenom na určité zkušenosti. Pokud bychom přijali jako dobré východisko to, že náboženský vůdce vyzařuje jistotu a že právě tato jistota je atraktivní, tak velmi těžko si umím představit, že by někdo dlouhodobě tuto jistotu předstíral. Myslím si, že jistota vychází v podstatě z každého pohybu a každého slova, že snad nějak krátkodobě, jeden den nebo jeden týden by to bylo možné, ale určitě ne dvacet let. Mám za to, že ten člověk tomu opravdu věřil. Řekl bych, že duchovních vůdců, kteří nevěří tomu, co hlásají, je velmi málo.

Jeho víra podle mě nevyplývá z nějaké jeho mimořádné schopnosti něčemu věřit nebo něco takového, ale že vyplývá právě z důvěry těch jeho klientů. Že ti jeho klienti ho stále ubezpečují, že je dobrý léčitel, že má tu energii, že vidí tu auru nebo já nevím, co všechno vidí, a on se postupně vlastně chtě nechtě dostává do role vidoucího a toho proroka a nakonec i toho boha. Myslím si, že pointa toho všeho a moc doufám, že to u soudu dobře zaznělo, je, že vůdce vytváří následovníky, ale že podobně ti následovníci vytváří vůdce.

Ještě maličký dovětek, to, že to je výměna, ale v tom vztahu nezakládá symetrii, vztah je naopak mocensky ohromně asymetrický, kdy na jedné straně je veškerá moc vyplývající z nadlidského poznání a na druhé straně je ochota odevzdat všechny části svého života do rukou toho, kdo ví a kdo s jistotou tvrdí, že ví.

Bouřkové mraky s bleskem

U soudu jste společenství označil jako nové náboženské hnutí s charismatickou autoritou, tím vůdcem. Je tedy tohle jeho charakteristika, jak jste o tom nyní mluvil?
Ano. Nové náboženské hnutí má několik charakteristik, u různých autorů bychom našli různé kolekce těchto charakteristik, ale bez pochyby tam je, že nové náboženské hnutí je vedeno člověkem v roli charismatické autority. Vychází to ze staré koncepce Maxe Webera, který rozlišuje tradiční autoritu, tedy autoritu založenou na tradici, dejme tomu třeba nějakého krále, ale dneska ve společnosti zdaleka převládá racionální autorita. To znamená, že když s vámi ztroskotá loď, tak na záchranném člunu má autoritu ten, kdo umí držet veslo, prostě racionálně je zvolen, aby měl autoritu nad tím záchranným člunem.

Ale v nových náboženských hnutí a svým způsobem i v politickém prostředí u nových politických stran můžeme mluvit o charismatické autoritě, o autoritě toho, komu je přikládáno charisma, tedy komu je přikládána schopnost být napojen na nadpřirozené nebo alespoň mimořádné lidské zdroje.

Ve vaší knize Nová náboženství a násilí píšete, že většina nových hnutí je bez násilí a jen u nějaké špičky ledovce se tento prvek vyskytuje. V kutnohorské sektě podle výpovědí svědků a bývalých členů hrálo násilí velkou roli. Čím to je, že u některých hnutí násilí být nemusí a u některých se objevuje? Je to nějaká snaha vydobýt si autoritu?
Těžko říct, osobně to nevím. Ačkoliv si myslím, že ta kniha, kterou jste jmenoval, obsahuje spoustu informací, tak zrovna tuto ne, protože se nedaří úplně jasně specifikovat. V nějakém závěru jsem to připodobnil v takovém primitivním obraze: když se stahují bouřkové mraky, tak můžete tušit, že by mohla nastat bouřka, tak ano, jsou společenství, kde jsme si jisti, že svítí sluníčko a že k žádné bouřce s největší pravděpodobností nedojde. Jsou společenství, kde vidíme, že jsou nějaké černější mraky, ale zdaleka to ještě neznamená, že musí zahřmět a být nějaký blesk. Blesk v tomto podobenství by tedy byl násilím a je opravdu velmi výjimečný.

Ale myslím, že jste vystihl dobrou věc, totiž jakmile se v tom společenství objeví nějaké násilí, tak začnou erodovat předtím nepřekročitelné mantinely. Řekl bych, že tam, kde se objeví první facka, tak tam už skutečně není jisté, kde to násilí skončí. To, že k násilí ve společenství začalo docházet, ať to teda bylo násilí, které trpěla jedna z těch členek od vůdce, nebo i to násilí, které si dělali sami stoupenci, tak bych prostě řekl, že je tam tím pádem překročena nějaká bariéra a pak se mně zdá logičtější, že dojde třeba i k tak otřesnému násilí.

Ukazuje to násilí, které páchali členové například sami na sobě, kam až moc Richarda došla?
Svým způsobem ano. Neřekl bych, že moc náboženských vůdců v jiných společnostech, která se třeba neprojevila tak násilným rozkazem, by musela být nutně menší. Ale je to určitá známka toho, jak velká moc nad následovníky byla.

Vzdělání? Rizikový faktor

V kutnohorském společenství figurovalo několik vzdělaných lidí – pedagogové, vědec, psychiatr. Neměli by být odolnější vůči manipulativnímu chování?
Obávám se, že v tomto smyslu vzdělání opravdu nepomáhá a že naopak je spíš určitým rizikovým faktorem právě proto, že vzdělaní a inteligentní lidé mají více otázek a tím pádem více nejistoty. Někdy může přerůst až do určitého vnitřního stresu, který třeba není reflektován, ale který někde uvnitř člověka je, a pak prožívá určitou snahu najít odpovědi na svoje otázky. Najít jistotu na svou nejistotu, kdekoliv je to možné. Řekl bych tedy, že samotné vzdělání nás neuchrání, možná právě naopak.

Mám za to, že jedinou prevencí a vím, že teď budu znít hodně sekernicky a možná tak trochu sektářsky jednoznačně, že jedinou prevencí proti manipulaci nebo proti tomu být zmanipulován je pokora. Sebepoznání toho, jak každý z nás jsme snadno zmanipulovatelní. Jak u každého z nás je velmi lehké najít místo, kde nás tlačí bota. Úplně tím nejrizikovějším faktorem je často intelektuální individualistická hloupost, že já mám všecko v rukou, nikdo mně nebude nic diktovat, já všechno rozpoznám, nestanu se členem žádného společenství, prohlédnu všechny manipulace a tak dále. Kdo si toto myslí, tak je jednou nohou v nějaké manipulativní skupině.

Co může vypovídat o společenství nebo o Richardovi to, že si nenašel žádného následovníka, jak zaznělo u soudu?
Nová náboženská hnutí bývají často nesená nějakou novou ideou, která sice nebývá v první fázi moc promyšlená, bývá často ad hoc dána dohromady, ale prostě během let se z ní stává určitá precizně vypracovaná idea, která má hlavu a patu a která vede odněkud někam. Pokud idea existuje v tisících nových náboženských hnutích, tak je samozřejmě logické a snadné tuto ideu předat nějakému nástupci.

Ale to, co mě opravdu překvapuje na tom společenství, tak jak ho znám ovšem jenom z výpovědí, nikdy jsem s ním nepřišel osobně do styku, je ohromná děravost těch ideí. Dnes to není úplně výjimečné, racionální koncept není úplně v kurzu, spíš takové emoční přilnutí. Takže ano, nevybočuje to nějak zvlášť ze všeobecného náboženského prostředí současné doby. Přece jenom bych ale očekával, že po dvaceti letech bude nějaká nauka, která bude působit určitým konzistentním dojmem. A když se ptáte, jak to, že neměl nástupce, tak vlastně bych se vás zeptal, no a v čem by měl mít nástupce? V čem by ho kdo zastupoval? Ta idea tam nebyla, nebo byla velmi děravá, a pan Richard je jenom jeden pan Richard, takže někomu něco předat… No co vlastně předat? Nějaké útržky té nauky? Takže z tohoto hlediska se mě nezdá nějak zvlášť překvapivé, že neměl nástupce.

Když tedy mluvíte o jeho učení, když si vezmeme nějaký vývoj v čase, v těch posledních dvaceti letech, říká to něco o samotném vůdci? Pro připomenutí, začalo to elfy, pokračovalo to přes nějaké další kasty, potom byl boží syn, bůh, ďábel.
Nejsem si úplně jistý, jestli jsem z těch výpovědí schopen stupně vývoje dobře zachytit. Svědci často neuvažují chronologicky. Jediné, co se mně z toho zdálo opakovaně, že v té poslední fázi dával větší důraz na apokalypsu, na špatný konec tohoto světa, vůbec taková ta, řekněme, eschatologická témata, tedy témata konce, buď osobního, anebo konce světa.

Peklo v Housce

Richardovi se podařilo zhmotnit i samotnou představu pekla a hrozícího trestu. I několikrát týdně instruoval své svěřence, aby se ve večerních hodinách vydali a strávili noc na hradě Houska na Kokořínsku, kde je podle legend brána do podsvětí.

Skupiny, ale i jednotlivci spávali u ohniště v hradním areálu, v kapli nebo nazí ve sklepení na železném trůnu, který byl součástí pekelné expozice. Richardovi to mělo pomáhat při léčení. Tvrdil, že tím, že na jeho svěřence působily jiné síly, mohl sám ušetřit energii. Vše včetně klíčů od sklepa zařídil dřívější člen sekty, který se znal s kastelánem.

Noční výjezdy k pověstmi opředené bráně do pekla ustaly 21. prosince 2012. V ten den totiž měl podle mayského kalendáře skončit svět. A energie spojené s hradem se podle Richarda v té chvíli rozprostřely do okolí.

I samotné léčení je rituál

Jak časté jsou u takových uskupení rituály? Protože to, co probíhalo v kutnohorské sektě, zřejmě můžeme označit za rituály, ať jde o přespávání na hradě Houska v sedě nazí na železném trůnu, pak i vlastně okolnosti úmrtí dvou členů kolem hradu Český Šternberk, kdy tam měl proběhnout očistný rituál..
Takovým základním rituálem je už jenom to léčení, jenom to přikládání rukou a posílání údajné energie, to je úplně základní ritus. Rituální povahu měla i ta sezení, tuším, že se konala ve čtvrtek, kdy pan Richard sděloval svou moudrost těm, které na tato sezení pozval.

Jak je to běžné, jak moc to vybočovalo od ostatních hnutí?
Náboženský život je složen z více takových komponentů a třeba nauka je bezpochyby jeden z nich, ale v řadě náboženství není úplně rozhodující. To jsou takové určité křesťanské brýle, které máme nasazeny, že se ptáme: „Je to náboženství, tak k čemu věří?“ Ale víra nemusí být nějak dominantním prvkem, jimi naopak mohou být i rituály. V léčitelských skupinách je rituál daleko důležitější, než to, čemu věříte. Třeba tomu ani vůbec věřit nemusíte a o kosmické energii nemusíte nijak uvažovat, ale podstoupíte ten rituál. Další složkou by byla nějaká etická složka, nějaké společenství atd. Takže náboženský život je složen z různých prvků a rituály, to společné konání nebo třeba konání jednotlivců s nějakým náboženským významem, jsou velice podstatným prvkem. Ale neřekl bych, že to nějak zvlášť vybočovalo.

Ty očistné rituály byly zvláštní, asi jsem se s něčím takovým nikdy nesetkal. Podle mého názoru vyplývají z toho, že byl vlastně neúspěšný, že nevěděl, co lidem nabídnout, aby se jejich životy měnily nebo aby se připravovali k tomu, že už se tady na té zemi neinkarnují, znovu nenarodí atd. Bizarnost těch rituálů je podle mého tímto dána.

Kam až to s těmi rituály mohlo zajít? Dokážete si ze zkušeností s nějakými dalšími náboženskými hnutími představit, co se mohlo dít dál? Mohlo například dojít k páchání trestných činů?
Představitelné to je, ale jak říkám, je to všechno velice výjimečné. Už ty očistné rituály, které ohrožovaly zdraví nebo život lidí, jsou něco, s čím se setkáme velmi málokdy. Asi bych měl problém najít v těch posledních letech v české společnosti nějakou obdobu. Už toto je výjimečné.

Samozřejmě se můžeme ptát, proč k tomu došlo zrovna v tomto společenství. Moje spekulativní odpověď je, že se mně zdá, že ostatní rituály byly natolik neúspěšné a že Richard neměl co těm lidem dát, že prostě zkoušel všecko možné. To jsou takové experimenty. Poslat někoho, aby seděl nahatý přes noc na Housce, skutečně postrádá logiku i v rámci toho Richardova systému. Co tím přesně myslel, nikdo neví, ani on, ani ti následovníci.

Dá se říct, že ve světle okolností posledního roku se mu to už vymklo z rukou?
Myslím, že pro něj byl zlomový okamžik odchod těch dvou dam, které s ním bydlely a žily. To považoval skutečně za zradu, jak o tom mnohokrát mluvil, za určitý nůž do zad a že toto ho definitivně oslabovalo. Když mluvíme o jeho snaze opustit tento svět, tak řekl bych, že právě vznikla před rokem v souvislosti s odchodem těch jeho nejbližších následovnic.

Odborně hnutí, lidově sekta

U soudu jste odpovídal na otázku na označování sekta, říkal jste, že je to ve vašem oboru vnímáno spíš jako hanlivé označení. Nicméně v tom lidovém použití je to asi běžné i pro toto hnutí. Když jsme nedávno mluvili s jednou z bývalých členek, tak říkala, že Richard nenáviděl označení sekta. Je možné, že si uvědomoval, že se o sektu může jednat?
Ano, to si myslím, že jistě.

Jedna další členka nám napsala, že to nebyla sekta, ale kult osobnosti.
To asi dost vyplývá z toho, jak slovu sekta rozumíme a každý mu rozumíme trochu jinak. Myslím si, že to, co právě spojuje naše různá porozumění slovu sekta, je to, že to je něco fuj. Že to je něco, co prostě nebereme, co je divného, co je nenormálního atd. Nakonec se to slovo třeba používá i v politice, když nemáte rád nějakou politickou stranu, tak řeknete, že to je nějaká sekta. Prostě ta hanlivost v tom bezpochyby je. To cítil i pan Richard, a proto to slovo sekta odmítal. To mě také úplně nepřekvapuje, protože vlastně si uvědomoval, že tam je něco náboženského, nebo možná, že by to nazval něčím ezo, uvědomoval si, že má kolem sebe nějaké společenství, že to není jenom klientský vztah léčitele, za kterým přijde klient a zaplatí a zase odejde. A bezpochyby si uvědomoval jako inteligentní člověk, že může být zvenku viděn jako sekta.

Jakou roli v tom společenství hrál sex, protože i některé rituály měly být očistné od nějakých sexuálních poruch? Je i zajímavé, že u soudu i svědkové mluvili třeba o tom, že nějakou sexuální energii u Richarda vůbec nevnímali, že je to vůbec nenapadlo.
Ano, ano. Jedna svědkyně dokonce říkala, že jí připadal jako asexuální. Těžko mohu na tu otázku odpovědět. To jsou sféry, kam nedohlédnu. Obecně mám ale za to, že sexualita je nejcitlivější stránka našich osobností a získat loajalitu v této oblasti otevírá dveře do všech ostatních. Mám za to, že pokud přimějete člověka, aby změnil své sexuální chování, takže pak ho můžete přimět téměř k čemukoliv.

Mám také za to, že v sexu, alespoň když mluvíme o sféře nových náboženství, je často zdůrazněná mocenská role. Někoho tím získat pod svůj vliv, buďto poskytnutím sexu, nebo odpíráním sexu, právě protože to je tak silná motivační složka našich osobností.

Důležité je nepřerušit kontakt

Jak je těžké ze společenství odejít? Viděli jsme, že je to možné u jednoho člena, kde on měl asi to štěstí, že bydlel v bytě, kde Richard léčil a slyšel věci, které povídal. Ale pro normálního člena, který s ním přichází na léčení, je možné odejít z takového společenství?
Tak obecně určitě ano. Zase na rozdíl od lidového pojetí je odchod z nových společenství velmi častý. Lidí, kteří odcházejí, je hrozně moc a je jich daleko víc než těch, kteří zůstávají. Obvykle tomu odchodu brání dvě takové věci vnější a řada věcí vnitřních. Určitě tomu brání postavení v rámci toho společenství: jestliže jste blízko vůdci a jestliže sdílíte jeho vizi a smysl, který přináší, tak se vám bude těžko odcházet. A druhá věc je, když dyadické vztahy mezi mužem a ženou vznikly v rámci společenství. Pokud byste chtěl opustit manželku, tak pak byste musel říct, že Richard je podvodník. A naopak, pokud byste řekl, že Richard je podvodník, tak byste musel opustit manželku. Pokud se tam tedy podaří zkonstruovat tyto vztahy, tak pak je pro ně samozřejmě těžší společenství opustit.

Z vnitřních faktorů je opravdu velice těžké opustit takové radikální hnutí, protože to hnutí si obvykle, přesně tak jako pan Richard, dělá nárok na celou pravdu. To znamená opustit pana Richarda znamená opustit pravdu a náhle se ocitnout beze smyslu života, bez výhledu pro příští inkarnaci, naopak s výhledem na hrozná pekla a tak dále. Pak je také potřeba uvážit, že opuštěním člověk ztrácí veškeré investice, které do hnutí vložil a znehodnoceny jsou jakékoliv oběti, které pro to hnutí přinesl a to je zase hrozně těžké. Čím déle ve společenství jste, tím těch obětí a investic je více a tím těžší je říci, že jsem vlastně ztratil to a to a strávil tady pět let života. Zdaleka ne každý to dokáže.

A pak je tady ta třetí komponenta, že velmi záleží na tom, zda ten člověk má kam odejít, zda zůstaly zachovány nějaké sociální vazby, protože po tom odchodu se ocitá ve velké sociální izolaci, ztrácí všechny přátelé. Dokonce se z nich stávají téměř nepřátelé, takže i ten sociální rozměr je velmi těžký. Ale navzdory tomu všemu lidé odcházejí a nějak se s těmito potížemi prostě vyrovnají. Samozřejmě čím jsou kratší dobu ve společenství, tím je odchod jednodušší, čím mají vazby třeba lepší, tím je jednodušší a tak dále. Záleží na velké spoustě faktorů.

Snad jenom ještě k panu Richardovi bych dodal, že před sebou máme společenství, které se ale v tomto smyslu neměnilo. Tam nikdo moc neodcházel a dokonce ani moc nikdo nepřicházel, bylo takové stabilní. To bych si vysvětloval tak, že stupeň léčitelství byl takovým předvýběrem. Že pan Richard do svého společenství pozval už určité klienty léčitelství, to znamená, že to společenství samo bylo takovou určitou elitou, nebylo vlastně nízkoprahové. Ten práh byl docela vysoký, pravděpodobně daný tím, jak lidé reagovali v té léčitelské fázi.

Pak tam máme rodinné příslušníky, kteří byli mimo sektu a pozorovali třeba u obžalované Ireny, jak s matkou ztrácí kontakt. Co by byla vaše rada pro takové lidi, kteří to chtějí nějak řešit, nemůžou se obrátit na policii, protože tam se nic trestného nekoná, tak jak mají postupovat?
Rada je vlastně velmi jednoduchá, ale velice těžká na provedení. Zní: pokusit se neztratit kontakt. Toto obecné tvrzení nebo tento požadavek, má samozřejmě i konkrétní projevy a tím nejdůležitějším je neargumentovat, nehádat se, nesnažit se někoho přesvědčit, protože jednak je to zbytečné a za druhé to ohrožuje právě ten vztah. Takže zachovat vztah, budovat vztah, být zvědavý, třeba se i na něco zeptat, nebo se třeba i něčeho zúčastnit jako pozorovatel, prožívat to náboženství s tím blízkým člověkem, něco pochválit a pak můžete třeba i něco pokorně zkritizovat nebo můžete říct, že to není tak úplně váš šálek kávy nebo něco takového. Takže velmi důležité je neztrácet kontakt a snažit se co nejvíce to s tím člověkem prožívat, stát mu po boku s takovým postojem: hele, v tomhle si nerozumíme, máš třeba teď nějaké jiné priority nebo vidíš to jinak než já, ale jsi přeci jenom moje maminka a prožili jsme toho spoustu spolu, máme společné vzpomínky, máme se rádi. Přece nás nerozdělí taková maličkost, jako je to, že máš angažmá u toho pana léčitele.

A doufat, že to nedojde do tak tragických konců, jako to bylo u kutnohorské sekty...
Ono prostě nic jiného nezbyde, není tady žádná jiná možnost, žádné násilí, žádné přesvědčení. Doufat. Připomněl jste mi, že k tomu postoji také patří určitá naděje, určitý optimismus. Tam, kde to lidé vidí jako tragédii, konec světa, že ten jeho nejbližší člověk odešel, tak tam ten člověk ve společenství nemá úplně důvěru se třeba na takového příbuzného například obrátit. Takže i určitý prvek naděje, víry, doufání v to, že se to nakonec třeba v dobré obrátí. A ono se to v naprosté většině případů skutečně v dobré obrátí.

Vít Kubant a Martin Štorkán

Související témata: rituál, násilí, náboženství, sekta, Kutnohorská sekta, manipulace, Kutná Hora, léčitel, léčitel Richard, léčitelství, vražda, soud, Městský soud v Praze